Prenatální testy mají odhalit vrozená a genetická onemocnění plodu, jako je Downův syndrom, defekty neurální trubice a chromozomové abnormality. Prenatální (invazivní) testy se doporučují hlavně těhotným ženám nad 35 let, které jsou těhotné poprvé nebo nerodily ve 2-5 letech. Lékař je povinen odeslat ženu na prenatální a preimplantační testy, pokud existují zdravotní indikace.
Jaké jsou povinnosti lékaře a práva pacientů podle platného zákona týkající seprenatálního testování ? Každá žena si musí být vědoma, že ve věku 35 let statisticky zvyšuje riziko těhotenství a patologie plodu a každá situace, kdy k této patologii dojde, vyžaduje ověření zdravotního stavu a plodu pomocí genetických testů. Cílem prenatálního testování je stanovení rizika a odhalení defektů plodu v raných fázích těhotenství, což umožňuje léčbu pacientky již v děloze. V důsledku toho vám umožňuje připravit se na okamžité ošetření specialistou po porodu vašeho dítěte.
Prenatální testy: doporučení Ministerstva zdravotnictví
Podle doporučení Ministerstva zdravotnictví by prenatální testy měly používat:
- těhotné ženy od 35 let, protože takové ženy mají vysoký stupeň rizika, že narozené dítě bude postižené;
- těhotné ženy s předchozími chromozomálními abnormalitami plodu;
- těhotné ženy s rodinnou anamnézou strukturálních chromozomálních abnormalit;
- těhotné ženy s výrazně zvýšeným rizikem mít dítě s monogenním nebo multifaktoriálním onemocněním;
- těhotné ženy s abnormálními hladinami biochemických markerů duševní pohody nebo abnormálním ultrazvukovým vyšetřením v současném těhotenství
Které těhotenské testy jsou povinné?
Prenatální invazivní a neinvazivní testy
Existují dvě metody prenatálního testování – invazivní a neinvazivní. Invazivní metody vyžadují odběr např. plodové vody (amniocentéza) - zajišťují detekci vad nad 99 %, ale jsou spojeny s rizikem potratu, neinvazivní metodyjsou založeny na ultrazvuku nebo krevních testech a umožňují pouze odhadnout riziko dané vady.
Povinnost odkazovat na prenatální testy
Lékař je povinen odeslat ženu na prenatální a preimplantační vyšetření, jsou-li k tomu zdravotní indikace. Vyžaduje se doporučení obsahující informace o indikacích k programu spolu s popisem nesrovnalostí a připojenými výsledky testů potvrzujících oprávněnost doporučení do programu vystavené ošetřujícím lékařem - první návštěva je indikována ve 12. týdnu těhotenství .
Důvodem jsou jak zákonná ustanovení zakládající právo pacienta na informace (čl. 9 odst. 2 zákona ze dne 6. listopadu 2008 o právech pacientů a ombudsmanovi pacientů, tak Kodex lékařské etiky). Právo provádět prenatální testy vyplývá zprávo těhotné ženy na informace o stavu plodu , jeho případných onemocněních a vadách a možnostech jejich léčby ve fetálním období ( Článek 19 (1) (1) a (2) zákona ze dne 30. srpna 1991 o zdravotnických zařízeních, Sbírka zákonů z roku 1991, č. 91, položka 408, ve znění pozdějších předpisů.
Podle Čl. 38 Kodexu lékařské etiky je povinností lékaře seznámit pacienty s možnostmi moderní lékařské genetiky, ale i prenatální diagnostiky. Porušení práva těhotné ženy na prenatální vyšetření lékařem, které má za následek její nemožnost rozhodnout o legálním potratu a porodu nezvratně postiženého dítěte, může být důvodem k uplatnění nároku na odškodnění. Poskytnutím výše uvedených informací je lékař rovněž povinen informovat o riziku potratu souvisejícím s prenatálními testy
Legislativa EU o prenatálním testování
Zavedena legislativa EU týkající se prenatálních vyšetření Čl. 12 Evropské bioetické úmluvy. Podle ní umožňuje pro zdravotní účely testy, které předpovídají genetická onemocnění nebo testy, které lze použít k identifikaci nositele genu odpovědného za onemocnění, a testy, které dokážou odhalit genetickou predispozici nebo náchylnost k onemocnění.
Právní základ: NAŘÍZENÍ MINISTRA ZDRAVÍ ze dne 6. prosince 2012 o zaručených výhodách v oblasti zdravotních programů (Sbírka zákonů z roku 2012, bod 1422)