V důsledku narušeného vědomí dochází k problémům s vnímáním okolního světa a sebe sama. Existuje několik typů poruch vědomí, i přes rozdíly v symptomatologii by měla být každá z nich důkladně diagnostikována – příčinou jejího vzniku může být i život ohrožující onemocnění

Příčiny poruch vědomí

Každá porucha vědomí, která se u pacienta objeví, je závažný problém, který vyžaduje úplnou a podrobnou diagnostiku. Tato nutnost souvisí s mnoha příčinami poruch vědomí, které mohou být:

  • otravy (alkoholem, jinými psychoaktivními látkami, ale i drogami nebo těžkými kovy),
  • systémová infekce (bakteriální nebo plísňová),
  • onemocnění centrálního nervového systému (hemoragie, neoplastická onemocnění, abscesy lokalizované v mozku a kraniocerebrální poranění, ale i epilepsie - poruchy vědomí se mohou objevit zejména v období po epileptickém záchvatu),
  • poruchy vody a elektrolytů (např. dehydratace, abnormální množství sodíku nebo draslíku v krvi),
  • diabetes (v tomto případě mohou být poruchy vědomí způsobeny jak nadměrně vysokou hladinou glukózy, tak předávkováním inzulínem vedoucím k hypoglykémii)
  • hypoxie,
  • meningitida,
  • vliv vnějších faktorů - přehřátí nebo úraz elektrickým proudem,
  • náhlé vysazení pravidelně užívaných drog (např. alkoholu),
  • uremické kóma

Výše ​​uvedené faktory jsou nejčastějšími příčinami poruch vědomí. Problém se však může objevit i u mnoha jiných chorobných jednotek, zvláště pokud mají nevyvážený a závažný průběh.

Kategorizace a příznaky narušeného vědomí

Poruchy vědomí spadají do dvou hlavních kategorií: kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí

Kvantitativní poruchy vědomíjsou ty, u kterých je zúžená míra vnímání reality a sebe sama. Nejmírnější v této skupině je rozostření vědomí (obnubilatio). Pacienti prožívající tento stav jsou mírně zmatení, mohou být zpožděni v odpovědi na otázky, relativní orientacečas je v nich mírně narušen. Závažnější jsou symptomy spojené se somnoletiem (somnoletio), kdy jsou pacienti schopni odpovědět na otázky, které jim jsou položeny, avšak může být nutné je mnohokrát opakovat, než se dočkáte odpovědi.

Mezi kvantitativní poruchy vědomí patří i takové, kdy verbální kontakt s pacientem není vůbec možný. Jednou z nich je polokoma (sopor), kdy pacienti reagují pouze na podněty bolesti. Jak můžete hádat, závažnějším problémem je stav kómatu (kómatu), kdy pacienti nejen přestanou reagovat na faktory, které normálně způsobují bolest, ale také ztratí své fyziologické reflexy.

Samostatným typem jekvalitativní porucha vědomí . Symptomy se ve svém průběhu týkají i jiných aspektů než uvědomění a jsou rozděleny do čtyř symptomatických syndromů

Porucha vědomí – Syndrom deliria

U deliriového syndromu (označovaného také jako delirium) bývá u pacientů nejčastěji narušena alopsychická orientace, tedy uvědomění si okolního světa. Pacienti nemusí vědět, kde jsou nebo jaký je den v týdnu nebo měsíci.

Orientace na sebe (např. pokud jde o identitu, věk), tj. autopsychická orientace, je mnohem méně pravděpodobné, že bude narušena. V průběhu deliria se u pacientů mohou objevit halucinace a bludy, změny ovlivňují i ​​jejich psychomotorickou aktivitu – škála poruch sahá od pomalosti až po hyperaktivitu. Stává se, že pacienti jsou neklidní až agresivní, mohou mít také problémy s pamětí.

Poruchy vědomí - onejroidní syndrom

Onejroidní syndrom, další kvalitativní porucha vědomí, je také někdy označována jako sn like. Pacienti s tímto problémem prožívají složité halucinace, které řídí jejich aktivity – chování pacientů lze přirovnat k hraní ve filmu. Dalšími onemocněními u lidí s oneroidním syndromem jsou poruchy paměti a psychomotorické aktivity.

Porucha vědomí - Syndrom vazby

Docela zajímavý z hlediska příznaků je syndrom světloplachosti (také známý jako syndrom tupého). Vyznačuje se výrazným snížením vědomí a narušeným myšlením (tedy změnou tempa myšlenkových pochodů). Pacienti mohou pociťovat změny nálady – může se to přizpůsobit jejich produktivním symptomům (bludy a halucinace). Varianty dechového syndromu jsou:

  • putování,
  • tzvfuga (člověk náhle, v podstatě bezdůvodně, uteče z místa svého bydliště, někdy může tento útěk zavést pacienta do jiného města nebo i země - po odeznění fugy si pacient nepamatuje události z jejího období),
  • náměsíčný (náměsíčný).

Porucha vědomí - Syndrom zmatenosti

Posledním typem kvalitativní poruchy vědomí je matoucí (amentivní) syndrom. V jejím průběhu je narušena alo- i autopsychická orientace – pacienti nevědí, kde a kdo jsou. Verbální kontakt s pacientem se syndromem zmatenosti je nemožný a mohou být patrné neuspořádané motorické aktivity (např. okusování prostěradel). Pacienti mohou pociťovat produktivní příznaky, ale jejich identifikace – kvůli chybějícímu verbálnímu kontaktu – je mnohem obtížnější. Po stabilizaci klinického stavu si pacient nepamatuje události z období, kdy byl v amentivním syndromu

Diagnostika a léčba poruch vědomí

Identifikace poruch vědomí je obtížná, protože je obvykle nemožné získat přesnější informace přímo od pacienta. V medicíně se běžně říká, že většinu chorobných jednotek lze diagnostikovat pouze na základě osobního vyšetření (pohovoru s lékařem), ale v případě diskutované skupiny problémů taková možnost existuje jen zřídka. Lékaři však nejsou bezmocní.

V diagnostice poruch vědomí se provádějí zobrazovací vyšetření (např. počítačová tomografie nebo magnetická rezonance, ale i rentgen), neocenitelná jsou i laboratorní vyšetření (základní, např. vyšetření moči nebo krevního obrazu, i jako ty, které hodnotí markery zánětu nebo hladiny glukózy v krvi nebo močoviny). Přesný výběr testů závisí na suspektní etiologii poruch vědomí – jinak bude léčen pacient se zjevnými stopami traumatu a jinak bude léčena osoba, jejíž přítomnost poruch vědomí je spojena s exacerbací onemocnění, např. jinak.

Léčba poruch vědomí je primárně kauzální. Vždy jim předchází podrobná diagnostika zmíněná výše. Pokud jsou u pacienta zjištěny deficity elektrolytů, postupuje se v jejich doplnění, v případě dehydratace se podávají tekutiny, v případě infekce je podávána farmakoterapie přiměřená infekci. Někdy se používají léky, které se podávají k dočasnému zmírnění příznaků pacienta – jde například o syndrom deliria, kdy jsou pacientům někdy podávány léky ze skupiny neuroleptik nebo léky.anxiolytikum.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent medicíny na lékařské univerzitě v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Přečtěte si další články tohoto autora

Kategorie:

Neurologie