Malobuněčný karcinom plic je maligní novotvar, tvořící přibližně 15 % všech primárních karcinomů plic. Hlavní příčinou jeho výskytu je kouření cigaret. Malobuněčný karcinom plic je agresivní a jeho první příznaky jsou nespecifické, což ho činí velmi nebezpečným. Jak probíhá diagnostika a léčba malobuněčného karcinomu plic? Jaká je prognóza této rakoviny?

Malobuněčný karcinom plicse mezi ostatními rakovinami plic vyznačuje relativně vysokou agresivitou, rychlým růstem a časnými metastázami jak do blízkých lymfatických uzlin, tak do vzdálených orgánů.

Léčba této formy rakoviny je obtížná a prognóza je obvykle vážná, i když závisí na stadiu onemocnění v době diagnózy.

Seznamte se s příznaky malobuněčného karcinomu plic a procesu jeho diagnostiky a léčby.

Malobuněčný karcinom plic: Vlastnosti

Nejdůležitějším rizikovým faktorem pro rozvoj malobuněčného karcinomu plic je kouření – odhaduje se, že až 95 % případů tohoto karcinomu se vyskytuje u kuřáků. Tento typ novotvaru se nejčastěji nachází v blízkosti centrálních plic, místa, kde průdušky a cévy vstupují do plicního parenchymu z mediastina (temenní oblast).

Malobuněčný karcinom plic má speciální mikroskopickou strukturu - jeho buňky mají neuroendokrinní schopnosti, které spočívají v produkci a uvolňování různých látek do krve

Jedná se o nejčastější bílkoviny a hormony, které způsobují tzv paraneoplastické syndromy, tj. příznaky, které mohou představovat první známky rozvoje rakoviny v těle. Buňky malobuněčného karcinomu mají také schopnost se rychle dělit, což vede k agresivnímu růstu nádoru.

Obvykle se novotvar v době diagnózy již šíří do okolních lymfatických uzlin a někdy také metastázuje do vzdálených orgánů. Metastatické léze se typicky nacházejí v játrech, mozku a kostech. V závislosti na stadiu onemocnění existují 2 typy malobuněčného karcinomu:

  • omezené onemocnění(varianta LD), kdy nádor pokrývá jednu plíci ablízké lymfatické uzliny
  • diseminovaná forma malobuněčného karcinomu plic(ED varianta - rozsáhlé onemocnění), kdy nádor pokrývá větší plochu nebo tvoří vzdálené metastázy

Toto rozdělení hraje důležitou roli při výběru terapeutického režimu, protože obě varianty se liší léčebnou strategií. Terapie malobuněčného karcinomu zřídka zahrnuje chirurgickou (operativní) léčbu, protože rychlá progrese nádoru do diseminované formy ztěžuje jeho úplné odstranění.

Tento typ rakoviny je citlivý na chemoterapii i radiační terapii. Navzdory tomu bohužel statistiky účinnosti léčby a přežití nejsou optimistické.

Přibližně 15 % pacientů s diagnostikovanou omezenou formou malobuněčného karcinomu přežívá 5 let, zatímco diagnóza diseminované rakoviny je spojena s nízkou šancí na dlouhodobé přežití.

Důležité

Rakovina plic – zkontrolujte, zda nejste ohroženi

  • Kouření – to je hlavní viník (příčina 90 % všech případů), zvyšuje riziko rakoviny plic 20krát.
  • Pasivní kouření – častý pobyt v kuřáckých místnostech zvyšuje riziko, že třikrát onemocníte.
  • Kontakt s kontaminovaným prostředím - vdechování znečištěného vzduchu, kontakt s toxickými sloučeninami, např. olovem, beryliem, chromem, niklem, azbestem nebo vznikajícími při zplyňování uhlí.
  • Genetická zátěž – rodinná anamnéza rakoviny
  • Pohlaví – Ženy, které kouří stejný počet cigaret jako muži, jsou vystaveny většímu riziku rakoviny plic než muži.

Malobuněčný karcinom plic: Příznaky

Malobuněčný karcinom způsobuje jak lokální příznaky související s infiltrací stěn průdušek a destrukcí plicního parenchymu, tak systémové, zejména v pokročilé fázi onemocnění

Rozvoj nádoru v dýchacích cestách se obvykle projevuje přetrvávajícím kašlem, dušností a hemoptýzou

Rakovina může také způsobit opakující se zápal plic.

Takové příznaky v kombinaci s celkovou slabostí, úbytkem hmotnosti a pocitem nevolnosti by vás měly vždy přimět k návštěvě lékaře.

Rychlý růst malobuněčného karcinomu a infiltrace mediastinálních struktur může způsobit tzv. syndrom horní duté žíly. Rostoucí nádor stlačuje horní dutou žílu, která tam probíhá, a blokuje průtok krve.

Tato komprese vede ke stagnaci krve v žilách nad stenózou, což dává charakteristické příznaky lokalizované v horních částech těla. Patří mezi ně zarudnutí a otok obličeje, rozšíření žil na krkua hrudníku, překrvení sliznic a spojivek, bolesti hlavy a poruchy vidění

Další skupinou příznaků typických pro malobuněčný karcinom jsou tzv paraneoplastické (neboli paraneoplastické) syndromy, které jsou často prvním příznakem onemocnění. Příčinou těchto syndromů je uvolňování hormonálních molekul rakovinnými buňkami, které ovlivňují fungování celého těla. Nejběžnější jsou:

  • Lambert-Eatonův myastenický syndrom, spočívající v oslabení síly svalů horních a dolních končetin, snadné únavě a zrušení neurologických reflexů. Pacienti si nejčastěji stěžují na bolest svalů při zvedání paží nebo lezení do schodů
  • syndrom nepřiměřeného uvolňování antidiuretického hormonu (SIADH), při kterém se vyskytují především neurologické symptomy, jako je bolest hlavy, nevolnost a zvracení, zmatenost a v těžkých formách křeče a kóma
  • Cushingův syndrom, spojený s uvolňováním adrenokortikotropního hormonu ACTH. Mezi jeho rysy patří obezita se zvláštním rozložením tuku kolem obličeje, krku a břicha, arteriální hypertenze, ztenčení kůže se sklonem ke striím, svalová atrofie a poruchy vidění
  • degenerace kůry mozečku, projevující se nystagmem, poruchami rovnováhy, motorické koordinace a řeči

Je příznačné, že existuje mnoho typů paraneoplastických syndromů v závislosti na typu látek produkovaných rakovinnými buňkami.

Tato onemocnění mohou postihnout tkáně a orgány vzdálené od místa primárního nádoru – kůži, cévy, kosti a centrální nervový systém.

Podezření nebo diagnóza kteréhokoli z nich by měla být pro pacienta i lékaře alarmujícím signálem, který je vyzve k provedení hloubkové onkologické diagnostiky

Malobuněčný karcinom plic: diagnóza

Prvním vyšetřením objednaným při podezření na rakovinu plic je obvykle rentgen hrudníku. Provádějí se za účelem vizualizace jak samotného nádoru, tak změn, které způsobuje v plicním obrazu, jako je přítomnost tekutiny nebo atelektáza (nedostatek vzduchu v alveolech).

Je však třeba mít na paměti, že rentgenový snímek není příliš přesný a ne každý nádor na něm bude viditelný – obzvláště obtížné je vizualizovat nádory v mediastinální lokalizaci

Obvykle, pokud rušivé příznaky přetrvávají a rentgenový snímek se nemění, provádějí se další zobrazovací testy.

Pro podrobnější hodnoceníPočítačová tomografie hrudníku se používá pro parenchym plic, mediastinální struktury a okolní lymfatické uzliny

V případě lézí suspektních zhoubného charakteru se obvykle objednává PET (pozitronová emisní tomografie). Umožňuje detekci jak primárního nádorového ložiska, tak postižených lymfatických uzlin, jakož i metastatických změn v jiných orgánech.

Diagnóza malobuněčného karcinomu je založena na histopatologickém vyšetření, tj. prohlížení fragmentů nádoru pod mikroskopem.

Typické umístění nádoru v centrální oblasti hrudníku způsobuje, že nejběžnější metodou odběru vzorku nádorové tkáně je bronchoskopie. Spočívá v zavedení speciálního zrcátka do průdušek, vyšetření dýchacího traktu v něm instalovanou kamerou a biopsie, tedy odebrání fragmentu podezřelé tkáně speciálními kleštěmi.

Ve vzácných případech, kdy se nádor nachází v blízkosti hrudní stěny, se materiál k vyšetření získává prostřednictvím tzv. transtorakální biopsie, tedy proražení této stěny. Každý z těchto postupů se provádí v lokální anestezii.

Doplňkovým vyšetřením prováděným v případě podezření na rakovinu plic je laboratorní stanovení hladiny tzv. nádorové markery. Jde o látky, jejichž vysoká hladina v krvi může ukazovat na vznik rakoviny. Nejčastěji označené markery jsou: CEA (karcinoembryonální antigen) a NSE (specifická neuronální enoláza), což je typický marker malobuněčného karcinomu

Zahájení terapie malobuněčného karcinomu vždy předchází posouzení stagingu nádoru.

Za tímto účelem se provádějí další zobrazovací testy, zaměřené především na nalezení případných metastáz. Patří mezi ně:

  • CT dutiny břišní a hrudníku s kontrastem
  • MR nebo CT mozku
  • scintigrafie kostí

Při podezření na postižení kostní dřeně se provede biopsie kostní dřeně. Na základě výše uvedeného Výzkum určuje stadium rakoviny podle TNM klasifikace. Tato klasifikace bere v úvahu:

  • velikost nádoru (T-nádor)
  • postižení lymfatických uzlin (N-uzlů)
  • přítomnost vzdálené metastázy
Důležité

Rakovina plic: typy

  • Spinocelulární karcinomje nejčastější, tvoří 40 procent všech primárních rakovin plic. Ve více než 90 procentech případů jde o důsledek kouření. Ve srovnání s jinými nádory plic se nejprve projeví příznaky. Je častější u mužů, ale poslední roky to ukazujípoměry mezi muži a ženami jsou stejné.
  • Malobuněčný karcinompředstavuje přibližně 20 procent případů rakoviny plic. Jeho název pochází z velikosti buněk, které tvoří nádor. Jsou menší než buňky v plicích. Je nebezpečný, protože se vyvíjí v okrajových částech plic, což způsobuje pozdní příznaky. Předpokládá se, že toto onemocnění úzce souvisí s kouřením. Malobuněčný karcinom je přístupný chemoterapii a radioterapii, ale vyznačuje se také vysokým počtem relapsů. Operace se u této rakoviny neprovádí.
  • Adenokarcinomtvoří asi 30 procent rakoviny plic. Obvykle se vyvíjí v periferních částech plic, a proto se stává symptomatickým pozdě. Jeho vývoj přímo nesouvisí s kouřením. Ženy onemocní častěji.
  • Velkobuněčný karcinom- Postihuje 10-15 procent případů. Má rysy euroendokrinního nádoru, což znamená, že může vykazovat hormonální aktivitu.

Malobuněčný karcinom plic: Léčba

Výběr typu terapie závisí na stádiu rakoviny v době diagnózy. Asi u 30 % pacientů je diagnostikována redukovaná forma, která dává mnohem větší šanci na odpověď na léčbu.

Výsledkem mnohaletého výzkumu je vývoj nejoblíbenějšího modelu kombinované terapie, tedy simultánní chemoterapie a radioterapie, jejíž účinnost je větší než použití každé z těchto metod samostatně.

Nejčastěji používanými chemoterapeutiky jsou 4-6 cyklů cisplatiny a etoposidu

Ozáření hrudníku se provádí současně s podáváním chemoterapie. Standardní rozvrh radiační terapie je 5 dní v týdnu po dobu 6 týdnů.

Pokud rakovina reaguje na léčbu a je možné zastavit její růst v plicích, dalším krokem je preventivní ozáření mozku. Tato terapie snižuje riziko metastáz v centrálním nervovém systému.

Některé malobuněčné karcinomy ve velmi časném stadiu (kdy je nádor malý, omezený a ještě nevykazuje žádné příznaky) se léčí chirurgicky a následuje standardní chemoterapie.

Diseminovaná forma novotvaru je spojena s mnohem horší prognózou a nízkou šancí na dlouhodobé přežití. Standardně vede detekce malobuněčného karcinomu v diseminovaném stadiu k zavedení chemoterapie ve schématu analogickém schématu popsanému výše.

Získání odpovědi na léčbu také v některých případech umožňuje profylaktickou radiační terapii mozku. Používá se také chemoterapiepři recidivách – podle toho, zda byly dříve užívané léky účinné, se zavádí stejný nebo změněný režim

Míra vyléčení malobuněčného karcinomu je stále neuspokojivá – pouze 15–20 % pacientů s diagnózou onemocnění v omezeném stádiu přežije následujících 5 let.

Z tohoto důvodu probíhá intenzivní klinický výzkum nových metod léčby.

O autoroviKrzysztof BialaziteStudent medicíny na Collegium Medicum v Krakově pomalu vstupuje do světa neustálých výzev práce lékaře. Zajímá se zejména o gynekologii a porodnictví, pediatrii a medicínu životního stylu. Milovník cizích jazyků, cestování a horské turistiky.

Přečtěte si další články tohoto autora

Kategorie:

Onkologie