Ambivert je nový typ osobnosti, který kombinuje introverta a extroverta. Jeho jednotlivé rysy se projevují v závislosti na nastalé situaci. V důsledku toho je faktická definice ambivertu ve srovnání s ostatními dvěma typy osobnosti poněkud komplikovanější. Přečtěte si, kdo je ambivert a o čem tento typ osobnosti je!

Ambiwertykaambivalencejsou termíny používané v psychologii při pokusu o definování nového typu osobnosti. Osobnostní typy zmiňoval již začátkem 20. století Carl Jung. Rozlišoval dva typy: introverzi (introvert je typ osobnosti, u kterého je tendence soustředit se na vlastní vnitřní svět, projevující se mj. tím, že upřednostňuje odpočinek o samotě) a její opak, tedy extroverze (extrovert je člověk, který se zaměřuje na vnější život, což vede např. k tomu, že se nejlépe cítí ve společnosti druhých lidí a je mu špatně, když je sám). V životě však, jak se často říká, nic není jen černé nebo jen bílé. Existence různých odstínů šedé byla také navržena pro typy osobností. Kritici Jungovy teorie poukazovali na to, že je třeba rozlišovat nějaký typ osobnosti nacházející se „uprostřed“, který by spojoval vlastnosti introvertů i extrovertů. Tak se nakonec stalo a mezi osobnostními typy se začal rozlišovat třetí typ osobnosti – ambivalence. Za autora tohoto konceptu je považován psycholog Hans Eysenck.

Ambiwertyk: kdo to je a čím se tento typ osobnosti liší?

Ambiverty lze ve skutečnosti považovat za relativně univerzální lidi, kteří se dokážou ocitnout ve většině různých situací. Lidé s tímto typem osobnosti se dokážou jak skvěle bavit na party se spoustou lidí, tak strávit víkendový večer sami doma s knihou a dokonale si odpočinout. Ambivert může být výborným řečníkem, ale také dobrým posluchačem. Lidé, kteří projevují ambivalenci, mohou mít také radost z toho, že jsou lídrem, ale také se ocitnou dobře v situaci, kdy mají pracovat pod někým dohledem.

Vhodnost rozlišování ambivalence odůvodňuje např. to, jak často se s ní setkáváme - obecně se má za to, žeVětšina lidí jsou ambiverti.

Předpona „ambi-“ pochází z latinského „ambo“, což znamená „oboje“ a tato skutečnost sama o sobě vysvětluje, co je ambivalence. Ambieverti se vyznačují přítomností introvertů i extrovertů – mohou se v různé míře prolínat, ale rysy a chování daného člověka neumožňují jednoznačně jej definovat ani jako extroverta, ani jako introverta. Ale jak můžeme říci, že náš typ osobnosti je ambivalenční?

Můžeme zjistit, jaký typ osobnosti máme, analyzováním našich odpovědí na několik jednoduchých otázek. Abychom věděli, zda jsme ambiverti, může být možné zvážit několik různých aspektů, například toto:

  • Jak nejraději pracujeme : sami ve svém soukromí nebo možná raději pracujeme ve skupině?
  • Jaký je náš oblíbený způsob, jak strávit volný večer : sledování filmu nebo čtení knihy o samotě nebo raději jít ven s přáteli?
  • Jak se chováme ve větší skupině lidí : utíkáme, nebo se cítíme jako život večírku, který většinu lidí baví konverzací?
  • Jak rychle důvěřujeme druhým lidem : jsme vůči ostatním obecně otevření, přistupujeme k ostatním s odstupem a důvěru v ně získáváme až po nějaké době?
  • Jak se cítíme, když jsme úplně sami ?

Osoba, která je ambivalentní k výše uvedeným otázkám, s největší pravděpodobností odpoví „jinak“ nebo „ano a ano“. Neboť, jak již bylo zmíněno výše, ambiverti fungují dobře ve většině životních situací. Zdálo by se, že v takovém případě je ambivalence nejpřínosnějším typem osobnosti, ale v praxi … někteří lidé ambiverty kritizují a považují je například za falešné lidi. Proč?

Stojí za to vědět

Osobnostní rysy a sociální chování člověka, který je ambivert, se může drasticky lišit v závislosti na společnosti, ve které se nachází.

Ambivert může být velmi ležérní, když tráví čas s lidmi, které zná, as těmi, s nimiž se cítí dobře. Pak je otevřenější a komunikativnější. Své emoce vyjadřuje jasně a necítí se za tuto skutečnost trapně.

Ambiwertyk mezi dominantními lidmi a tzv dělat humbuk kolem sebe se mohou stáhnout. Společnost takových lidí by raději vyměnil za klidný večer s knížkou nebo dobrým filmem doma, protože se v takové skupině nerad objevuje.

Má cenu být ambivert?

Kritika ambivertů vychází z toho, že se mohou v různých situacích chovat úplně jinak. Stává se, že v jedné skupině lidí - například mezi svými přáteli - jsou extrémně srdeční a otevření, a v jiném prostředí - například mezi přáteli svého partnera - se stanou uzavřenými a náchylnějšími k naslouchání než mluvení.

Bylo však také pozorováno, že ambivalence může být výjimečně přínosná - takové závěry byly učiněny ve vztahu k reprezentovanému typu osobnosti a vykonávané profesi. Ukazuje se, že ambiverti mohou být nejlepší prodejci nebo marketéři – dokážou jak naslouchat klientovi a jeho očekáváním (pak připomínají introverta), tak v případě potřeby „přejít“ na extroverta a prodávaný produkt sami expanzivně propagovat.

Konečnou a jednoznačnou odpověď na výše položenou otázku – tedy zda je ambice prospěšná či nikoliv – nelze dát. Jeden z nás preferuje klid, jiný život plný zábavy a další muž se cítí dobře za všech podmínek. Nelze tedy dělit na „dobré“ a „špatné“ typy osobnosti – prostě každý z nás má své rozlišovací znaky od ostatních lidí a pokud nepříznivě neovlivňují naše každodenní fungování, nelze absolutně říci, že daný typ osobnosti je lepší než druhý.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychologie