Antinukleární protilátky jsou součástí komplexního diagnostického procesu pro systémová onemocnění pojiva. Složitý mechanismus tvorby antinukleárních protilátek ztěžuje interpretaci jejich výsledků a přítomnost či nepřítomnost jednotlivých protilátek nemusí vždy znamenat chorobný proces. Jaké jsou typy antinukleárních protilátek? Kdy by měl být test proveden?

Obsah:

  1. Antinukleární protilátky - typy
  2. Antinukleární protilátky - tvorba a mechanismus účinku
  3. Antinukleární protilátky - indikace k testu
  4. Antinukleární protilátky – o čem je výzkum?
  5. Antinukleární protilátky – jak interpretovat výsledek?

Antinukleární protilátky( ANA , antinukleární protilátky) jsou autoprotilátky namířené proti prvkům buněčného jádra, např. DNA a cytoplazmě. Jsou to jedny z nejrozmanitějších a nejvíce studovaných protilátek.

Antinukleární protilátky - typy

  • protilátky proti extrahovatelným jaderným antigenům (anti-ENA):
    • proti DNA topoizomeráze I (anti-Scl70)
    • proti ribonukleoproteinu (anti-RNP)
    • proti Smith antigenu (anti-Sm)
    • anti-Mi2 / Mi-2
    • anti-Ro (SS-A)
    • anti-La
    • anti-Jo1
    • anti-PM-Scl
    • anti-Kn
  • protilátky proti proteinu tvořícímu póry gp-2010 (anti-gp-210)
  • protilátky proti nativní dvouvláknové DNA (anti-dsDNA)
  • anti-centromerické protilátky (anti-ACA)

Antinukleární protilátky - tvorba a mechanismus účinku

Autoimunita je abnormální reakce imunitního systému proti jeho vlastním tkáním, která má za následek vznik autoimunitních onemocnění.

Byly popsány různé mechanismy autoimunity, jedním z nich je uvolňování antigenů skrytých před imunitním systémem, např. v důsledku zánětlivého poškození tkáně

Uvolňují se prvky nacházející se v jádře buňky, např. DNA, RNA, histony, které imunitní systém začne rozpoznávat jako cizí a vytváří proti nim antinukleární protilátky.

Antinukleární protilátky - indikace k testu

  • podezření na onemocnění pojivové tkáně:
    • systémový lupus erythematodes (přítomnost protilátek u 95–100 % pacientů; protilátky anti-dsDNA jsou specifickým markerem onemocnění)
    • lupus vyvolaný léky (95–100 % pacientů)
    • antifosfolipidový syndrom (40-50 % pacientů)
    • systémová skleróza (80–95 % pacientů, zejména protilátky anti-Scl70)
    • polymyozitida a dermatomyozitida (40–80 % pacientů, zejména protilátky anti-Jo1 a anti-Mi2)
    • Sjögrenův syndrom (48–96 % pacientů, zejména protilátky anti-Ro a anti-La)
    • revmatoidní artritida (asi 10 % pacientů)
    • juvenilní idiopatická artritida (méně než 10 % pacientů)
    • Raynaudův syndrom (20–60 % pacientů)
    • fibromyalgie (15–25 % pacientů)
    • smíšená onemocnění pojivové tkáně (95–100 % pacientů)
  • hodnocení aktivity onemocnění a sledování účinnosti léčby, např. anti-dsDNA protilátky u systémového lupusu
  • korelující přítomnost protilátek s výskytem specifických příznaků onemocnění, např. Sjögrenův syndrom a přítomnost protilátek anti-Ro a anti-La
  • předpověď onemocnění v budoucnu

Antinukleární protilátky – o čem je výzkum?

Krev odebraná z ohybu lokte nalačno se používá ke stanovení antinukleárních protilátek

Metody stanovení protilátek se velmi liší a závisí na typu testované antinukleární protilátky. Jedná se především o imunologické metody jako:

  • ELISA
  • RIA
  • nepřímá imunofluorescence
  • metoda dvojité imunodifúze
  • western blot

V případě antinukleárních protilátek se používá dvoustupňová diagnostika. Nejprve se provede screeningový test pomocí vysoce citlivé nepřímé imunofluorescenční metody

Metoda nepřímé imunofluorescence spočívá v imobilizaci buněk HEp-2 odvozených z lidských epiteliálních buněk na mikroskopickém sklíčku

Buňky této linie mají ve své cytoplazmě a jádře antigeny, které vážou patologické protilátky z pacientovy krve

Po přidání pacientova séra na sklíčko se antinukleární protilátky navážou na specifické antigeny a jsou viditelné pod mikroskopem díky speciálním fluorescenčním markerům

Výhodou nepřímé imunofluorescence je schopnost rozlišit typy protilátek na základě typu osvětlení fluorescenčního barviva

Například zářící jádro homogenního typu znamená přítomnost anti-dsDNA nebo anti-ssDNA.

Pozitivní výsledek screeningového testu musí být vždy potvrzen. K tomuto účelu se používají velmi specifické imunologické metody, např. western blot. Po zjištění přítomnosti a identifikaci typu antinukleární protilátky je stanoven její titr, tedy nejvyšší ředění séra, ve kterém lze přítomnost protilátek detekovat

Antinukleární protilátky – jak interpretovat výsledek?

Správný titr antinukleárních protilátek by měl být nižší než 1:40.

Pokud je screeningový test na antinukleární protilátky negativní a neexistují žádné klinické příznaky naznačující systémové onemocnění pojivové tkáně, diagnóza by neměla být rozšířena na specifické protilátky, např. anti-dsDNA, anti-Sm.

Klinicky významné titry u dospělých jsou považovány za ≥ 1: 160 au dětí ≥ 1:40.

V případě pozitivních výsledků se doporučuje interpretovat výsledek testu následovně:

  • titr 1: 40-1: 80 - hraniční výsledek (slabě pozitivní), při absenci klinických příznaků onemocnění pojiva se nedoporučuje opakovat test ani provádět kontrolní test, protože výsledky u většiny lidí se v průběhu let nemění
  • titr 1: 160-1: 640 - středně pozitivní výsledek, při absenci klinických příznaků onemocnění pojivové tkáně se doporučuje opakovat test po 6 měsících
  • titr ≥ 1: 1280 - vysoce pozitivní výsledek, za přítomnosti klinických příznaků onemocnění pojivové tkáně je k diagnostice onemocnění nutná další odborná diagnostika

Je třeba poznamenat, že sérologické vyšetření na antinukleární protilátky je součástí komplexního diagnostického procesu a pozitivní výsledek je vždy nutné interpretovat v kontextu klinického obrazu a přítomnosti charakteristických symptomů onemocnění.

Nízký titr antinukleárních protilátek je přítomen u 5 % zdravé populace a jejich frekvence se zvyšuje s věkem

Navíc se jejich přítomnost nachází ve fyziologických a patofyziologických stavech, kdy antinukleární protilátky nemají diagnostický význam:

  • infekce, např. tuberkulóza, syfilis, malárie
  • onemocnění jater, např. cirhóza
  • onemocnění plic, např. sarkoidóza, azbestóza
  • rakovina, např. leukémie, lymfom, rakovina prsu, melanom
  • kožní onemocnění, např. lupénka, lichen planus
  • po transplantaci orgánu, např. transplantaci srdce, ledvině
  • užívání léků, např. antiepileptik, hydralazinu, soli lithia,
  • další autoimunitní onemocnění, např. Hashimotova choroba, Addisonova choroba, diabetes typu I
  • těhotenství(až 20 % těhotných žen)
Stojí za to vědět…

Vznik různých typů antinukleárních protilátek je charakterizován etnickou variabilitou

Například u bělošských pacientů se systémovou sklerózou je pravděpodobnější, že budou mít protilátky anti-ACA, a Afroameričané a Afroameričané s vyšší pravděpodobností budou mít protilátky reagující na topoizomerázu.

O autoroviKarolina Karabin, MD, PhD, molekulární bioložka, laboratorní diagnostika, Cambridge Diagnostics PolskaProfesí biolog se specializací na mikrobiologii a laboratorní diagnostik s více než 10letou praxí v laboratorních pracích. Absolvent Vysoké školy molekulární medicíny a člen Polské společnosti humánní genetiky Vedoucí výzkumných grantů v Laboratoři molekulární diagnostiky na Klinice hematologie, onkologie a vnitřních nemocí Lékařské univerzity ve Varšavě. Titul doktora lékařských věd v oboru lékařská biologie obhájila na 1. lékařské fakultě Lékařské univerzity ve Varšavě. Autor mnoha vědeckých a populárně vědeckých prací z oblasti laboratorní diagnostiky, molekulární biologie a výživy. Denně jako specialista v oblasti laboratorní diagnostiky vede obsahové oddělení v Cambridge Diagnostics Polska a spolupracuje s týmem nutričních specialistů CD Dietary Clinic. Své praktické poznatky z diagnostiky a dietoterapie nemocí sdílí s odborníky na konferencích, školeních, v časopisech a na webových stránkách. Zajímá se zejména o vliv moderního životního stylu na molekulární procesy v těle.

Přečtěte si více od tohoto autora

Kategorie:

Výzkum