Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Těhotenství a porod byly pro Annu tak mimořádným zážitkem, že změnila profesi a stala se porodní asistentkou. Dnes je matkou tří dcer a vyučuje studentku na lékařské akademii. Jako porodní asistentka se cítí profesně naplněná a každý porod, kterého se může zúčastnit, je pro ni velkou událostí – fascinujícím zázrakem zrození.
Mohla bych rodit každý rok – usmívá se paní Anna, ale myslím, že to říká docela vážně. - Je to tak mimořádný zážitek, nesrovnatelný s ničím jiným. A začalo to před 10 lety… - Právě jsem dokončil studium, technologie výživy a oženil se. Brzy jsem také otěhotněla , což mi nedělalo žádné problémy. S manželem jsme chodili do porodní školy, protože jsme od začátku chtěli rodit spolu. Byli jsme stejně nadšení jako poprvé, ale ještě jsem si nedokázal představit, že mít dítě bude mít tak velký dopad na můj život.
První porod
Kdyžzačal porod , jeli jsme do nemocnice v Karowě. Iga, porodní asistentka, kterou jsme znali z porodnice, měla službu. Báječně se o mě starala, dávala mi velkou volnost - ležel jsem jen 20 minut (při KTG) a celou dobu jsem byl v pohybu. Snad i díky tomu trval porod jen 4 hodiny, ačkoli jsem rodila poprvé a Ala vážila skoro 4 kg. Kontrakce se na mě podepsaly, to ano, a svou netrpělivost jsem reagovala bolestí na manželovi, který to snášel velmi statečně. Když se ale na světě objevila naše dcera, oba jsme cítili, že se stalo to nejdůležitější v životě. Plakali jsme dojetím. Stal se zázrak, a přestože jde o velmi banální tvrzení, právě v takových kategoriích o tomto okamžiku přemýšlíme. Když teď jako porodní asistentka stojím na druhé straně, mám také velmi často pocit, že vidím zázrak. Právě tento pocit dělá tuto profesi tak mimořádnou.
Rozhodnutí stát se porodní asistentkou
Porod mě uchvátil natolik, že když po roce péče o dceru nastal čas hledat si práci, odevzdala jsem doklady na Vyšší odbornou školu lékařskou, abych se stalaporodní asistentkou. Všichni v rodině si ťukali na čelo – bylo mi 27 let, měl jsem dobrou práci a měl bych si práci hledat, ne začínat znovu. Naštěstí mě hodně podporoval manžel Jarek. Věděl, jak je to pro mě důležité. A já chtělúčastnit se častěji této fantastické události porodu. Nastoupila jsem na pregraduální studium na Lékařské akademii (právě byla uzavřena vysoká zdravotnická škola). Už na prvních praktických hodinách jsem v nemocnici v Karowé ulici našla porodní asistentku, která mě rodila. Okamžitě jsem si na ni vzpomněl a pak jsem se od ní hodně naučil.
Druhé narození
Brzy mi byl znovu dán zázrak zrození. V únoru 2003 se ve třetím ročníku studia narodila Hania. A na tento porod si vzpomínám velmi dobře. Byla se mnou „moje“ porodní asistentka Iga, byl tam samozřejmě i můj manžel, který se v té době ukázal jako nepostradatelný. Seděla jsem ve vaně s vodou, a právě jak porodní asistentka řekla, že je čas vypadnout – kontrakce byly tak intenzivní, že jsem to nezvládla! Jarek mě z toho doslova vytáhl na ruce! Hania se ukázala jako krásné růžové miminko, velké jako její starší sestra. Silně distancovaná od problémů každodenního života vyrůstala doslova s úsměvem na tváři.
Práce porodní asistentky
Hanka se narodila v únoru a já jsem měl dostudovat v červnu. Takže jsem si musel vzít děkanské volno. Mezitím mi v květnu volá paní profesorka, primářka Gynekologicko-porodnického didaktického oddělení LF, že od října mě chce vidět v práci - najde se pro mě místo na jejím oddělení. Jen nejdřív musím napsat a obhájit diplomovou práci, a to mám doma dvě malé děti, Ala už byla naštěstí ve školce a já jsem si najala chůvu, aby hlídala Hanii. Písemnou práci jsem odnesl v pátek vedoucímu a chtěl jsem, aby si ji přečetl v pondělí. Díval se na mě jako ne úplně normální, ale nějak se mi ho podařilo získat. Obhájil jsem svou práci včas a v říjnu 2003 jsem nastoupil do své první práce. Nejen, že jsem se mohla zúčastnit porodů, ale také předat své znalosti budoucím porodním asistentkám. V minulosti jsem si ani nemyslel, že je to tak zajímavá a uspokojující práce. Dokonce mi to přišlo i trochu nudné a nedokázal jsem si sebe v této roli představit. A ukázalo se, že výuka mě hodně baví. Pracuje se tam skvěle – pan profesor vytvořil tak přátelskou atmosféru, že je mi opravdu špatně, když nemůžu pracovat. A to byl případ mého třetího těhotenství, které – na rozdíl od prvních dvou – bylo komplikované.
Další těhotenství - s problémy
Bylo to vlastně moje čtvrté těhotenství, protože jsem v 9. týdnu potratila potřetí. Po tomto potratu jsem miminko strašně chtěla, ale na otěhotnění jsem musela rok počkat (měla jsem klastr). Když se to konečně povedlo, byla jsem vyděšená, nechtěla jsem se k tomuto těhotenství připoutat. Nicméně genetický ultrazvuk ve 13 týdnechtýden ukázal, že je vše v pořádku. Uklidnilo mě to. A o čtyři dny později jsem se probudil uprostřed noci… těžce krvácel. Můj manžel nebyl doma, jen já a děti. Nevěděl jsem, co mám dělat, počkat do rána? Rozhodl jsem se zavolat tchyni a jel do nemocnice. Strávil jsem tam tři dny. Doktorka, která dělala ultrazvuk, řekla, že nevidí nic rušivého. Bohužel dva dny po návratu domů jsem znovu krvácela. Tentokrát mi ultrazvuk dělal můj ošetřující lékař (předtím ve Varšavě nebyl). Výsledek testu: uvolněné ložisko. Další dva měsíce mi bylo doporučeno si lehnout, naštěstí jsem nemusel být pořád v posteli, ale dva měsíce jsem nevyšel z domu! Kdo to nepřežil, neví, co to znamená. Strašně mi chyběla práce. V šestém měsíci, kdy se riziko snížilo, jsem se vrátila do práce, jak se ukázalo, na 1,5 měsíce. Ve 31. týdnu mě probudily bolestivé kontrakce. Byla noc z pátku na sobotu a celý víkend jsem měla mít hodiny s fitness instruktory (připravujícími je na práci s těhotnými ženami), kteří přijeli do Varšavy z celého Polska. Nebylo vhodné je zrušit. Nevím, jak jsem to tenkrát přežila (kontrakce se opakovaly další noc), ale hodiny proběhly podle plánu a v pondělí opět nemocnice, vyšetření a diagnóza: zkracující se děložní čípek. Byly mi podávány léky na srdce, z čehož jsem se cítil hrozně – měl jsem strašné bolesti hlavy, poruchy vidění, bušení srdce. Naštěstí se mi ozval můj profesor, který mi změnil léky a doporučil mi pesar – silikonový „límec“, který brání otevření děložního čípku. Do 35. týdne těhotenství jsem ležela doma a pak jsem udělala vše pro porod.
Třetí narození
Gabrysia se narodila okamžitě, za méně než hodinu. Tentokrát se mnou byla paní Krysia Komosa z nemocnice v Solci. Porod s paní Krysií je úplně jiný, nový, úžasný zážitek. Je to porodní asistentka, od které by se naše studentky měly učit profesi: plně samostatná, zodpovědná, moudrá žena s intuicí. Rodila jsem se zhasnutými světly, na kolenou, opřená o postel. Na rozdíl od předchozích dvou dodávek jsem se teď rozhodl zakřičet sám na sebe a musím uznat, že to fungovalo úžasně. Věděli jsme, že to bude zase holčička. Třetí dcera. A to je dobře, pomyslel jsem si. Pokud jde o mě, dcer není nikdy dost. Holky jsou skvělé. Manžel je stejného názoru - nedostatek syna pro něj není problém. Přátelé říkají, že nás čeká těžká, ale zajímavá budoucnost se třemi dívkami. Každý z nich je jiný. Ala - introvert, pozorovatel, moudrá a rozumná dívka, kterávše analyzuje. Hania je člověk, který se ničeho nebojí, nehledá problémy tam, kde nejsou a určitě si v životě poradí. A Gabrysia? Těžko říct, ale jako dítě narozené ve znamení Blíženců to asi mnohé z nás překvapí. Dívky mají mezi sebou pěkné vztahy, hodně si spolu hrají, i když si mohou dát i přezdívku. O Gabrysii se starají a je vidět, že to všem dělá dobře. Vzhled Gabrysie byl pro Hanii velmi těžký. Těžko se „sesazovala z trůnu“, dokonce jsme si mysleli, že je nemocná. Byla velmi apatická, hodně spala. Po průzkumu se ukázalo, že je vše v pořádku, ale bylo těžké se nové situaci přizpůsobit. Naštěstí po dvou měsících to bylo v pořádku.
Porodní asistentka zavoláním
Jsem šťastná matka, ale také profesně naplněná. Vím, že tehdy jsem se rozhodl správně začít nová studia. Miluji to, co dělám, přináší mi to velké uspokojení – jak vítání nových obyvatel na světě, podpora mladých matek, tak výuka nových porodních asistentek. V našem porodnictví je stále co dělat. V nemocnicích mě uráží předmětné zacházení s pacientkami a nedostatek respektu k jejich intimitě a přehnané lékařské ošetření porodu. Upřímně však doufám, že se to změní, už se to mění. Také ve snaze o takové změny vidím smysl své práce. Tehdy stálo za to začít od nuly, stojí za to bojovat za své sny.