Imunoterapie je metoda modulace imunitního systému, která se používá k prevenci a léčbě nemocí. Imunoterapie se využívá mj. v v případě alergie vyvinout toleranci na tento alergen. Imunoterapie navíc našla uplatnění při léčbě autoimunitních onemocnění a při transplantacích. Stále častěji se také používá při léčbě rakoviny. Podívejte se, o čem je imunoterapie.

Imunoterapiespočívá v umělé modulaci - stimulaci ( imunostimulace ), redukci ( imunosuprese ) neboli rekonstrukce ( immunoreconstruction ) - přirozená imunita těla pro profylaktické a terapeutické účely. Imunoterapie se používá v prevenci rozvoje řady onemocnění (imunizace) a v kauzální léčbě alergií (desenzibilizace). Kromě toho se používá při léčbě infekčních onemocnění, jako je záškrt, tetanus (seroterapie), autoimunitní onemocnění (při jejichž průběhu tělo napadá samo sebe) a při transplantacích. Imunoterapie je také jednou z metod léčby rakoviny.

Imunoterapiemůže býtspecifická( cílená ), tj. cílená na konkrétní typ buňky, proti kterým je třeba bojovat, anespecifické(nespecifické), které stimulují imunitní systém, aby celkově lépe fungoval. Existuje také rozdělení na lokální imunoterapii (platí pro jednu část těla) nebo komplexní (platí pro celé tělo).

Alergenová imunoterapie, tj. desenzibilizace

Alergenová imunoterapie, tedy desenzibilizace, je zaměřena na konkrétní alergen nebo skupinu alergenů. Spočívá v podávání po určitou dobu, v určitých intervalech, postupně se zvyšujících dávek alergenu nebo více alergenů za účelem modifikace reakce organismu na tento alergen a navození tolerance k němu. V průběhu desenzibilizace se postupně snižuje tvorba protilátek odpovědných za vyvolání alergií. Tímto způsobem lze odstranit senzibilizaci nebo alespoň zmírnit její příznaky (i když u některých lidí nemusí mít desenzibilizace žádný účinek).

Sublingvální vakcína je bezpečný způsob léčby alergií u dětí

Alergenová imunoterapie - sublingvální desenzibilizace

Zdroj:Lifestyle.newseria.pl

Imunoterapie v léčbě rakoviny

Jedním z typů imunoterapie rakoviny je aktivní imunoterapie, jejímž cílem je stimulovat imunitní systém k boji proti rakovině. V tomto případě se používají nádorové vakcíny, které zahrnují speciálně připravené nádorové buňky (odvozené od pacienta) nebo nádorové antigeny. K dnešnímu dni byly vyvinuty dvě vakcíny proti rakovině – proti melanomu ( Melacine)a proti rakovině tlustého střeva(OncoVAX).

V případě pasivní imunoterapie rakoviny se zase používají vakcíny obsahující protilátky (obvykle monoklonální protilátky) namířené proti specifickým neoplastickým buňkám

Naproti tomu nespecifická protinádorová imunoterapie spočívá v podávání léků (cytokinů, např. interferonu), které na ně senzibilizují nádor, inhibují růst rakovinných buněk a aktivují buňky imunitního systému.

Nejmodernější metodou imunoterapie rakoviny je však molekulárně cílená terapie. Zahrnuje identifikaci antigenů na rakovinných buňkách a následnou produkci protilátek proti nim, které se vážou na tyto specifické antigeny. Tímto způsobem je inhibován růst novotvaru.

Imunosuprese po transplantaci a další

Jedním z typů imunoterapie je imunosuprese, tedy částečná nebo úplná inhibice tvorby protilátek a imunitních buněk v těle, kdy jejich účinky mohou být pro tělo škodlivé. K tomuto účelu slouží tzv imunosupresiva (nejčastěji imunosupresiva).

Imunoterapie se používá především při autoimunitních onemocněních, jako je revmatoidní artritida nebo alopecia areata. V tomto případě se k „utišení“ imunitního systému používají imunosupresiva, jako jsou glukokortikosteroidy, alkylační léky (cyklofosfamid, chlormethin), antimetabolity (methotrexát, azathioprin), cyklosporin A a mykofenolát mofetil. Tyto léky inhibují nedostatečnou reakci imunitního systému proti jeho vlastním tkáním.

V případě transplantací se zase provádí imunosupresivní výkon, který spočívá v úplném zničení imunitních buněk použitím záření nebo farmakologických látek. Tento typ zákroku má zabránit odmítnutí transplantátu (existuje riziko, že tělo bude s transplantovaným orgánem zacházet jako s cizím tělesem a pokusí se s ním bojovat).

Po imunosupresivní proceduře je však tělo zbaveno buněk imunitního systému, což zvyšuje riziko napadení a rozvoje patogenůinfekce. Proto musí transplantovaná osoba zůstat ve sterilních podmínkách. Časté infekce však nejsou jediným vedlejším účinkem imunosuprese. S jeho užíváním je spojeno i zvýšené riziko zhoubných nádorů a poškození srdce a jater, což platí nejen pro lidi po transplantaci

Kategorie:

Imunitní systém