Autonomní systém (vegetativní systém) řídí mnoho velmi odlišných procesů - ovlivňuje mj. ovlivňuje srdeční frekvenci, stav zornice a rychlost dýchání, ale je také zodpovědný za perist altiku v trávicím traktu. Existují dvě části autonomního systému – sympatický systém a parasympatický systém – jejichž protichůdná činnost spočívá v přizpůsobení stavu lidského těla jeho aktuálním potřebám.

Autonomní systém( vegetativní systémy) tvoří spolu se somatickým systémem nervový systém člověka. Autonomní nervový systém je zodpovědný za jevy, jako je funkce střevních kliček, dilatace zornic a srdeční frekvence – tedy aspekty, které vědomě neovládáme. Somatický systém je jeho opakem - je zodpovědný za provádění vědomých činností - pokud se rozhodneme např. sáhnout po šálku, je za řízení této činnosti zodpovědný somatický nervový systém

Autonomní systém: struktura

Autonomní nervový systém má dvě části:

  • sympatický nervový systém (sympatikus)
  • parasympatikus (parasympatikus)

Obě tyto struktury působí ve vzájemné opozici – když sympatický nervový systém stimuluje reakci těla, parasympatický systém ji obvykle inhibuje. Rozdíly se týkají nejen funkcí jednotlivých částí autonomního systému, ale také neurotransmiterů v nich působících a také umístění center sympatického a parasympatického systému

Než začneme diskutovat o přesné struktuře autonomního nervového systému, stojí za zmínku jev charakteristický pro tuto část nervového systému. Hovoříme o existenci cívek autonomního systému. Vegetativní systém má charakteristickou strukturu s pre-gangliovými vlákny a post-gangliovými vlákny. V somatickém nervovém systému jdou přenášené podněty přímo k efektorům (např. do svalových buněk), zatímco v autonomním systému nervový podnět - než konečně dosáhne struktury, kterou má ovlivnit - nejprve dosáhne ganglion autonomního systému. s pre-gangliovým vláknem a teprve později, přes postgangliové nervové vlákno, nakonec dosáhne svého cíle.

Sympatický nervový systém:umístění center a neurotransmiterů

Primární centra sympatického nervového systému se nacházejí v míše a rozprostírají se mezi úrovněmi C8 a L2-L3 míchy (to znamená, že těla sympatických neuronů jsou umístěna mezi terminálními cervikálními a bederní mícha). Právě z těchto struktur směřují předgangliová sympatická vlákna do různých částí těla a dostávají se až do výše zmíněných sympatických ganglií. Existují mj. cervikální ganglion (horní, střední a dolní), hvězdicový ganglion, hrudní ganglion a lumbální a sakrální ganglia. Póly sympatických ganglií, rozprostírající se na obou stranách páteře, vzájemně propojené mezikrystalovými nervovými větvemi, tvoří spolu prvek sympatického nervového systému známý jako sympatický kmen.

Mezi strukturami sympatického nervového systému se dále vyskytují četné nervové plexy (např. srdeční plexus, viscerální plexus nebo dolní a horní břišní plexus), jakož i celá síť tzv. viscerální nervy.

Zajímavé je, že struktury sympatického nervového systému, a přesněji jeho různých ganglií, zahrnují také dřeň nadledvin. Autonomní systém má také charakteristický systém neurotransmiterů. V případě sympatických vláken je acetylcholin vylučován v pre-gangliových koncích. Postgangliová vlákna této části autonomního systému zase vylučují především norepinefrin - rozdíly se však v tomto případě týkají zakončení sympatiku inervujících potní žlázy (vylučující acetylcholin) a nadledvinek (které uvolňují noradrenalin do oběhu, ale v mnohem větším množství uvolňuje jádro nadledvin adrenalin.

Parasympatický systém: umístění center a neurotransmiterů

Mezitím je struktura parasympatického systému mírně odlišná. Jeho centra se nacházejí nejen v míše, ale také v mozkovém kmeni. Ve druhé lokalizaci parasympatiku existují jeho struktury v parasympatických jádrech čtyř hlavových nervů: jádru okulomotorického nervu, jádru lícního nervu, jádra glosofaryngeálního nervu a jádra bloudivého nervu. Co se týče míchy, její parasympatická centra se nacházejí v segmentech S2-S4 (sakrální část míchy). Stejně jako sympatický systém má i parasympatický systém svá vlastní ganglia (včetně ciliárního ganglia, pterygoidního patrového ganglia, ušního ganglia a submandibulárního ganglia), stejně jako plexy a nervy zasahující do jednotlivých orgánů.

Přenos nervových vzruchů v parasympatiku je obdobný jako u sympatického nervového systému, tzn.přes pre- a post-gangliová vlákna. Rozdíl je však v použití toho, který neurotransmiter vysílá nervové podněty - v parasympatiku oba typy jeho vláken vylučují acetylcholin

Autonomní systém: funkce sympatického nervového systému

Sympatický nervový systém je obecně považován za část autonomního systému, která je zodpovědná za mobilizaci těla. Funkce sympatiku je založena na zvýšení akceschopnosti člověka – pod vlivem sympatického vzrušení se tělo celkově stává připraveným k boji. Příkladem situace, kdy je výrazně stimulován sympatický nervový systém, je například prožívání stresu

Mezi jevy způsobené sympatickým nervovým systémem patří:

  • rozšíření zornic
  • zvýšená tepová frekvence
  • zvýšené pocení
  • zvýšení kontraktility buněk srdečního svalu
  • dýchání rychleji
  • bronchodilatace
  • zvýšení krevního tlaku
  • zpomalení gastrointestinální perist altiky se současnou kontrakcí jeho svěračů,
  • relaxace svalů močového měchýře a močovodů a kontrakce svěrače močového měchýře,
  • změny v distribuci krve v těle (sympatikus způsobuje zúžením cév zásobujících trávicí trakt inhibici přívodu krve do střev, krev se dostává do rozšířených cév v jiných částech těla, např. svaly),
  • stimulace procesů, kterými tělo získává energii (sympatikus zesiluje lipolýzu, tedy odbourávání tukové tkáně, nebo stimuluje glykogenolýzu, tedy odbourávání glykogenu, navíc může sympatikus vést ke zvýšení v krevní glukóze inhibicí sekrece inzulínu slinivkou)

Autonomní systém: funkce parasympatického systému

Role parasympatiku je rozhodně opačná než u sympatického systému - parasympatikus je ten, jehož aktivita je nejintenzivnější v podmínkách relaxace a odpočinku. Mezi jevy, ke kterým přispívá parasympatický systém, patří:

  • zúžení zornice
  • stimulace sekrece ve slinných žlázách
  • pomalejší srdeční frekvence a snížená kontraktilita jejích buněk
  • zúžení průduškového lumenu
  • pokles krevního tlaku
  • dilatace krevních cév v trávicím traktu podporující vstřebávání natrávené potravy
  • stimulace perist altiky i v trávicím traktuuvolnění jeho svěračů
  • kontrakce svalů močového měchýře a močovodů a relaxace svěrače močového měchýře
  • stimulace sekrece inzulínu slinivkou břišní
  • erekce a další jevy související se sexuálním vzrušením

Autonomní systém: onemocnění vegetativního systému

S přihlédnutím k výše uvedeným popisům jasně vidíte, jak velký je rozsah funkcí autonomního systému. Právě z tohoto důvodu mohou různé procesy narušující fungování autonomního systému skutečně vést k výskytu různých příznaků u pacientů. O dysfunkci vegetativního systému mohou přesvědčit neduhy, jako je impotence, ortostatická hypotenze nebo poruchy pocení (spočívající jak v mimořádně výrazném pocení, tak v úplné inhibici pocení). Další problémy, které mohou souviset s dysfunkcí autonomního systému, jsou sucho v ústech, poruchy močení (včetně zadržování moči v močovém měchýři a inkontinence moči) a poruchy trávení (např. zácpa).

Poškození struktur autonomního systému může být ve skutečnosti způsobeno mnoha různými nemocemi. Mezi nejčastější příčiny dysautonomie (také známé jako autonomní neuropatie) patří:

  • diabetes
  • roztroušená skleróza
  • Parkinsonova nemoc
  • celiakie
  • rozpad více systémů
  • Sjogrenova kapela
  • onemocnění periferních nervů

Dysfunkce autonomního systému se u lidí může objevit nejen v důsledku rozvoje různých onemocnění, ale může jít také o jakýsi přirozený jev. Je patrné, že s přibývajícím věkem se funkce této části nervového systému postupně zhoršuje, a to je jeden z důvodů, proč jsou starší lidé vystaveni zvýšenému riziku například synkopy nebo zácpy.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Neurologie