Reaktivní poruchy se objevují, když se člověk nedokáže vyrovnat se svými reakcemi na prožité zážitky. Mohou být způsobeny rozchodem s partnerem, změnou školy nebo bydliště – z tohoto důvodu se reaktivní poruchy mohou vyskytnout prakticky u každého člověka. Mohou se zdát jako triviální problém, ale – i kvůli riziku sebevraždy pacienta – by se nikdy neměly podceňovat. Jaké jsou příznaky reaktivních poruch a na koho se obrátit o pomoc, pokud se objeví?

Reaktivní poruchy(také známé jako adaptivní poruchy) se mohou objevit u každého člověka, způsobené různými situacemi. Reaktivní poruchy, které jsou svým způsobem reakcí pacientovy psychiky na těžké a těžké životní události

Reaktivní poruchyse mohou vyskytnout u dětí i dospělých. V případě nezletilých pacientů je jejich výskyt u obou pohlaví stejný, přičemž ve skupině dospělých se tento problém vyskytuje dokonce dvakrát častěji u žen

Reaktivní poruchy: příčiny

Jednu konkrétní příčinu reaktivních poruch nelze pojmenovat – taková situace vyplývá z toho, že u různých lidí může být způsobena zcela odlišnými událostmi. Obecně jsou faktory, které způsobují poruchy adaptace, různé situace, které člověk nezvládá a které mu způsobují značnou psychickou nepohodu a stres.

Jako možné příčiny reaktivních poruch se uvádí mnoho různých problémů, např.:

  • změna bydliště;
  • chodit do nové školy;
  • profesní problémy (buď související s nejistotou ohledně udržení pracovní pozice, nebo vyplývající ze změny dosud vykonávané práce);
  • konflikt ve vztahu;
  • finanční problémy;
  • zdravotní problémy (jak pro samotného pacienta, tak pro jeho příbuzné);
  • rozchod s dlouhodobým partnerem;
  • přežití katastrofy (např. přírodní katastrofy, ale i těžké události, jako je autonehoda).
Podívejte se na galerii 10 fotografií

Reaktivní poruchy:vlastnosti a příznaky

Aby bylo možné o reaktivních poruchách vůbec hovořit, jejich nástup by měl proběhnout do 3 měsíců od výskytu pro pacienta mimořádně těžké, stresující události. Dalším znakem, který je podle americké psychiatrické klasifikace DSM-5 pro poruchy adaptace charakteristický, je, že by měly vymizet do 6 měsíců od vzniku stresové situace nebo do šesti měsíců od následků, kterým daná situace pominula.

Důležité

Obecně mohou být příznaky reaktivních poruch velmi různorodé a navíc poměrně často dosti necharakteristické. U pacienta s reaktivními poruchami se může objevit následující:

  • pocit smutku a beznaděje,
  • plačtivost,
  • podráždění,
  • úzkost,
  • pocit zoufalství a ohromen životem,
  • depresivní nálada,
  • poruchy koncentrace,
  • problémy se spánkem (nejčastěji ve formě nespavosti),
  • neustálý pocit starostí,
  • zanedbávání svých každodenních povinností,
  • vyhýbání se schůzkám, ať už s rodinnými příslušníky nebo přáteli,
  • opuštění školy nebo práce,
  • ztráta sebeúcty.
Podívejte se na galerii 10 fotografií

Teoreticky by se po analýze symptomů reaktivních poruch uvedených výše zdálo, že nejde o vážný problém. Rozhodně je to ale naopak - pacienti s adaptačními poruchami se mohou chovat riskantně (např. řídit auto zcela ignorovat silniční předpisy nebo se rvát). Jsou také vystaveni riziku sebevražedných myšlenek a dokonce sebepoškozování nebo pokusu o sebevraždu.

Někdy se pacient s reaktivními poruchami nehlásí psychiatrovi, ale rodinnému lékaři nebo internistovi. Stává se to zejména tehdy, když u příznaků reaktivních poruch nedominují psychické, ale somatické potíže. Ukazuje se, že někdy lidé, kteří nezvládají těžké životní situace, mohou pociťovat například různé bolestivé stavy, zažívací potíže nebo pocit chronické únavy.

Reaktivní porucha: Typy

Výše ​​uvedená klasifikace DSM-5 rozlišuje 6 typů reaktivních poruch - toto dělení vychází z toho, která onemocnění u pacientů dominují a zahrnuje rozlišení reaktivních poruch:

  • s převládající depresivní náladou,
  • s extrémní podrážděností,
  • souvisí s depresivní náladou a podrážděností,
  • zporuchy chování,
  • s poruchami chování a emocí, jako je špatná nálada a podrážděnost,
  • nespecifické (právě u tohoto typu reaktivní poruchy se mohou objevit zejména somatické neduhy).

Obecně je třeba zdůraznit, že klasifikace reaktivních poruch se zdají být značně heterogenní a nejednoznačné. Výše uvedené členění je odvozeno z posledního vydání Americké psychiatrické klasifikace (DSM 5. revize). Mezitím se stalo (zejména v minulosti), že do skupiny reaktivních poruch patřila i reaktivní deprese (jinak exogenní) nebo tzv. reaktivní psychózy.

Reaktivní porucha: Léčba

Psychoterapie hraje zásadní roli v léčbě reaktivních poruch. Právě díky ní je možné si – s pomocí psychoterapeuta – uvědomit, jaké události vedly k poruchám pacienta. Psychoterapie si také klade za cíl pomoci pacientovi porozumět jeho vlastním reakcím a pomoci mu vypořádat se s jeho emocemi.

V případě reaktivních poruch se farmakoterapie používá zcela výjimečně - léky jsou pacientům doporučovány pouze při výrazné intenzitě jejich symptomů. Pokud jsou pacienti již léčeni některými psychofarmaky, jsou to obvykle antidepresiva (např. ze skupiny SSRI) nebo anxiolytika (např. krátkodobě lze pacientům doporučit benzodiazepiny).

Není pochyb o tom, že bezprostřední okolí pacienta hraje při řešení reaktivních poruch zvláštní roli. Průběh prožívaných problémů může zmírnit podpora, ať už ze strany manžela nebo manželky, nebo rodičů podporujících dítě s reaktivní poruchou. Je třeba zdůraznit, že člověk s poruchou přizpůsobení by měl projevit co nejvíce pochopení – i když pro jeho příbuzné může být příčina vzniku reaktivních poruch dokonce triviální. Jak bylo zmíněno na samém začátku – co bude pro jednoho trivialitou, může u druhého vést k významným duševním poruchám.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychiatrie