Některé fobie, jako je strach z výšek, klaustrofobie, strach z hmyzu a hadů, jsou častější než jiné. Naštěstí se fobie dají odnaučit nebo je lze účinně léčit: pomalu – po malých krůčcích, nebo naopak – skákat do hluboké vody.

Úzkostné stavyjsou spolu s depresí jedním z nejrozšířenějších psychických problémů. Fobie sužují lidi od úsvitu civilizace. Je také prokázáno, že v posledních letech výrazně přibývá fobií, ale i lidí trpících různými strachy. Naštěstí dnes byly vyvinuty účinné metody, jak se s nimi vypořádat.

Ačkolifobiejsou produktem učení, evoluce "připravila" lidi, aby je cítili. Některé fobie se dají obzvlášť snadno naučit. Kdyby jeskynní lidé nepociťovali strach, bez váhání by se vystavili nebezpečí. Pro jeskynní lidi bylo „výnosné“ bát se (i přehnaně) pavouků, hadů, propastí (výšek), místností bez východu (pasti), špíny, tmy, bouře, větru, hmyzu, řezných ran atd., protože ti všichni jsou nebezpečný. Kdo takové obavy nepociťoval, nevyhýbal se nebezpečným situacím a měl menší šanci na přežití a udržení si svého potomka. Proto se určité fobie vyskytují častěji než jiné, např. strach ze tmy, hmyzu, hadů, bouří, špíny, mimozemšťanů, propastí atd. A tak jsme dědici genů těch lidí, kteří se báli.

Metody zkrocení fóbií

Jednou z takových metod je tzv desenzibilizace. Nejčastěji to vychází z toho, že si člověk postupně zvyká na to, co v něm vzbuzuje strach. Pokud se například bojíte psů, měli byste si nejprve pohladit maličké slepé štěně (nebo hračku). Pak se dotkne milého pejska. Když už se tohoto pejska nebojí, pořídí si většího psa, aby ji pohladil. Postupně si dokáže zvyknout i na velmi děsivě vypadající zvíře a pak strach zmizí.

Celou proceduru lze provádět pouze v představě (jde o tzv. desenzibilizaci v představě), za předpokladu, že si člověk dokáže vytvořit plastické obrazy nebo se to naučí během terapie (Milton Erickson, hypnoterapeut, byl mistr v používání takových technik). Dalšíléčba fobiíje implozivní terapie - házení do hluboké vody. Tato terapieje založena na dlouhodobém a intenzivním působení podnětů, které vyvolávají úzkost. Je to terapie volby – např. člověk, který se bojí špíny, je nabádán k bahenní koupeli. V této situaci je vaše počáteční úzkost nejsilnější, ale postupem času slábne. Nakonec se člověk naučí, že i přes kontakt s „hrozivým“ podnětem se není čeho bát, a pak strach zmizí.

Důležité

Fobie může být příznakem jiných poruch (např. deprese), může být spojena i s budováním osobnosti a vnitřními konflikty, kdy člověk něco chce a zároveň věří, že to není v pořádku. V takových případech psychoterapie funguje lépe.

Překonávání fóbií

Co má dělat člověk, který se bojí výšek, když musí celou cestu absolvovat sedačkovou lanovkou? Nebo někdo s arachnofobií, kdo si všimne pavouka v hotelovém pokoji a myslí si, že je jich víc? Jak to může zvládnout student, který se bojí mluvit, ale musí číst papír?

Každý 10. člověk zažije fobii. Bezprostředně po depresi je to jedna z nejčastějších duševních nemocí.

Terapie není vždy nutná, ale rozhodně stojí za to ji podstoupit, i když úzkost nijak zvlášť neobtěžuje. Je to proto, že osvobozením se od fóbií funguje celá vaše psychika lépe, ale existuje několik terapeutických metod, které můžete použít sami. Obecné doporučení zní: nevyhýbejte se tomu, čeho se bojíte. Čím více se tomu budete vyhýbat, tím déle vaše fobie vydrží. Pokud se například člověk s klaustrofobií (strach z uzavřených prostor) nedostane do výtahu, jeho strach přetrvává. Pokud by se rozhodla jít do 10. patra, z výtahu by odcházela do jisté míry vyléčená. Dvacet takových cest výrazně sníží vaši fobii, a pokud budete cestovat 100krát, fobie zmizí!

Podívejte se na galerii 10 fotografií

Jak se sami vypořádat s fobií?

K rozhodnutí o takové léčbě však potřebujete hodně odhodlání a „silné ego“. Někdy na trénink prostě není čas. A co pak? Můžete zkusit i jiné ošetření.

  • Fobie slábnou, když jsme s milovanou osobou, s někým, komu důvěřujeme a s kým se cítíme v bezpečí. Pokud i přes svou akrofobii musíte jet sedačkovou lanovkou - zařiďte si společnost milovaného člověka, díky kterému se budete cítit jistěji .
  • Je dobré se naučit relaxovat. Psychologové zjistili, že je nemožné zažít strach, když je člověk uvolněný a uvolněný. Zvládnou to i lidé, kteří dokážou navodit stav relaxacezabránit vzniku fobií. Tohle zvládne člověk v hotelovém pokoji, kde vyděšený pavouk zvládne - když si lehne na postel a uvede ho do stavu relaxace, jeho úzkost zeslábne .
  • Zajímavou, i když kontroverzní terapii nepříjemných emocí vyvinula Francine Shapiro. Metoda se nazývá EDMR ("Eye Movement Dessensitization") a spočívá ve svižném pohybu očí nahoru a dolů a diagonálně. U mnoha lidí tato metoda redukuje nepříjemné emoce, ačkoli neexistuje žádný spolehlivý vědecký výzkum, který by jednoznačně potvrdil její účinnost.
  • Někdy pomůže rozptýlení. Člověk, který se bojí výšek, může při pohledu z okna pociťovat úzkost. Pokud si však sedne zády k tomu oknu, její strach zmizí. Lidem se sociální úzkostnou poruchou, kteří potřebují vystoupit na veřejnosti, se doporučuje, aby se do publika vůbec nedívali (oční kontakt zvyšuje drogu) nebo aby si publikum představovali nahé. Odvedení pozornosti od podnětů vyvolávajících úzkost snižuje prožívání úzkosti.
  • Úzkost spojená s fobií také snižuje vidění lidí, kteří se nebojí. Pokud se člověk například bojí špíny (mizofobie) a má možnost pozorovat například práci instalatéra nebo lidi cákající se v bahně, jeho úzkost zeslábne – stejně jako se dá naučit fobii prostřednictvím pozorování jej lze také pozorováním snížit.

Fobii lze léčit farmaceuticky

V některých případech se fobie léčí léky. Je to proto, že mozek pracuje jinak, když zažívá intenzivní úzkostné stavy. Některé jeho oblasti (např. limbický systém nebo amygdala) se stanou příliš aktivní, zatímco činnost jiných je potlačena. Proto obnovení biochemické rovnováhy v mozku pomocí léků zlepšuje stav lidí, kteří trpí fobiemi.

Bude to pro vás užitečné

Fobii se lze naučit

Když se podíváme na muže, který se bojí nastoupit do výtahu (klaustrofobie) nebo vyjít na balkón (strach z výšek - akrofobie) nebo zpanikaří, když vidí kočku (aylurofobie), myslíme si, že tam něco musí být špatně s ním. Není přece žádný racionální důvod se bát. Mezitím tuny experimentů ukázaly, že fobii se lze naučit! Představte si například, že vidíte obrovského silného medvěda, který se při pohledu na pavouka přikrčí, snaží se utéct a vykazuje všechny možné příznaky úzkosti. Nedošli bychom k závěru, že se medvěd zbláznil? Stačí nám však, aby si zvíře spojilo pavouka s nějakým nebezpečím, a může se objevit arachnofobie. Pokud bychom například medvědovi nasadili elektrický obojek a před každým zásahem elektrickým proudem mu ukázali pavouka, zvíře by se dozvědělo, že pavouk jepředzvěst bolestivého šoku a člověk by se toho začal bát – u velkého silného medvěda by se objevila arachnofobie! Stojí za zmínku, že z pohledu medvěda je strach z pavouka na místě. Opravdu to znamená příchod nebezpečí. Pokud však někdo neví, jaké zkušenosti zvíře má, bude se k němu chovat jako k šílenému medvědovi. Za zmínku také stojí, že medvěd si stejně jako člověk nemusí „uvědomovat“, odkud se jeho fobie vzal – nemusí si své zážitky s obojkem pamatovat ani chápat. Lidé, stejně jako zvířata, se mohou naučit fobii také tehdy, když pozorují, že se někomu děje něco špatného (tento typ učení se nazývá náhradní podmiňování). Tak se Katarzyna naučila bát pavouků - všimla si, že její matka zpanikařila, když jí pavouk lezl kolem krku.

Neděste své dítě, jinak si vypěstuje fobii

Už víme, že se můžete naučit fobie - dítě, které je za trest zavřené ve skříni, se bude bát uzavřených místností (klaustrofobie), pokud ho bolestivě pokousaly vosy, bude se bát bzučící moucha nebo jiný hmyz (insektofobie). Tento mechanismus učení se v psychologii nazývá reaktivní podmiňování. Psychologové ale zjistili, že člověka před fobiemi lze ochránit i něčím jako vakcínou. Pokud má například dítě doma pejska, kterého má rádo, a náhodou ho kousne nějaký jiný pes, fobie pravděpodobně nevznikne. Pokud jste však nikdy nejednali s milými psy a navíc jste viděli film, ve kterém někoho pokousal pes, nebo mu dospělý vyhrožoval psem (např. se určitě naučí fobii. To znamená, že strašení dětí, jejich strach (také trestáním nebo křikem) může zvýšit připravenost učit se fobii. Jak se lidé fobiím učí, mohou se časem zhoršovat a „nakazit“ další a další oblasti. Například Katarzyně, která se bojí pavouků, se nelíbí živý plot z jehličnanů – „protože jsou v něm pavouci“. Dítě, které se bojí bouřky, se může začít bát i větru, tmavých mraků a silného deště. Je to proto, že vše, co si spojujeme s nebezpečím, pro nás začíná být nebezpečné.

„Zdrowie“ měsíčně

Kategorie:

Psychiatrie