Pacient má právo vybrat si nemocnici a mít během léčby přítomné příbuzné. Tato práva upravuje zákon o zdravotních službách. V odůvodněných případech si můžeme vyžádat i lékařskou konzultaci
Každý pacient má právo vybrat si nemocnici z nemocnic, které mají uzavřenou smlouvu o poskytování zdravotních služeb, jedná se o ustanovení čl. 30 zákona o zdravotních službách financovaných z veřejných prostředků. Právo na výběr nemocnice je však omezeným právem, určovaným smlouvami o poskytování zdravotních služeb. Tato úprava tedy neodůvodňuje odvozování nároku na dávky v územně umístěném zdravotnickém zařízení, jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2012, II OSK 601/2012. Právo příjemce služeb na svobodnou volbu nemocnice tak nespadá do kategorií osobnostních práv upravených čl. 23 občanského zákoníku Rozsudek odvolacího soudu v Lodži ze dne 9. října 2009. I ACa 639 / 2009.
Pacient má právo na přítomnost blízké osoby
Pacient v nemocnici má právo na osobní, telefonický nebo korespondenční kontakt s dalšími lidmi, a to nejen s pacienty ležícími na stejném nemocničním pokoji, se zdravotnickým personálem, ale především se svými příbuznými. V úvodu výše uvedeného ustanovení je jasně definováno právo pacienta na přítomnost blízké osoby. Tato přítomnost se neomezuje pouze na nemocnice nebo zdravotnická zařízení poskytující celodenní služby, ale také na jednotky primární zdravotní péče. Přítomnost osoby blízké je odůvodněna zejména při poskytování zdravotních služeb dětem. Právě přítomnost rodičů nebo příbuzných či opatrovníků dítěte výrazně ovlivňuje průběh samotného léčebného procesu a poskytuje dítěti pocit bezpečí. Práva pacientů na přítomnost příbuzného v nemocnici zahrnují také starší a nemohoucí osoby.
Právo na pastorační péči
Další formou respektování práva pacienta na přítomnost blízké osoby je jeho právo na doplňkovou ošetřovatelskou péči péčí, která nespočívá v poskytování zdravotních služeb, včetně péče poskytované pacientce během těhotenství, porodu a šestinedělí. Navíc je člověk v nemocnicimá právo na pastorační péči, což je výsledkem ustanovení v čl. 36-38 zákona o právech pacientů a ombudsmanovi pro práva pacientů. Právo na náboženskou praxi má každý pacient, kterému jsou poskytovány služby ve zdravotnickém zařízení celý den nebo 24 hodin denně. V případě, že se zdravotní stav pacienta pobývajícího např. v nemocnici zhorší nebo je ohrožen jeho život, je nemocnice povinna zajistit kontakt s duchovním jeho vyznání. V souladu s ústavním základem pro výkon bohoslužeb v nemocnicích, sanatoriích a pečovatelských domech - právo na náboženskou svobodu zahrnuje právo užívat ji v místech, kde se věřící nachází. Kromě toho konkordát mezi Svatým stolcem a Polskou republikou ze dne 28. července 1993 (Sbírka zákonů z roku 1998, č. 51, bod 318) jasně říká, že Polská republika je povinna zajistit podmínky pro výkon řeholních praktiky a využívání bohoslužeb, osoby pobývající ve věznicích, výchovných, rehabilitačních a zdravotnických a sociálních zařízeních. Těmto osobám je zejména dána možnost zúčastnit se mše svaté. o nedělích a svátcích, dále při katechezi a rekolekcích, jakož i při využívání jednotlivých bohoslužeb. Ve vztahu k ostatním denominacím je tato problematika upravena jednotlivými zákony, které vymezují postoj státu k ostatním církvím a náboženským společnostem. Tyto zákony obsahují záruky, že věřící budou dodržovat náboženské praktiky.
Zákon umožňuje svolat lékařské konzilium
Je vhodné zdůraznit, že pacient v nemocnici má právo požadovat, aby lékař, který poskytuje zdravotní služby, konzultoval jiného lékaře nebo svolal lékařské konzilium. Obdobně se tato problematika týká sestry nebo porodní asistentky. Lékař může odmítnout svolání lékařské konzultace nebo požádat o vyjádření jiného lékaře, pokud se domnívá, že žádost pacienta je neopodstatněná. Podobně je na tom i odmítnutí sestry nebo porodní asistentky. Jakékoli odmítnutí smírčího řízení ze strany lékaře, sestry nebo porodní asistentky by však mělo být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci, do které má pacient právo nahlížet.
Právní základ:
zákona o právech pacientů a ombudsmanovi pro práva pacientů (Sbírka zákonů z roku 2012, bod 159)
Zákon o zdravotních službách financovaných z veřejných prostředků (Sbírka zákonů z roku 2008, č. 164, pol. 1027, v platném znění)