Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Nervový systém je specifickým řídícím centrem organismu. Právě díky správnému fungování nervového systému jsme schopni myslet, cítit nebo vykonávat různé činnosti. Nervový systém lze rozdělit různými způsoby: na centrální a periferní nervový systém nebo na somatický a autonomní nervový systém. Struktura nervového systému je stejně složitá jako jeho funkce. Co je součástí nervového systému, jaké jsou jeho funkce a jaká jsou onemocnění nervového systému?

Nervový systémje považován za nejdůležitější ze systémů existujících v lidském těle. Toto ošetření této části těla je způsobeno tím, že je to nervový systém, který řídí činnost ostatních tělesných systémů. Složitost struktury nervového systému jistě nepřekvapí - struktura má tolik funkcí, že její komplikovaná organizace je obecně pochopitelná.

Nervový systém: vývoj

Nervový systém se začíná vyvíjet brzy - jeho první semena se objevují v těle kolem třetího týdne prenatálního života (asi 18-19 dní po početí).

První struktura nervového systému - nervová ploténka - je vytvořena z neuroektodermu (do něj se diferencují buňky jednoho ze tří listů embrya - ektodermu).

Další fází vývoje lidského nervového systému je vytvoření nervové žlázy, a když - asi 20-25 dní po oplodnění - její okraje zarostou, vytvoří se neurální trubice.
Ve druhém měsíci života plodu prochází nervový systém plodu postupnými změnami. Z neurální trubice se tvoří mozkové váčky, které iniciují vývoj tří hlavních částí mozku - jsou to:

  • přední mozek
  • střední mozek
  • zadní mozek

Současně se formují struktury komorového systému mozku

Další měsíc života plodu je dobou, kdy se intenzivně tvoří cévy zásobující tkáně CNS

Čtvrtý měsíc po oplodnění je dobou, kdy začíná proces gyrifikace v mozku, zahrnující tvorbu rýh a ohybů v mozku
Nejdůležitější procesy související s vývojem nervové systém probíhá během nitroděložního života, to však neznamená, že když muž přijde na svět, jeho nervový systém je plně vyvinutý.

Procesy jako myelinizace (tj. tvorba myelinových pochev kolem nervových vláken) začínají v děloze, ale pokračují ještě mnoho dlouhých let po narození. Ukazuje se, že procesy myelinizace mohou probíhat až do věku 20 let a někdy i déle.

Nervový systém: morfologické dělení

Základní rozdělení nervového systému rozlišuje dvě části: centrální nervový systém a periferní nervový systém. Centrální nervový systém (CNS) je nejdůležitější strukturou lidského nervového systému. Právě zde se nacházejí všechna důležitá centra zodpovědná za řízení různých činností těla. Struktury CNS zahrnují:

  • mozek umístěný v lebce (jehož prvky zahrnují vlastní mozek, mozek a mozkový kmen, který zahrnuje střední mozek, most a dřeň)
  • mícha chráněná strukturami páteře

Tkáně CNS se skládají ze dvou složek. Jsou to šedá hmota (složená převážně z těl nervových buněk) a bílá hmota (složená z vláken buněk nervového systému).
Centrální nervový systém je skutečně centrem velení činností těla , ale tato struktura by nemohla hrát svou roli bez periferního nervového systému - právě tato druhá část nervového systému je zodpovědná za dodávání nervových vzruchů proudících ze všech struktur těla do CNS. Periferní nervový systém zahrnuje:

  • hlavové nervy (z nichž je 12 párů)
  • míšní nervy (z nichž je 31 párů)
  • nervová ganglia (shluky nervových buněk umístěné na různých místech v těle)
  • periferní nervová zakončení

Nervový systém: funkční rozdělení

Lidský nervový systém lze rozdělit nejen podle struktury, ale také podle funkcí. Ve funkčním rozdělení se rozlišuje somatický nervový systém a autonomní nervový systém

Somatický nervový systémje ta část nervového systému, která primárně souvisí s činnostmi, které si uvědomujeme. Tento prvek nervového systému je zodpovědný mj. pro pohyb - tyto jevy jsou řízeny

  • pyramidový systém- podílí se především na provádění záměrných a plánovaných činností
  • extrapyramidový systém- jeho funkcí je ovládání automatických pohybů, o jejichž výkonu si většinou ani neuvědomujeme)

Rozvrženínervové somatickétaké přijímá různé smyslové podněty, jako je dotek nebo teplota, je to také struktura, která přijímá impulsy ze smyslových orgánů, tj. zrakové, sluchové, čichové nebo chuťové podněty.

Druhým funkčním prvkem nervového systému jeautonomní (vegetativní) nervový systém . Název tohoto prvku nervového systému pochází z toho, že jeho činnost probíhá zcela bez naší vědomé kontroly. V rámci autonomního systému existují dvě protichůdné části:

  • sympatický nervový systém
  • parasympatický systém

Autonomní systém je zodpovědný za řadu různých jevů, vč. ovlivňuje činnost srdce, reguluje trávicí systém, řídí stav svěračů (včetně svěrače močového měchýře) a je zodpovědný za stav zornice (je to autonomní systém, který způsobuje zúžení nebo dilataci zornice) a ovlivňuje stav dýchacího traktu (tento systém může vést ke zúžení nebo dilataci průdušek.)

Nervový systém: buněčná struktura

Základní buňky, které budují nervový systém, jsouneurony . Existuje několik prvků nezbytných pro fungování nervového systému. Tělo nervové buňky má dva typy výběžků: kratší dendrity a delší axony.

Dendrityse primárně používají k přenosu informací mezi těsně umístěnými nervovými buňkami.Axonyjsou zase mnohem delší výběžky (u lidí může délka axonu dosahovat i kolem sta centimetrů) a jejich funkcí je vysílat nervové impulsy na mnohem větší vzdálenosti.

Lidský nervový systém může obsahovat až 15 miliard neuronů, rozhodně – protože v něm může být i desetkrát více buněk, zvaných gliové. Tento typ buněk nervového systému zahrnuje:

  • mikroglie
  • oligodendrocyty
  • astrocyty
  • ependemocyty
  • Schwannovy buňky

Každý z těchto typů gliových buněk hraje důležitou roli v nervovém systému. Buňky podílející se na tvorbě myelinových pochev jsou oligodendrocyty a Schwannovy buňky

Astrocyty podporují neurony a ovlivňují přenos nervových vzruchů, zatímco ependemocyty jsou důležité pro správnou funkci hematoencefalické bariéry

Buňky mikroglie mají naopak za úkol bránit struktury nervové soustavy – termín mikroglie jsoubuňky nervového systému imunitního systému.

Nervový systém: Vlastnosti

Primární funkcí nervového systému je přenášet signály – nervové impulsy – mezi nervovými buňkami. Je to dáno existencí synapsí, tedy spojení mezi jednotlivými neurony, ale také mezi nervovými buňkami a například svalovými buňkami nebo buňkami náležejícími ke smyslovým orgánům

Impulzy v nervových buňkách jsou vysílány, protože tyto struktury jsou elektricky excitovatelné. Tímto způsobem signál putuje v nervové buňce, dokud nedosáhne synapse, nebo přesněji jejího prvku zvaného presynaptické zakončení. Pod vlivem četných změn se do synaptického prostoru uvolňují molekuly zvané neurotransmitery. Dosáhnou dalšího prvku synapse - postsynaptického terminálu - a poté, co se navážou na receptory, je generován další elektrický impuls

V lidském nervovém systému je mnoho různých neurotransmiterů, z nichž nejdůležitější jsou:

  • noradrenalina
  • serotonin
  • dopamin
  • kyselina glutamová
  • kyselina gama-aminomáselná (GABA)
  • acetylcholin
  • histamin
  • adrenalin

Díky existenci synapsí může nervový systém člověka přijímat informace z vnějšího prostředí - impulsy tohoto druhu se dostávají do struktur CNS díky tzv. aferentní vlákna.

Lidské tělo může na přijímané podněty reagovat různě - např. po zaregistrování informace o nízké teplotě prostředí lze stimulovat jevy související s tvorbou tepla v těle. Tyto informace se ze struktur CNS přenášejí do výkonných orgánů jinými než výše uvedenými vlákny, tzn. odstředivá (eferentní) vlákna.

Funkcí nervové soustavy je již zmíněné vnímání smyslových podnětů, ale její úlohou je i řízení pohybových aktivit. Jsou to struktury nervového systému, které řídí, jak chodíme, píšeme nebo sáhneme na jakýkoli předmět. Může se to zdát téměř nepředstavitelné, ale než je ve strukturách nervové soustavy provedena jakákoliv činnost, dojde k přenosu velkého množství nervových signálů, jejichž účelem je zajistit kontinuitu a správnost daného pohybu

Nervový systém je zastřešující úrovní, která řídí činnost jiných tělesných systémů. Centra umístěná v mozkovém kmeni ovlivňují činnost srdce, řídí činnost dýchacího systému nebo dokonceregulovat krevní tlak.

Endokrinní systém je také v neustálém spojení s nervovým systémem - orgány k němu patřící, jako je hypofýza a hypotalamus, vylučují řadu hormonů (jako jsou hypotalamické liberiny a statiny a hypofýzové tropické hormony), které kontrolní funkce a sekrece jiných endokrinních žláz, jako je štítná žláza, nadledvinky nebo pohlavní žlázy.

Mezi funkce nervového systému patří také ovládání chování při řízení. Právě v této části lidského těla se nacházejí centra související s hladem a sytostí, nervová soustava je navíc zodpovědná za řízení jevů souvisejících s lidskou sexualitou a reprodukcí

V nervovém systému dochází také ke konečnému zpracování podnětů ze smyslových orgánů. V nejvyšším patře nervového systému - v CNS - probíhá analýza a integrace impulsů přijatých smyslovými orgány

Ušní, oční nebo receptorové buňky na jazyku a uvnitř nosu jsou samozřejmě nezbytné pro příjem smyslových podnětů, ale pouze jejich vhodná analýza ve specifických centrech mozku – například ve zrakové nebo sluchové kůře – umožňuje vidíme, co vidíme, slyšíme, co slyšíme.

Mezi funkcemi nervové soustavy nelze nezmínit jevy prožívané každým člověkem a přitom stále nedostatečně známé a chápané. Hovoříme o takových jevech, jako je paměť nebo myšlení – i takové jevy jsou možné díky správnému fungování nervového systému.

Nervový systém: nemoci

Nemoci související s nervovým systémem řeší neurolog

Ve skupině nemocí, které napadají řídící centrum těla, je mnoho různých entit. Mezi nemoci nervového systému patří:

  • Vrozené entity (jako je spina bifida, meningeální kýla, hydrocefalus a anencefalie)
  • infekční onemocnění (jako je syfilis centrálního nervového systému, meningitida, encefalitida nebo mozkový absces)
  • Nádory CNS (existuje mnoho různých nádorů CNS, příklady zahrnují glioblastom, meningiom nebo astrocytom)
  • navíc v CNS mohou být i metastázy novotvarů z jiných orgánů těla, jako je tomu např. u rakoviny plic nebo melanomu
  • cévní onemocnění (včetně např. mrtvice, ale také mozkových aneuryzmat nebo malformacíCNS cévy)
  • mnoho různých typů epilepsie
  • neurodegenerativní onemocnění (jako je Alzheimerova choroba nebo amyotrofická laterální skleróza)
  • roztroušená skleróza
  • demence (např. demence s Lewyho tělísky nebo frontotemporální demence)
  • myasthenia gravis
  • Guillain-Barre syndrom
  • úrazy a související – často bohužel nevratná – poškození nervové soustavy (související např. s různými hematomy, jako je subarachnoidální či intracerebrální hematom, nebo s jinými problémy, jako je pohmoždění mozku nebo ruptura míchy)
  • Parkinsonova nemoc
  • prionové nemoci (např. Creutzfeldt-Jakobova nemoc)
  • toxické poškození tkání CNS (např. ve formě Korsakoffova syndromu)
  • různé typy bolestí hlavy (jako je např. migréna, klastrová bolest hlavy nebo záchvatovitá hemikrasmise)
  • polyneuropatie

Výše ​​uvedený seznam je navzdory své složitosti pouze skromným nástinem možných onemocnění nervového systému

Při probírání této problematiky nelze nezmínit entity, jejichž výskyt je spojen s poruchami nervového systému, tedy duševními chorobami a poruchami. Problémy jako

  • schizofrenie
  • bipolární porucha
  • deprese
  • autismus
  • mentální retardace

jsou také obecně považovány za onemocnění nervového systému

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Neurologie