Hypománie je mírnější stav než mánie, ale to neznamená, že je zcela neškodná. V průběhu hypománie se pacienti mohou stát mnohem hovornější, spát mnohem kratší dobu a také bojovat s uspěchanými myšlenkami a mnoha dalšími poruchami. Hypománii bychom neměli podceňovat, protože může naznačovat, že člověk trpí bipolární poruchou. Jaké jsou tedy příznaky hypománie a její příčiny? Jaká léčba se používá k vyrovnání nálady pacienta s hypománií?

Hypomániea mánie na jedné straně a depresivní poruchy na straně druhé jsou dva typy poruch nálady, které patří ke dvěma samostatným pólům. Deprese je stav špatné nálady, mánie a hypománie – epizody povznesené nálady.

Mánie a hypománie si mohou být do značné míry podobné, ale tyto stavy se vyznačují určitými rozdíly, což také vysvětluje oprávněnost jejich rozlišování. Základním kritériem pro rozlišení těchto dvou poruch nálady je délka trvání jejich symptomů. Mánie lze diagnostikovat pouze tehdy, když související problémy trvají alespoň 7 dní, zatímco hypománii lze diagnostikovat dříve – po 4 dnech od příznaků.

Důvody hypománie

Mechanismus vedoucí k výskytu hypománie u pacientů nebyl dosud jednoznačně definován. Jako možné příčiny hypománie se bere v úvahu mnoho různých faktorů. Mezi hlavní patří poruchy neurotransmiterů v mozku - bylo pozorováno, že stimulace systémů, kupř. noradrenergní a dopaminergní (např. užíváním léků ovlivňujících tyto systémy) mohou vyvolat hypomanické epizody.

Geny zděděné pacienty mohou mít také určitý vliv na výskyt hypománie. Ukazuje se, že lidé, jejichž rodinní příslušníci se potýkali s poruchami nálady (např. s hypománií nebo bipolární poruchou), jsou sami vystaveni zvýšenému riziku vzniku takových problémů. Existuje však mnohem více potenciálních příčin hypomanických epizod. Výše bylo zmíněno, že užívání různých léků může vést k patologickému zlepšení nálady - s příklady přípravků, jejichž použitímohou k takovému účinku vést, existují jak psychofarmaka (např. antidepresiva), tak přípravky užívané při vnitřních onemocněních, jako např. glukokortikosteroidy

Mezi další možné příčiny hypománie patří:

  • různá systémová onemocnění (např. systémový lupus erythematodes, poruchy štítné žlázy a AIDS);
  • neurologická onemocnění (včetně poranění mozku, roztroušené sklerózy nebo mozkového nádoru);
  • výskyt vedlejších účinků užívání různých psychoaktivních látek;
  • prožitek nějaké těžké životní události, se kterou se psychika pacienta nedokáže vyrovnat (takovou událostí může být například znásilnění, ale i živelná pohroma nebo i propuštění z práce či rodičovství) .

Jaké jsou příznaky hypománie?

Pacient s hypománií může mít v zásadě stejné příznaky jako člověk s mánií, ale jsou mnohem méně závažné. Pacientovu povznesenou náladu lze snadno pozorovat v jeho okolí: příbuzní pacienta jasně vidí, že se dotyčný chová jinak než obvykle.

Mezi příznaky hypománie patří:

  • výrazné zlepšení nálady;
  • hravost;
  • výřečnost;
  • výrazně snížená potřeba spánku (pacient může spát i dvě až tři hodiny denně a přesto se cítí velmi svěží);
  • podrážděnost a sklon snadno vybuchnout hněvem;
  • závodní myšlenky a zrychlení běhu myšlení;
  • pocit výjimečné důležitosti sebe sama;
  • zostření smyslů (např. barvy se mohou pacientovi zdát živější a zní mnohem hlasitěji);
  • současné řešení více úkolů;
  • mají tendenci se snadno rozptýlit;
  • zvýšená chuť na sex;
  • obecné sociální „odemykání“ (projevující se mimo jiné tím, že pacient nedodržuje obecně uznávané normy chování).

Zde je třeba zdůraznit, že škála příznaků u mánie je mnohem menší než u mánie - pacient trpící hypománií je většinou schopen správně fungovat (obvykle nezanedbává např. své profesní či rodinné povinnosti). Ještě dalším rysem, který odlišuje tyto dvě formy povznesené nálady, je to, že hypománie nevyvine psychotické příznaky (v případě mánie se tyto problémy již mohou objevit).

Někteří lidé, kteří trpí hypománií z poruch, které se objevují v jejím průběhu (nebo alespoňněkteří z nich) jsou dokonce… spokojeni. Zní to docela bizarně, ale dá se to celkem snadno vysvětlit – snížená potřeba spánku spojená s jasně zvýšenou energií a dalšími příznaky hypománie u některých lidí (např. umělců) vedou mj. k výraznému zvýšení kreativity. Teoreticky lze hypománii považovat za prospěšnou, ale v praxi je prostě nebezpečná. Lidé s hypománií se vyznačují sklonem k rizikovému chování – mohou snadno přijít o veškerý majetek v kasinu, vzít si velmi vysokou půjčku nebo se zapojit do riskantních sexuálních kontaktů. Z tohoto důvodu je třeba hypománii léčit – ale nejprve ji diagnostikovat.

Hypománie: diagnostika a léčba

Diagnostika

Diagnózu hypománie lze stanovit po psychiatrickém vyšetření. Při testu je důležité odhalit charakteristické příznaky hypománie – ptá se na ně nejen pacient, ale někdy i jeho příbuzní (sám pacient nemusí mít pocit, že by prožíval nějaké poruchy nálady). Kromě zjištění, že pacient pociťuje zvýšenou náladu a další problémy typické pro hypománii, je nutné také zjistit, jak dlouho jsou přítomny - časovým kritériem v tomto případě, jak již bylo uvedeno výše, jsou minimálně čtyři dny příznaky hypománie. Je velmi důležité zaměřit se nejen na aktuální odchylky od pacienta, ale také na předchozí náladu. Pokud měl pacient dříve depresivní epizody a nyní zažívá hypománii, může být stanovena diagnóza bipolární poruchy II.

Léčba

Pacientům s hypománií – zejména těm, u kterých je jedním z příznaků bipolární poruchy – se doporučují především stabilizátory nálady (normalizace nálady). Takovými prostředky jsou například soli lithia, ale také karbamazepin a valproáty. Dalšími léky, které se podávají při hypománii, jsou antipsychotika (neuroleptika). Psychoterapie je pomocnou léčebnou metodou – pacientům lze doporučit různé druhy psychoterapie a poměrně často je jim doporučována kognitivně-behaviorální psychoterapie

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychiatrie