Rakovina vaječníků je považována za jednu z nejzákeřnějších rakovin u žen. Příznaky rakoviny vaječníků nejsou příliš specifické, proto je onemocnění v raných stádiích vývoje zjištěno velmi zřídka. Zjistěte, jaké jsou rizikové faktory pro rakovinu vaječníků, jaké příznaky může rakovina vaječníků způsobit, jak se rakovina vaječníků diagnostikuje a jaká je léčba rakoviny vaječníků.

Rakovina vaječníkůje obtížné diagnostikovat kvůli svým nespecifickým symptomům. Bohužel stále neexistují žádné účinné screeningové testy na rakovinu vaječníků. Ženy, u kterých se rakovina nestihne rozšířit do jiných orgánů, mají největší šanci na úplné vyléčení rakoviny vaječníků. Neustále se provádí výzkum s cílem zlepšit výsledky diagnostiky a léčby rakoviny vaječníků.

Rakovina vaječníků – příčiny

Rakovina vaječníkůje třetím nejčastějším zhoubným nádorem ženských reprodukčních orgánů (po rakovině endometria a rakovině děložního čípku). Rakovina vaječníků se nejčastěji vyskytuje u pacientek ve věku 50 až 70 let, i když je diagnostikována i u mladších žen.

Rakovina vaječníků je souhrnné označení pro zhoubné novotvary vaječníků, které jsou tvořeny buňkami epiteliálního původu. Tyto buňky se mohou lišit ve struktuře a funkci, což činí histologickou klasifikaci rakoviny vaječníků poměrně komplikovanou.

Pro zjednodušení vnímání různých typů rakoviny vaječníků byly rozlišeny dva hlavní typy rakoviny vaječníků:

  • Karcinom vaječníků I. typuje méně častý (asi čtvrtina případů), vyznačuje se pomalejším růstem a je obvykle odhalen brzy. Tyto vlastnosti znamenají, že rakovina vaječníků typu I je spojena s relativně lepší prognózou.
  1. Rakovina vaječníků typu IIje mnohem častější (přibližně ¾ případů). Druhý typ zahrnuje agresivnější novotvary, charakterizované rychlým růstem a šířením do blízkých orgánů, a tedy - horší prognózou.

Přesné mechanismy, kterými se rakovina vaječníků vyvíjí, nejsou plně známy. Je známo, že určitou roli při vzniku rakoviny vaječníků hrají hormonální faktory související především s počtem ovulací během života ženy. Ženy, které měly vysoký počet ovulací, mají zvýšené riziko rakoviny vaječníků.

Tato situace se týká žen, které nikdy nebyly těhotné, měly první menstruaci ve velmi mladém věku nebo měly pozdní menopauzu. Ochranná role proti rakovině vaječníků je zase připisována okolnostem, které snižují počet ovulací v průběhu života.

K inhibici ovulace dochází v těhotenství, při kojení a také při užívání hormonální antikoncepce. Tyto faktory jsou spojeny se sníženým rizikem rakoviny vaječníků.

Nejznámějšímifaktory vzniku rakoviny vaječníkůjsou genetické predispozice. Předpokládá se, že genetické faktory způsobují asi 10 % případů rakoviny vaječníků. Rizikové jsou pacientky s rodinnou anamnézou rakoviny vaječníků a také nositelky některých genových mutací. Nejznámější mutace spojené s rakovinou vaječníků jsou v genech BRCA1 a BRCA2, které také zvyšují riziko vzniku rakoviny prsu.

Dalším genetickým onemocněním často spojeným s rakovinou vaječníků je Lynchův syndrom. Jde o syndrom dědičné predispozice k různým typům rakoviny, z nichž nejčastější jsou kolorektální, endometriální, ovariální a žaludeční rakovina

Pacientky s genetickou predispozicí vyžadují pravidelné diagnostické testy, protože rakovina vaječníků se může vyvinout v mladém věku.

Rakovina vaječníků – příznaky

Rakovina vaječníkůje v počáteční fázi vývoje mírná nebo asymptomatická. Vzhledem k biologickým rysům rakoviny vaječníků a jejímu umístění v dutině břišní se rakovinné buňky brzy šíří do dalších orgánů.

Šíření rakoviny vaječníků obvykle začíná, když je rakovina ještě malá a nemá žádné příznaky. Onemocnění začíná vykazovat příznaky v pokročilém stadiu, a proto je jeho záchyt ve většině případů příliš pozdě.

První příznaky rakoviny vaječníků obvykle pocházejí z šíření rakovinných buněk přes břicho. Rakovina vaječníků způsobuje onemocnění, která jsou mylně interpretována jako gastrointestinální. Pocit časné sytosti, nadýmání nebo poruchy trávení mohou být prvními příznaky rakoviny vaječníků.

Bolest pánve může, ale nemusí souviset s rakovinou vaječníků. Jak je postiženo více orgánů, objevují se nové příznaky. Pokud jsou postiženy močovody nebo močový měchýř, tzv Naléhavý tlak, tedy náhlá potřeba močit.

Běžným příznakem pokročilého karcinomu vaječníků s peritoneální diseminací je ascites. Progresivní neoplastické onemocnění může vést k poruchámhlad, hubnutí, chronická únava a vyčerpání organismu

Rakovina vaječníků – diagnóza

Diagnóza rakoviny vaječníkůje v rané fázi velmi obtížná. Bohužel neexistují žádné screeningové testy, které by nemoc odhalily v raných fázích vývoje. Základní diagnostika vaječníků zahrnuje gynekologické vyšetření (tzv. obouruční vyšetření) a ultrazvuk vaječníků

Tyto metody mají bohužel nízkou senzitivitu a specificitu v detekci časného karcinomu vaječníků. Mnoho změn nalezených v těchto testech je benigních. Na druhou stranu rakovina vaječníků nemusí být viditelná na ultrazvuku a nemusí být cítit při gynekologickém vyšetření.

Při diagnostice rakoviny vaječníků se koncentrace tzv nádorové markery. Markery typické pro rakovinu vaječníků jsou Ca-125 a HE4. Nádorové markery by měly být podle toho interpretovány. Zvýšené markery nemusí nutně znamenat přítomnost rakoviny – jejich koncentrace může být zvýšena i u jiných onemocnění, např. v průběhu zánětu.

Nádorové markery nejsou u rakoviny vaječníků ideálním diagnostickým nástrojem. Jejich využitelnost je mnohem větší v pozdějších fázích onemocnění – umožňují posouzení účinnosti léčby a sledování případné recidivy nádoru. Při diagnostice rakoviny vaječníků jsou hladiny nádorových markerů interpretovány společně s klinickými údaji pacientky.

K tomuto účelu slouží tzv ROMA test. Jde o algoritmus, který bere v úvahu mj. věk pacienta, anamnézu a uvedené nádorové markery. Výsledek ROMA testu ukazuje pravděpodobnost maligního nádoru vaječníků u dané pacientky

Spolehlivou diagnózu rakoviny vaječníků lze získat pouze díky histopatologickému vyšetření materiálu získaného během operace. Operace s následným histopatologickým vyšetřením umožňuje diagnostiku i posouzení pokročilosti nádoru. Materiál pro studii pochází z mnoha míst – hodnotí se odstraněný vaječník, okolní lymfatické uzliny, vzorky z okolních orgánů a výplachy pobřišnice.

Některá vyšetření se provádějí v průběhu operace (peroperační vyšetření). Pokud se potvrdí diagnóza rakoviny vaječníků, rozsah operace se odpovídajícím způsobem rozšíří.

Rakovina vaječníků – stadia

Určení stadia rakoviny vaječníkůhraje důležitou roli při výběru cesty další léčby. Úplný obraz o postupu onemocnění lze obvykle získat pouze během operace k odstranění novotvaru.

Fáze rakovinyvaječníku je o rozsahu onemocnění - vypovídá o tom, které orgány kromě vaječníku samotného jsou nádorem obsazeny. Abychom ji mohli přesně určit, je při operaci odstranění rakoviny vaječníků nutné odebrat četné vzorky z různých míst pro histopatologické vyšetření. Klasifikace podle FIGO se používá k popisu stagingu rakoviny vaječníků. Podle ní existují čtyři stadia rakoviny vaječníků - od I do IV.

  • 1. stadium rakoviny vaječníkůje omezeno pouze na vaječníky.
  • Stádium II rakoviny vaječníků- šíření do pánevních orgánů
  • Rakovina vaječníků III. stupně- diseminace do dutiny břišní
  • IV stupeň rakoviny vaječníků- znamená vzdálené metastázy do plic, jater a dalších orgánů mimo dutinu břišní

Pouze čtvrtina případů rakoviny vaječníků je detekována v časných stádiích (I nebo II). Bohužel většina pacientek s rakovinou vaječníků je diagnostikována pouze ve stadiu III a IV, což výrazně zhoršuje jejich prognózu.

Kromě stadia pokročilosti hraje při výběru léčby rakoviny vaječníků důležitou roli posouzení histologické malignity novotvaru. Jak již bylo zmíněno dříve, mikroskopická struktura rakoviny vaječníků může být velmi různorodá.

Aby se hodnocení stupně malignity karcinomu ovaria co nejvíce zjednodušilo, stále častěji se používá dvoustupňová klasifikace. Karcinomy vaječníků se podle ní dělí na low grade - s nízkým stupněm malignity a high grade - s vysokým stupněm malignity. Grading je důležitý při hodnocení prognózy i při predikci odpovědi nádoru na chemoterapii.

Rakovina vaječníků – léčba

Léčba rakoviny vaječníků vyžaduje kombinaci různých léčebných postupů. Je založen na chirurgickém zákroku spolu s chemoterapií. Radiační terapie se nepoužívá k léčbě rakoviny vaječníků. Neustále se zkoumají nové léky, které zvyšují účinnost terapie rakoviny vaječníků. Některé z nich již byly zavedeny pro léčbu u specifických skupin pacientů

Rakovina vaječníků - operace

Základem terapie rakoviny vaječníků je chirurgický zákrok, používaný ve všech stadiích onemocnění. Čím pokročilejší je nádor, tím větší je rozsah operace. Standardní operací pro rakovinu vaječníků je odstranění postiženého vaječníku spolu s dělohou, dalšími vaječníky a okolními lymfatickými uzlinami.

Pokud je neoplastický proces rozsáhlejší a je viditelné šíření novotvarů v dutině břišní, tzv. maximální cytoredukce. Toto je termín, který znamená odstranění všeho viditelnéhonádorová ložiska. Bylo prokázáno, že tento postup zlepšuje prognózu onemocnění.

Z tohoto důvodu je mnoho operací u rakoviny vaječníků velmi rozsáhlých - často kromě reprodukčního orgánu je nutné odstranit fragmenty jiných orgánů (včetně sleziny nebo části gastrointestinálního traktu).

Úplnost operace je jednou z podmínek účinnosti léčby, proto se záchovné výkony u karcinomu ovaria provádějí velmi zřídka. Opuštění druhého vaječníku a dělohy je zvažováno pouze u mladých pacientek plánujících mateřství za předpokladu, že rakovina je nízká (stadium I).

Rakovina vaječníků - chemoterapie

Chemoterapie je důležitým prvkem léčby první linie rakoviny vaječníků i relapsů onemocnění. Standardním léčebným režimem je chemoterapie po operaci.

Chemoterapie rakoviny vaječníků je založena na 2 hlavních skupinách léků: deriváty platiny a taxany. Karboplatina se nejčastěji používá v kombinaci s paklitaxelem. Standardně se používá 6 cyklů chemoterapie, po kterých se hodnotí odpověď na léčbu

V případě neúčinnosti aplikované léčby jsou nasazeny další linie terapie. V terapii druhé linie má velký význam citlivost nádoru na léky ze skupiny platiny. Je kritériem pro dělení na novotvary, tzv odolné vůči platině a citlivé na platinu.

Platinová rezistence, tedy nedostatečná odpověď na platinové deriváty, je spojena s významným zhoršením prognózy a nižší šancí na úspěch terapie druhé linie. Citlivost na platinu je zase indikací pro použití jiných léčebných linií založených na derivátech platiny.

V souvislosti s chemoterapií rakoviny vaječníků stojí za zmínku i způsob podávání léků. Standardní formou chemoterapie je intravenózní forma. U karcinomu vaječníků se také používá nestandardní způsob podávání chemoterapie, protože šíření nádoru probíhá v dutině břišní.

Hovoříme o tzv intraperitoneální chemoterapie, tedy chemoterapie podávaná uvnitř dutiny břišní. Intraperitoneální chemoterapie se používá u těch pacientů, u kterých se během operace nepodařilo odstranit všechny nádorové léze. Zároveň musí být levé ohnisko relativně malé ( <1cm), ponieważ tylko w takich przypadkach udowodniono skuteczność chemioterapii dootrzewnowej.

Rakovina vaječníků – nová léčba

V posledních několika letech bylo do léčby rakoviny vaječníků zavedeno mnoho nových léků. Některé z nich jsou dostupné i v Polsku. Nejnovější léčebné postupy se používají především v referenčních centrech pro rakovinu vaječníků. Seznam takových zařízení lze nalézt mj na webu PolskiSpolečnost onkologické gynekologie

Stojí za to vědět, že kvalifikace pro moderní terapie se řídí přesně stanovenými pravidly. Ne každý lék je účinný u všech pacientů – většina z nich je registrována pro pacienty, kteří splňují předem stanovená kritéria. Vždy se vyplatí zeptat se ošetřujícího lékaře na oprávněnost zavádění dalších léků do terapie.

První z nových, tzv z molekulárních léků používaných v léčbě rakoviny vaječníků byl Bevacizumab (Avastin), již několik let dostupný také v Polsku. Bevacizumab patří do skupiny inhibitorů VEGF – léků, které inhibují vývoj krevních cév v nádoru

Snížení krevního zásobení nádoru zpomaluje jeho růst. Kromě rakoviny vaječníků se bevacizumab používá k léčbě mnoha dalších typů rakoviny, včetně rakoviny prsu, tlustého střeva a konečníku, ledvin a plic.

V Polsku jsou pacienti s vysoce pokročilým onemocněním způsobilí pro léčbu bevacizumabem u rakoviny vaječníků. Lékový program zahrnuje pacienty s rakovinou stadia IV a také některé pacienty se stadiem III (pokud nelze chirurgicky odstranit velká nádorová ložiska).

Druhou skupinou průlomových léků v léčbě rakoviny vaječníků se ukázaly tzv. inhibitory PARP. Jde o léky s velmi složitým mechanismem účinku, ovlivňující genetické změny v rakovinných buňkách. Zástupce inhibitorů PARP, Olaparib, je dostupný v rámci lékového programu hrazeného Národním zdravotním fondem od roku 2016.

Důležité je, že účinnost Olaparibu byla zpočátku prokázána pouze u pacientek s genetickou predispozicí ke vzniku rakoviny vaječníků – mutace BRCA1 nebo BRCA2. Z tohoto důvodu je v současnosti lék hrazen pouze u pacientů s touto mutací.

Kromě toho musí být splněna zbývající kritéria způsobilosti pro lékový program (relaps po léčbě dvěma liniemi standardní chemoterapie, sérový typ rakoviny vaječníků, citlivost nádoru na deriváty platiny).

Stojí za to vědět, že nejnovější studie prokázaly účinnost inhibitorů PARP i u pacientek, které nejsou přenašečkami mutací BRCA1 a BRCA2, a také v léčbě první linie pokročilého karcinomu vaječníků (před onemocněním opakování). Možná v budoucnu dojde k rozšíření kritérií pro úhradu léků z této skupiny.

  • První příznaky rakoviny vaječníků. Jak rozpoznat časné příznaky rakoviny vaječníků?
  • Dědičná rakovina prsu a vaječníků. Co potřebujete vědět o genech BRCA1 a BRCA2

Kategorie:

Onkologie