Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Prázdniny jsem strávil v Římě. Bez vánočního obžerství, sezení u stolu, ale se spoustou dojmů. Prohlídky a procházky neměly konce.
22. prosince 2010 bylo ve Varšavě minus 16 stupňů. Letadlo odjíždí na odmrazovací stanoviště. Zní to zajímavě, a tak se díváme do oken, abychom nic nepropásli. Mezitím se ukázalo, že „stojanem“ byly dva vagóny s trubkami, kterými bylo letadlo polito odmrazovací kapalinou! Rychle vzlétáme a po 2 hodinách jsme na římském letišti Fiumicino. Je 14 stupňů C.
Později toho večera vyrážíme do města. Obdivujeme nádherně nasvícené památky – bydlíme mezi Koloseem a bazilikou Panny Marie Sněžné (Santa Maria Magiore). Při večeři doma každou chvíli slyšíme přijíždět a vřískat auta. Budou nás doprovázet až do konce našeho pobytu - naše ulice se ukázala jako ulička… nevěstinců. Ach ta římská barva. Jeho součástí je i všudypřítomný hlas sirén sanitky. Slyšeli jsme je téměř nepřetržitě.
Sarkofág s jantarovou růží
Jedeme do Vatikánu. Díky těmto procházkám jsme zjistili, že Řím skutečně leží na sedmi pahorcích a pomocí mapy je potřeba ke každé trase připočítat nějaký tucet minut, abyste tyto kopce zdolali. Například, když jsme šli z Vatikánu domů, třikrát jsme sestoupili a dostali se do různých depresí.
První kroky ve Vatikánu vedou k hrobu Jana Pavla II. Hrozily nám fronty a tady nic! Řím mimo sezónu má plusy! Projděte branou a sledujte šipky a sestupte do tzv Nová jeskyně. Nacházejí se pod hlavní lodí baziliky, na úrovni starého chrámu Konstantina Velikého. Právě zde jsou pohřbeny hroby 147 papežů (z 263 vládnoucích) u sv. Petra, některé „korunované hlavy“ a kardinály. Mezi nimi je i jedna žena – švédská královna Krystyna, která po konvertování ke katolicismu abdikovala.
Jan Pavel II. je pohřben v hrobce, kde bylo kdysi uloženo tělo Jana XXIII. Stojíme před jednoduchou kamennou deskou se jménem papeže a daty narození a úmrtí. Vedle ní je jantarová růže. Umlčet. Všichni máme slzy v očích a běhá nám mráz po zádech. Nikdo na nás nespěchá, neříká nám, abychom šli dál. Můžete si kleknout a přemýšlet. V jednu chvíli se k hrobu přiblížil mladý manželský pár s obrázkem dívky. Požádá ochranku (dva pánové nenápadně stojí u zábradlí oddělujícího hrob od kaple), aby je položilina disku. Slova ukazují, že dítě je velmi nemocné, a věří, že ho náš papež uzdraví. Mladí lidé pláčou, fotka dítěte chvíli leží na hrobě (nemůžete nic dát na záznam).
Betlémy věrné tradici
V jeskyních jsme strávili dobrou hodinu. Prohlížíme si betlém v boční kapli. Udivuje svou tradicí - jesličky, seno, klečící postavy tří králů, sádrová zvířátka. Zvykli jsme si na jiné betlémy - s poselstvím, a tady skřípe tradice!
Stejně vypadají jesle v St. Petra před bazilikou. Obklopuje živý vánoční stromek vedle obelisku. Do Říma ji přivezl v roce 36 Caligula a po mnoho let stál na vatikánském kopci. Podle některých legend označovala místo mučednické smrti sv. Petr. Na náměstí byl přemístěn v roce 1586. Vánoční strom vedle obelisku je pravděpodobně jediným samostatně stojícím vánočním stromem v Římě! Stále hledáme místo pokusu o atentát na našeho papeže - římští policisté nám pomáhají najít malou desku na chodníku …
Místo bylo označeno sněhem
V tento den jdeme do baziliky Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore) a kostela sv. Petra v řetězech (di San Pietro in Vincoli). Podle legendy viděli v roce 352 papež Liberius a římský Jan ve snu Pannu Marii, která jim řekla, že na místě, kde uprostřed léta napadl sníh, bude postaven kostel. V noci ze 4. na 5. srpna 352 byl vrch Esquiline zasypán sněhem. Papež v přítomnosti římského lidu nastínil obrys budoucí církve.
Bazilika Panny Marie Sněžné je dlouhá 86 metrů. Jeho strop zdobilo zlato, které přinesl Kryštof Kolumbus. Pod hlavním oltářem jsou relikvie Ježíšova dětského pokoje. Můžete jít dolů a modlit se.
Mojžíš s rohy
Nedaleko odtud do baziliky sv. Petra v řetězech se sochou Mojžíše s rohy vyřezanými Michelangelem. Mramorová plastika je součástí nedokončeného nástěnného náhrobku Julia II. Byl postaven v letech 1513-1516. Byla jednou ze šesti postav, které korunovaly hrobku. Původně měl být náhrobek s plastikou umístěn v bazilice sv. Petra ve Vatikánu nakonec skončil na Esquilinu. A že Mojžíš má rohy? Toto je výsledek nesprávného překladu Bible v šestnáctém století („když Mojžíš mluvil s Bohem na hoře Sinaj, jeho tvář byla rohatá,“ říká starý překlad. Dnes víme, že šlo o paprsky světla kolem hlavy , které skutečně někdy nabývají této podoby). Pod oltářem můžeme vidět i tato „okovy“ neboli řetězy sv. Petr. Podle legendy kdysi existovaly dva samostatné řetězy: jeden byl připoután v Jeruzalémě, druhý v Římě. Oba se ocitli ve Věčném městě a zázračně se před davy spojili v jedno (tato scénaukazuje malbu na stropě hlavní lodi).
Jíme kaštany, posloucháme vánoční koledy
Večer sedíme na Španělských schodech (přestalo pršet) a jíme horké kaštany (ačkoli jíst na schodech zjevně přináší smůlu). Schody mají 138 schodů. Patří k nejdelším a nejširším v Evropě (druhé po Potěmkinových schodech v Oděse). Jsou dílem architektů Francesca de Sanctis a Alessandra Specchiho, byly dokončeny v roce 1725, v létě je zdobí květiny, v zimě je na terase postaven betlém. Opět velmi tradiční jesličky - dřevěné, s Ježíškem-panenkou na seně a barevnými hvězdičkami. Z reproduktorů se ozývá vánoční koleda – „Tichá noc“.
Štědrý večer v památkách
Štědrý den je slunečný. Ideální pro návštěvu Kolosea a Fora Romana (platí jedna vstupenka). Začínáme Koloseem. V minulosti demonstroval sílu Říma a dnes vzbuzuje respekt a obdiv. Stavba tohoto velkolepého amfiteátru začala v roce 72 n. l. a byla dokončena v roce 80 n. l. Jméno pochází od obrovské sochy Nerona (kolos) vysoké 36 metrů, která se nacházela poblíž amfiteátru
Jdeme dovnitř. Koloseum je oválná stavba o obvodu 527 metrů, délce 188 metrů a šířce 156 metrů, měla 15 pater a arénu o rozloze 2,5 hektaru. Bylo tam přes 50 000 míst a několik tisíc lidí stálo v hledišti. Sice toho dnes moc nezbylo, ale i tak působí skvělým dojmem.
Na jedné straně arény je velký kříž. V roce 1744 papež Benedikt IV. vysvětil Koloseum a prohlásil místo mučednické smrti křesťanů. Kříž však umístil až Benedikt XIV., když zde na Velký pátek vykonal křížovou cestu (od té doby se koná každoročně, těžko zapomeneme na rok 2005, kdy se v r. modlil nemocný Jan Pavel II. jeho soukromá kaple ve Vatikánu a dav shromážděný v Koloseu se k němu připojil v modlitbě). Kříž byl rychle odstraněn, ale v roce 1926 obnoven.
Opouštíme Koloseum v podivné náladě. Tohle není šťastné místo. Jdeme na Forum Romanum, hlavní centrum starověkého Říma. Sluníčko krásně svítí, je 17 stupňů C! Mezi ruinami se potulují kočky. Není mnoho lidí.
Emoce zvednou hlas …
Půlnoční mše ve Vatikánu je ve 23, odjíždíme ve 21.30 (metro jezdí do 22). Dav ve frontě, všichni jdou do Vatikánu. Je to zábava. Mnohojazyčný dav rychle zaplní náměstí. Vytahujeme bílou a červenou vlajku. takto označujeme naše území. Vedle nás je skupina Etiopanů. Děti běhají, hádají se, jedí zmrzlinu. Dospělí zpívají. Atmosféra pikniku, kde je to na vážnosti našich prázdnin! Ale asi je to … lepší, vždyť buďme rádi, protože Spasitel se za chvíli narodí! Interiér baziliky můžeme vidět na velkoplošných obrazovkách. Také se rychle plní -fronta vyvolených s pozvánkami obchází náměstí (od polských poutníků se dozvídáme, že pozvánky dostávají v … Polsku. Zřejmě každý kostel dostane pár kusů a jejich faráři je mají k dispozici! Škoda, že my nevěděl o tom…). V. 11 zvoní zvony. Papež se objevuje na obrazovkách. Dav šílí, také máváme vlajkou a něco křičíme. Náhlý pohyb, obrazovky na chvíli zhasnou. Po pár minutách se vše vrací do normálu – začíná půlnoční mše (teprve druhý den jsme se dozvěděli o útoku na papeže). Mše končí po dvou hodinách.
Budeme pochodovat nočním Římem. Nejsme sami, ulice jsou plné lidí. Všechny kavárny a bary jsou otevřené na Benátském náměstí, vedle pomníku Viktora Emanuela II.
Polské požehnání
První svátek vánoční opět pochodujeme do Vatikánu. Sluníčko svítí, je 17 stupňů Celsia Stojíme na náměstí, zpíváme polské vánoční koledy, máváme vlajkami. Poláci se blíží, je nás čím dál tím víc. V. Ve 12 se svatý otec objeví na balkóně baziliky. Po požehnání Urbi et Orbi (městu a světu) pozdravuje Benedikt XVI. shromážděné na náměstí v několika jazycích. A najednou slyšíme: "Buď pochválen …". Přepadá nás euforie. Máváme vlajkami, skáčeme, křičíme. Ještě nemlčíme a vedle stojící Španělé začínají mávat vlajkami. A tak se každou chvíli z jiné části náměstí ozve potlesk a křik. Papež mizí a dav se přesouvá do otevřené baziliky. Tam se také podíváme. Bohužel jeskyně jsou zavřené. Jak je dobře, že jsme první den šli k hrobu Jana Pavla II.!
Jdeme na zmrzlinu a do města. Podél Tibery jsou stánky - tam je vánoční trh. Na stáncích se mísí starožitnosti s kýčovitými suvenýry.
Jdeme do kostela Santa Maria v Cosmedinu, abychom viděli slavnou Mouth of Truth.
Cestou míjíme … St. Mikuláše. Oblečený v červené bundě někam spěchá s pytlem na zádech. Pohled jako z vesmíru
V předsíni kostela je umístěn kulatý mramorový medailon o průměru cca 175 cm, zobrazující tvář vousatého božstva. Musíte stát ve frontě, ale nikdo neprotestuje. Muž stojí vedle basreliéfu a účtuje poplatek za vložení ruky do jeho slavných úst! Nahazujeme, fotíme a je čas na večeři. Vybíráme si malou hospůdku na pl. Navona. Na stole přistane obrovská pizza. Lahodné! Plus víno, káva a tiramisu. Dovolená v Římě
Stavíme se u kostela sv. Ludvíka krále (San Luigi dei Francesi) k vidění díla nejslavnějšího malíře Říma – Caravaggia. „Povolání svatého Matouše“, „Inspirace svatého Matěje“ a „Mučednictví sv. Mateusz “jako vždy nás těší. Ostrý šerosvit snímků ještě více zdůrazňujevýborná (tmavá) expozice (obrazy jsou v boční kapli a budou osvětleny pouze bodovými halogeny).
Návštěva Koperníka
Hledáme sochu Mikuláše Koperníka za Španělskými schody. Tady je! Je zaseknutý v rohu, ale najdeme skvělého astronoma. Mikuláš Koperník přišel do Říma se svým bratrem Andrzejem na jaře roku 1500. Zúčastnil se oslav Svatého roku. 6. listopadu sledoval zatmění Měsíce a na konci roku provedl výpočty, aby se připravil na pozorování nějakého neobvyklého jevu. Socha astronoma stojí na nádvoří kostela Resurrectionists (na via Sebastianello 11). Byl odhalen v roce 1873, v den astronomových 400. narozenin
Na ul. Babuino, u čísla 165, můžeme vidět velmi poškozenou desku věnovanou J. Słowackému (básník sem dorazil 22. února 1836). Espresso popíjíme v kavárně Greco vedle portrétů Poláků, kteří sem zavítají (Mickiewicz, Norwid, Krasiński, Słowacki, Konopnicka, Sienkiewicz, Miłosz).
Domů přijíždíme pozdě večer. Provoz začíná v ulicích.
Druhý svátek vánoční je pro Italy normálním pracovním dnem. Jdeme tedy do Paweł Outside the Walls (San Paolo fuori le Mura), pohřebiště svatého Pavla
Toto je druhý největší kostel v Římě (po bazilice svatého Petra). Předchází mu nádvoří obklopené žulovou kolonádou. Postava sv. Pavel s mečem. Obdivujeme dveře - Svatou bránu, vyrobenou v Konstantinopoli v roce 1070, zničenou při požáru a zrekonstruovanou v roce 1967. V interiéru je 80 sloupů. Podél horního okraje stěn se táhne pás medailonů s portréty papežů - od sv. Petra po nasvíceném Benediktu XVI. (říká se, že když nebude prostor pro obrazy, bude konec světa). Hrob světce se nachází pod obloukem v hlavní lodi. Je zakrytý baldachýnem z roku 1285… Klečíme před roštem nalezeným při vykopávkách. V raných křesťanských dobách bylo zvykem zakrývat hroby mučedníků takovou mříží
Odjíždíme z Říma večer. Necháme klíče na stole, zabouchneme dveře. Poslední pohled na naše „dámy“ a do zářivě nasvíceného Kolosea. Vcházíme do metra a po 1,5 hodině. jsme na letišti. Ještě 3 hodiny a přistáváme v zasněžené Varšavě. Je - 10 stupňů C. V taxíku posloucháme vánoční koledy, v ulicích můžete vidět vánoční výzdobu …