Münchhausenův syndrom (neboli předstíraná porucha) je onemocnění, při kterém postižení jedinci hlásí fiktivní příznaky nebo záměrně způsobují onemocnění, aby byli považováni za nemocné a léčeni. Existuje také přenesený (náhradní) Münchhausenův syndrom, který je ještě nebezpečnější, protože přímo postihuje nejbližší nemocné. Zjistěte, jaké jsou příznaky Münchhausenova syndromu a jak se léčí.

Münchhausenův syndromje tým nemocničního skokana nebo tým pacienta potulujícího se po nemocnicích. Tyto pojmy zní tajemně a možná i trochu úsměvně, ale ve skutečnosti označují velmi závažnou nemoc, nebezpečnou nejen pro samotného pacienta. Každá, byť triviální nemoc, která nás postihne, způsobuje nepohodlí, ale někdy je opak pravdou: nepříjemné pocity, bolest a namáhavé léčby spojené s léčbou se stávají smyslem života.

Pacienti sMünchhausenovým syndromemsi sami způsobují různá onemocnění: bolest, horečku, zvracení, krvácení, infekce. Pro dosažení svého cíle jsou ochotni bezdůvodně podávat (polykat, píchat) toxické látky, užívat drogy (i jiné osobě), hnisat rány, aby zabránily jejich hojení. Často falšují lékařské záznamy.

Důsledkem, po kterém tito lidé nejvíce touží, jsou chirurgické zákroky a časté pobyty v nemocnici. Ještě nebezpečnější jepřenesený (náhradní) Münchhausenův syndrom , který přímo postihuje příbuzné bojující s Münchhausenovým syndromem

Münchhausenův syndrom - příznaky

Pacienti s Münchhausenovým syndromem často navštěvují svého rodinného lékaře a další specialisty. Obvykle nemění lékaře, když je problém se stanovením správné diagnózy, ale když odmítne další diagnózu nebo začne mít podezření, že to pacient předstírá. Pacienti neočekávají lékařskou pomoc, která by přinesla úlevu, ale pouze pomoc a péči, být v centru pozornosti.

Důležité

Nejvýznamnějším projevem Münchhausenova syndromu nejsou způsobené nebo domnělé příznaky, ale způsob života pacienta. Pacienti chtějí být vnímáni (a v této roli se cítí nejlépe) jako trpící neznámým respnevyléčitelná nemoc spojená s neustálými konzultacemi a pobyty v nemocnici.

Münchhausenův syndrom je duševní porucha

Chování pacientů je vědomé, ale nerovná se simulaci. Člověk, který simuluje nemoc, moc dobře ví, proč to dělá, chce si například vynutit nemocenskou, vyhnout se ztrátě zaměstnání, získat důchod. Pacient s Münchhausenovým syndromem sice vědomě klame lékaře, rodinu a přátele, sám vyvolává situace, které jsou nebezpečné pro jeho zdraví, ale není si vědom důvodů, proč to dělá.

Důvody chování pacientů s Münchhausenovým syndromem nejsou zcela pochopeny. Nejpravděpodobnější jsou:

  • chtít být středem pozornosti
  • vzbuzení zájmu a obdivu („tolik trpí a je tak statečný“)
  • získání větší kontroly nad prostředím („přemýšlejme o tom, co se mnou je“)
  • silná potřeba uspokojit agresi, která je v tomto případě namířená proti vlastnímu tělu.

Specialisté zkoumající tajemství Münchhausenova syndromu předpokládají, že základ takového chování leží v pacientově minulosti. Obvykle nemocní, a jsou to většinou muži, byli v dětství týráni, mají za sebou mnohá psychická traumata a jejich emocionální potřeby (blízkost, láska, bezpečí) nebyly naplněny.

Vyrostli z nich tedy lidé, kteří nedokážou navázat bližší vztahy s ostatními, cítí se odmítnutí a jediný (podle jejich názoru) způsob, jak si toho být všimnout, je onemocnět. Tím, že světu řeknou, že bojují s vážnými nemocemi, mohou počítat se zájmem, soucitem a empatií. A dostanou to všechno, ale obvykle na krátkou dobu: lékaři po vyčerpávajících diagnostických metodách roztahují ruce a jejich přátelé začínají být unaveni problémy někoho jiného.

Pacienti s Münchhausenovým syndromem si proto kladou nové cíle, tedy nové příznaky, které vzbudí zájem okolí. Takové vysvětlení je nejpravděpodobnější, ačkoli podobné faktory častěji způsobují neurotické poruchy a zvyšují sklon k depresi.

Přenesený (náhradní) Münchhausenův syndrom – když matky ubližují vlastním dětem

Specialisté zabývající se tímto problémem si také všimli, že některé z pacientů byly kdysi oběťmi matek trpících tzv.přenesený Münchhausenův syndrompři kterém rodič (nebo opatrovník) připisuje nebo způsobuje příznaky nemoci nikoli u sebe, ale u svého dítěte. V tomto případě je podstata stejná: donutit lékaře pokračovat, často pokročilejší léčbou.

V přesídleném týmu Münchhausenunejčastěji matky způsobují onemocnění u malých dětí, se kterými je obtížné provést důkladný lékařský pohovor (často ještě nemluví). Odhalit skutečné příčiny je proto obtížné.

Stejně jako v prvním případě osoba s přeneseným Münchhausenovým syndromem vůbec nezpůsobí onemocnění člena rodiny, aby dosáhla nějakého hmatatelného prospěchu. Chce pouze, aby se zdravotnický personál zajímal o údajné špatné zdraví dítěte, ale také aby se projevil jako nekonečně milující a oddaná matka, která se aktivně podílí na obnově zdraví dítěte.

Ženy s diagnózou přeneseného Münchhausenova syndromu mají obvykle za sebou nešťastné dětství a také časté a dlouhé pobyty v nemocnici. Životní potíže (např. konflikt s partnerem) mohou vyvolat nebo zesílit narušené chování.

Příznaky se liší ve stupni. Od mírných, spočívajících ve vymýšlení příznaků nemoci, přes falšování výsledků testů a vyvolávání lehkých příznaků nemoci, např. prochladnutím, až po ohrožení života dítěte (podávání nedoporučovaných léků, hladovění).

Důležité

Přenesený (náhradní) Münchhausenův syndrom - příznaky

Falešné nebo vyprovokované symptomy u dítěte – podobné tomu u osoby, která nemoc způsobuje – jsou nejčastěji:

  • horečka
  • gastrointestinální krvácení
  • zvracení krve
  • krvácení z dýchacích cest, nosu atd.
  • neurologické příznaky (ospalost, křeče, kóma)
  • kožní příznaky (vyrážky, otoky, erytém).

Při rozhovorech s lékaři je matka velmi (někdy až přehnaně) aktivní a spolupracuje, dokud se její teze nepotvrdí. Jinak reaguje kritikou, pocitem zklamání nebo újmy a hledá pomoc pro dítě u dalších lékařů.

Jak poznat Münchhausenův syndrom?

Hledání příčiny neduhů obvykle trvá dlouho a všímavý pacient včas pozná, že lékař je blízko pravdě, a pak změní místo léčby nebo taktiku. Existují však náznaky, že pravou příčinou chronických a obtížně léčitelných onemocnění je Münchhausenův syndrom. Stojí za to být ostražití, když:

  • lékař pečující o pacienta tvrdí, že jednotlivé příznaky se vzájemně vylučují a celkový zdravotní stav pacienta nijak neodpovídá výsledkům laboratorních testů;
  • nehojící se rány jsou pouze v dosahu pacientovy levé ruky (nebo pravé, pokud je levák), ale vždy tam, kde mohou být skryty, např. pod rukávy nebo nohama;
  • pacient (v případě dítěte jeho opatrovník) manifestujenadměrný zájem o účinky drog (vyhledává informace v mnoha zdrojích, sbírá letáky); léky mizí doma nebo v domech, které navštěvuje;
  • výskyt záchvatů a záchvatů je identifikován pouze na základě pacientovy zprávy a podávání antikonvulziv se nezlepšuje;
  • příznaky zmizí, když jeden konkrétní rodič nebo opatrovník chybí;
  • pacient má mimořádné lékařské znalosti, naléhá na lékaře, aby provedli další testy, projevuje nadměrný zájem o blaho zdravotnického personálu

Existuje také seznam příznaků, které by měly být signálem k pečlivějšímu sledování vztahu mezi matkou a nemocným dítětem. Patří mezi ně:

  • nevysvětlitelné recidivující nebo refrakterní onemocnění, rozpor mezi anamnézou, klinickým obrazem, výsledky testů a celkovým stavem dítěte, příznaky nezapadají do logického celku
  • špatná tolerance všech ošetření
  • příznaky mizí v nepřítomnosti matky
  • přehnaně starostlivá matka, která odmítá nechat své dítě o samotě byť jen hodinu; špatné vztahy v rodině;
  • profese matky souvisí s medicínou (zdravotní sestra, lékařský analytik, radiolog) nebo má s podobnou nemocí bohaté zkušenosti

Je možná léčba Münchhausenova syndromu?

Pomoc nemocným je velmi obtížná a málokdy přináší nějaké výsledky. Především proto, že si pacient vytváří dokonalý, zkreslený obraz o svém zdraví a dbá na sebemenší detaily. Mezitím se lékař snaží brát každý symptom vážně a předpokládá, že pacient mluví pravdu. Diagnózu může stanovit psychiatr. Nejčastější reakcí na doporučení k tomuto specialistovi je odmítnutí a … rychlá změna lékaře

Léčba někoho postiženého Münchhausenovým syndromem je složitá. Psychoterapie hraje důležitou roli, protože pomůže uvědomit si skryté potřeby a naučit sebepřijetí jiným způsobem. Specialista rozhoduje o podání léků, když má pacient stav silného psychického napětí nebo pokud se současně vyskytují příznaky deprese či úzkosti.

Důležité

Kdo byl baron von Münchhausen?

Termín Münchhausenův syndrom poprvé použil v roce 1951 britský hematolog a endokrinolog Richard Asher. K popisu týmu použil Asher jméno barona Karla von Münchhausena, který žil v osmnáctém století a který proslul schopností přesvědčivě vyprávět svá neobyčejná, zcela smyšlená dobrodružství. O čtvrt století později se prof. Roy Meadow z University of Leeds popsal případy matek způsobujících příznaky nemoci u svých dětí. Tento fenomén byl pojmenovánnáhradní Münchhausenův syndrom.

„Zdrowie“ měsíčně

Kategorie:

Psychiatrie