Sebepoškozování - říkáme tomu sebepoškozování stejně jako neustálé směřování různých obvinění na vás. V případě tohoto problému je nejdůležitější, aby pacient směřoval agresi vůči sobě – proč si lidé – děti, teenageři, dospělí škodí? Přečtěte si, proč nelze sebepoškozování podceňovat, a zjistěte příčiny a důsledky sebepoškozování.
Autoagresenastává, když agresor projeví agresi … vůči sobě, čímž způsobí psychickou nebo fyzickou újmu. Existuje několik typů sebepoškozování, které jsou:
- přímé sebepoškozování : pacient si způsobí fyzické poškození těla nebo psychickou újmu (v prvním případě např. sebepoškozováním, ve druhém např. neustálým snížení vlastní hodnoty);
- nepřímá autoagrese : říká se o ní, když pacient záměrně nasměruje ostatní lidi k agresi vůči sobě a pak jí podlehne;
- verbální autoagrese : v jejím průběhu mají pacienti z různých důvodů tendenci se obviňovat nebo se obviňovat neustále;
- neverbální sebepoškozování : související s ublížením na zdraví
Podle výše uvedeného přístupu lze sebepoškozování považovat např. za úmyslné spálení kůže cigaretami nebo pořezání se různými předměty (např. Sebeagrese však může být i neustálou vaší podporou, že jste člověk bez jakékoli hodnoty, jehož život neznamená vůbec nic.
Existují také koncepty autoagresivního chování, které zahrnují sebepoškozování, pokusy o sebevraždu a spáchané sebevraždy. Někteří autoři zařazují do skupiny problémů souvisejících s autoimunitou i Münchausenův syndrom, kdy si pacienti mohou záměrně vyvolat různé symptomy (např. krvácení z nosu), aby byli v lékařské péči.
Příčiny sebepoškozování
Autoagrese je jev, jehož příčiny nebyly dosud jednoznačně stanoveny. Jedno je jisté – jakoukoliv formu sebepoškozování nelze považovat za variantu normy. Jako projev se může objevit autoagreseprožívání různých emocionálních obtíží – v takových situacích by fyzické utrpení odvádělo pozornost pacienta od psychických obtíží, které zažíval.
Se autoagresivním chováním se můžeme setkat i u lidí, kteří zažili zneužívání ze strany druhých lidí – je tomu tak například v případě obětí sexuálního zneužívání v dětství. V takových situacích by sebepoškozování umožnilo pacientům znovu získat kontrolu nad svým vlastním tělem – koneckonců by se oni sami rozhodovali, jaký druh a stupeň poškození si způsobí.
Autoagrese se vyskytuje také u pacientů, kteří z různých důvodů pociťují pocity viny. Taková situace nastává například u dětí z dysfunkčních rodin, které mají dojem, že nesprávné fungování rodinného systému je jejich chyba. Někdy je sebepoškozování zprávou, přesněji řečeno - je to volání o pomoc.
Pacient prožívající různé emoční problémy nemusí být schopen o nich mluvit se svými příbuznými a v takovém případě má autoagrese za cíl ukázat světu, že mysl toho, kdo to prožívá, není úplně v pořádku.
Stává se také, že se pacient cítí neskutečně, má dojem, že svět kolem něj je neskutečný a nepravdivý – v tomto případě má autoagresivní chování obnovit smysl pro realitu a pocit, že pacient je skutečně naživu a cítím ( Mimoto se můžete setkat s rčením, že „dokud člověk cítí bolest, žije“)
Autoagrese se může objevit i při různých duševních poruchách a nemocech. Tyto typy problémů jsou někdy pozorovány u pacientů s depresí, ale také v průběhu různých psychotických poruch (např. při schizofrenii).
Autoagresivní chování je také běžné u dětí trpících autismem a lidí trpících Rettovým syndromem. Popsané potíže se mohou častěji vyskytovat i u pacientů, kteří se potýkají s poruchami příjmu potravy (např. s anorexií či bulimií). Stává se však, že autoimunita je spojena s některým organickým onemocněním - jako příklad lze uvést syfilis centrálního nervového systému
Jaká je léčba sebepoškozování?
V případě, že se u blízkého projeví jakákoli forma sebepoškozování, rozhodně by se měl nechat přesvědčit k návštěvě odborníka. Nemusí to být nutně hned psychiatr – zpočátku můžete zajít k psychologovi nebo psychoterapeutovi. Nemělo by se to však odkládat – existuje riziko, že pacient, který se již dříve pokoušel kůži nařezat, to nakonec udělápůjde o krok dále a pokusí se vzít si život.
K tomu, abychom se mohli pokusit ovládat autoagresi, je nejprve nutné najít příčiny problému. Z tohoto důvodu je výhodné zajít k psychologovi nebo psychoterapeutovi - tento typ specialistů je schopen v klidu a beze spěchu vést s pacientem důkladný rozhovor
Je možné, že bude nutné vrátit se do dětství a najít v historii události, které by mohly vést k psychickému traumatu vedoucímu k projevu autoagresivního chování pacienta již v dospělosti
Jakmile je nalezena příčina autoagrese, může specialista na duševní zdraví aplikovat vhodné interakce k vyřešení psychických problémů pacienta – typicky v případě autoagrese se používá psychoterapie.
Psychiatři se také někdy věnují pacientům s autoagresí – ale to platí zejména v případech, kdy tyto problémy souvisejí s duševní poruchou nebo nemocí. Samotné sebepoškozování nelze některými léky vyléčit, ale pokud se autoagresivní chování pacienta objeví v souvislosti s některými psychiatrickými entitami - např. deprese nebo schizofrenie - pak vhodná léčba těchto problémů může vyřešit i problém autoagresivního chování.
- SEBE PŘIJETÍ: 13 tipů, jak se ze sebe cítit dobře
- Šťastní jsou méně nemocní – vliv PSYCHIKA na ZDRAVÍ
- Obviňujete někdy matku ze svých vlastních selhání? Zjistěte více o kulturních důvodech tohoto myšlení