Ano, lékař může odmítnout předepsat pacientovi antikoncepci nebo potratové pilulky, pokud je to proti jeho svědomí nebo náboženství. Lékař je povinen uvést reálné možnosti získání této služby u jiného lékaře nebo v jiném zdravotnickém zařízení a tuto skutečnost odůvodnit a zaznamenat do zdravotnické dokumentace
Lékař vykonávající své povolání na základě pracovněprávního vztahu nebo v rámci služby je rovněž povinen předem písemně oznámit školiteli. Vyplývá přímo z čl. 39 zákona o povolání lékaře a zubního lékaře
Lékař nemůže odmítnout poskytnutí nezbytné lékařské pomoci
Stojí však za zmínku, že umění. Z § 30 téhož zákona vyplývá, že lékař je povinen poskytnout lékařskou pomoc v každém případě, kdy by prodlením s jejím poskytnutím mohlo dojít ke ztrátě života, těžké újmě na zdraví nebo těžké poruše zdraví a v dalších naléhavých případech. Povinnost lékaře poskytnout pomoc nastává ve všech případech, kdy by prodlení s poskytnutím lékařské pomoci mohlo vyvolat účinky uvedené v tomto ustanovení, tedy i tehdy, kdy jejich vznik mohl a měl lékař předvídat. To znamená, že při kontaktu s pacientem je lékař povinen posoudit nejen jeho zdravotní stav na základě aktuální diagnózy, ale v případě rizika zvážit i pravděpodobnost jeho zvýšení. Pokud očekávané zvýšení rizika naznačuje možnost ohrožení života nebo zdraví, pak je lékař v roli garanta povinen neprodleně poskytnout odpovídající lékařskou pomoc, ledaže by prodlení s jejím poskytnutím nezměnilo míru rizika. Nesplněním těchto povinností lékařem dochází k porušení čl. 30 tohoto zákona. V případě, že by v důsledku neposkytnutí lékařské pomoci došlo k následkům uvedeným v tomto ustanovení, může být lékař trestně odpovědný za protiprávní jednání spáchané neúmyslně za předpokladu, že prostory strany uvedené v čl. 9 § 2 trestního zákoníku
Lékař je povinen poskytnout informace o zdravotním stavu
Pacient má tedy právo na zdravotní službyodpovídající požadavkům lékařských znalostí a informacím o vašem zdravotním stavu. Těmto právům odpovídají povinnosti lékařů uvedené v čl. 31 a 37 zákona o lékařském povolání, z nichž vyplývá, že lékař je povinen poskytnout pacientovi dostupné informace o jeho zdravotním stavu, diagnóze, navržených a možných diagnostických a léčebných metodách, předvídatelných důsledcích jejich aplikace nebo opomenutí a v případě diagnostických nebo terapeutických pochybností by se měl lékař z vlastní iniciativy nebo na žádost pacienta, pokud to považuje s ohledem na lékařské znalosti za oprávněné, poradit s příslušným odborným lékařem
Podezření na vadu plodu musí být potvrzeno prenatálním vyšetřením
Ve světle těchto ustanovení a na začátku naznačené nezpochybnitelné skutečnosti, že jediným diagnostickým testem, který by mohl potvrdit nebo vyloučit existenci vady plodu v podobě Turnerova syndromu, je prenatální genetické testování, každý z respondentů lékaři měli zákonnou povinnost vydat žalobkyni z vlastní iniciativy doporučení k takovému vyšetření, přičemž ji informovali o jeho významu a důsledcích použití nebo opomenutí, jakož i o možných důsledcích podezření na genetickou vadu plodu. Stěžovatelka měla právo na spolehlivé a dostupné informace o tomto tématu ao genetických testech, a především právo být odkázána na takové bezplatné testy, které mohla nebo nemohla použít. Každý lékař má povinnost kompetence a povinnost poskytovat informace. Jde o skutečné a věcné kompetence, umožňující řádné posouzení stavu pacienta a použití potřebných diagnostických a terapeutických metod a povinnost spolehlivých informací by měla být vykonávána tak, aby pacientovi poskytla dostatek a srozumitelné informace nezbytné pro jeho rozhodnutí o dalším postupu.
Pacient se rozhoduje sám
Pacient má právo samostatně rozhodovat o osobních záležitostech nejdůležitějšího významu a povinností lékaře je poskytnout mu spolehlivé, objektivní a srozumitelné informace, které mu umožňují takové rozhodnutí a doporučení k testy, které mu umožní stanovit správnou diagnózu. To vše by měl dělat lékař z vlastní iniciativy, protože pacient – který nemá obecně medicínské znalosti – nemusí nejen znát svůj zdravotní stav, ale neví ani o diagnostických metodách, kterými lze tento stav vysvětlit. Neposkytnutí indikovaných informací lékařem, nedůvěryhodné informace, dezinformace a nevydání doporučení na odborná vyšetření, kdy jenutné k určení stavu pacienta, je chyba lékaře.
Právní základ:
Zákon o povolání lékaře a zubního lékaře (Sbírka zákonů z roku 2008, č. 136, položka 857, ve znění pozdějších předpisů)