Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Poruchy chuti mohou spočívat v úplném zrušení čití chuti, ale také v oslabení či zintenzivnění vnímání chuťových podnětů. Některé z příčin tohoto problému vedou k přechodným poruchám chuti, zatímco jiné mohou vést u pacientů k trvalé ztrátě chuti. Problém není, na rozdíl od zdání, triviální – ostatně pacienti, kteří necítí chuť jídla, mohou drasticky snížit množství jídla, které sní.
Porucha chutije jak ztráta chuti, tak přecitlivělost na chuť, změna vnímání chutí a slabší vnímání chutí. Chuť je jedním z lidských smyslů. Chuťové podněty vznikají především prostřednictvím informací přijímaných tzv chuťové pohárky. Obecně se rozlišuje pět základních chutí: hořká, slaná, sladká, kyselá a tzv umami. Za pocit chuti však není zodpovědný pouze jazyk – chuť jídla, které jíme, závisí také na tom, jak funguje náš čich.S největší pravděpodobností si to mnoho lidí neuvědomuje, ale ve skutečnosti to vnímání chuť je velmi důležitá. Pacienti, kteří trpí poruchami chuti, mohou dokonce pociťovat odpor k jídlu – kvůli jejich stávajícím problémům pro ně jídlo nemusí být atraktivní. Poruchy chuti opravdu nejsou vzácným jevem – podle statistik s nimi může bojovat až 15 % dospělých.
Poruchy chuti: příčiny
Mezi nejčastější stavy, které mohou vést k poruchám chuti, patří:
- infekce horních cest dýchacích a středního ucha
- podstupující radiační terapii v oblasti hlavy nebo krku
- vedlejší účinky užívání určitých léků (např. antibiotik, antihistaminik nebo látek snižujících kyselost)
- poranění hlavy
- nedbalost ústní hygieny
- porucha čichu
- komplikace zákroků prováděných na nose, uších nebo krku
- ztráta buněk vnímajících chuť související s věkem
- pomocí zubní protézy
- nedostatky minerálů (např. zinek)
- hormonální poruchy (např. diabetes, hypotyreóza nebo hypogonadismus)
- hormonální změny související s těhotenstvím
- zánět jazyka
- nemocíneurologické (např. roztroušená skleróza)
Poruchy chuti: příznaky a typy
Poruchy chuti se pohybují od částečného zhoršení vnímání chutí (např. pouze slaná nebo sladká chuť) až po úplné zrušení jejich vnímání. Z tohoto důvodu existují čtyři hlavní skupiny poruch chuti:
- aguesia - neschopnost cítit chutě
- hypoguezie - částečné oslabení vnímání chutí
- dysguezie - nesprávné vnímání chuťových podnětů (pacient může pociťovat nepříjemné chutě, např. kovové nebo spálené)
- hypererguezie (zvýšené vnímání chuťových podnětů)
Za zmínku stojí i další možná porucha chuti, kterou jechuťové halucinace . Představují problém v oblasti psychopatologie a pacienti, kteří je zažívají, cítí chuť v nepřítomnosti chuťových podnětů. V případě chuťových halucinací si pacienti obvykle stěžují, že pociťují nějaké nepříjemné chuťové vjemy.
Porucha chuti: diagnóza
V diagnostice poruch chuti je nejdůležitější údaj o celkovém zdravotním stavu pacienta, anamnéza se zaměřuje především na výše uvedené potenciální příčiny tohoto onemocnění. Otorinolaryngologové se většinou zabývají diagnostikou potíží - mohou provádět mj. vyšetření nosní dutiny, a jak již bylo zmíněno, poruchy čichu mohou způsobit abnormální vnímání chuti.Občas se porucha chuti objeví neočekávaně a je teoreticky jedinou stížností, kterou pacient má. U takových lidí může být nutné provést rozšířenou diagnostiku, jako je provedení zobrazovacích testů struktur hlavy a krku (k vyloučení například proliferativních procesů v centrálním nervovém systému).
Porucha chuti: léčba
Terapie poruch chuti je založena především na kontrole příčiny jejich vzniku. V některých situacích je změněné vnímání chuťových podnětů přechodným stavem – jde například o záněty dýchacích cest, kdy potíže po odeznění infekce vymizí. Pokud jsou za poruchy chuti zodpovědné léky užívané pacientem, může jejich vysazení přinést zlepšení – zde je však třeba důrazně zdůraznit, že žádné preparáty nelze vysadit svépomocí, ale pouze se souhlasem lékaře. Bohužel u některých lidí - např. u starších pacientů - jsou poruchy vnímání chuti nevratné. Takovým pacientům lze doporučit, aby si jídlo co nejvíce obohatili, může to přinést příznivé výsledkypoužívat co nejvíce bylinek nebo dbát na zpestření barvy jídla.