ABC pacientů s rakovinou

Podezření na rakovinu je bolestivá rána. Bez ohledu na to, zda se to týká přímo nás samotných nebo našich blízkých, zpanikařili jsme a snažíme se vyhledat pomoc a rychlou odpověď na otázku – jsem nemocný? Často se v prvních chvílích cítíme ztraceni, nevíme, co dělat, co čekat, jak bude probíhat samotný proces diagnostiky a případné léčby. Dr. Dariusz Żak, onkolog z nemocnice Magodent skupiny LUX MED, hovoří o tom, jak může vypadat komplexní onkologická péče.

Během návštěvy lékař říká, že má podezření, že máme rakovinu. Co bychom od něj měli společně s tímto poznáním získat?

Dr. Dariusz Żak, onkolog: Pokud si pacient při samovyšetření všimne změn na svém těle, které ho znepokojují, musí navštívit praktického lékaře. A zde je již od začátku důležitý přístup lékaře. Způsob, jakým informuje pacienta o podezření na rakovinu, ovlivňuje jeho postoj k další diagnostice a případné léčbě. Lékař je také psycholog, který potřebuje cítit, jak o tak citlivém tématu mluvit. Na tuto základní psychologickou péči a podporu samozřejmě navazuje řada studií, jejichž cílem je vyloučit nebo potvrdit rakovinu. Poté lékař na základě testů v odůvodněných případech (v případě podezření na nádorové onemocnění) předloží pacientovi průkaz Diagnostika a onkologická léčba (DiLO), který jej provází po celou dobu hospitalizace a diagnózy.

Do jaké míry usnadňuje karta DILO diagnostiku a léčbu rakoviny a je možné, aby ji obdržel každý?

Toto je karta, která výrazně urychluje proces diagnostiky rakoviny. Díky němu jsou pacienti ošetřeni přednostně a mají šanci na mnohem rychlejší vyšetření, a tím i diagnostiku. Donedávna mohl DILO kartu při podezření na rakovinu vystavit pouze lékař primární péče, specialista to z neznámých důvodů nemohl. Naštěstí byl systém vylepšen a tento nezpochybnitelný nedostatek byl odstraněn. Karty nemohou dostat všichni. Pokud by tomu tak bylo, byla by většina populace na seznamu onkologické léčby, čímž by se míjel smysl tohoto projektu. DiLO kartu může vystavit lékař pouze v odůvodněných případech. Samozřejmě, že slovo „rozumný“ je poměrně široký pojem, ale není tomu takširoký jako „každý“. Lékař kromě svých znalostí a zkušeností disponuje nástroji, které mu umožňují zcela vyloučit novotvar nebo podstoupit vstupní diagnostiku již při první návštěvě. Pokud má po vyšetření podezření na onkologické onemocnění, vystaví DiLO kartu

Jsou u pacientů s DILO kartou ve všech diagnostických zařízeních v Polsku (státních i soukromých) naplánovány návštěvy, testy a vyšetření ve stejnou dobu?

Bohužel ne. Některá zařízení, jako například nemocnice Magodent patřící do skupiny LUX MED, dokážou provést kompletní diagnostiku pacienta mnohem rychleji. Právě díky systému koordinované péče trvá vstupní a hloubková diagnostika až 7 týdnů. Je to velmi rychlé.

Černý scénář funguje – lékař potvrdí rakovinu. Co se stane dál s pacientem s rakovinou?

Za předpokladu, že prvotní diagnóza potvrdila neoplastické onemocnění, pacient přechází na tzv. hloubkovou diagnostiku. Spočívá v určení stadia onemocnění, posouzení, zda může být pacient způsobilý k radikální léčbě a pomoci se stanovením počtu a míst případných metastáz. Hloubková diagnostika trvá až 3 týdny. Po této době je svolána speciální konzultace lékařů, kteří pacientovi stanoví individuální léčebný plán - termín a jeho způsob. Pacient samozřejmě není v žádné fázi sám (ani v diagnostice, ani v léčbě). Je mu přidělen koordinátor, který dohlíží na realizaci a včasnost všech služeb – návštěv, testů a ošetření. Díky tomu se pacient necítí osamělý a nemusí se starat o „co dál?“

Nemocné tělo není všechno – jak důležitá je psychická podpora pro pacienty s rakovinou a jejich rodiny?

Toto je velmi důležitý prvek léčby. Jak jsem již zmínil, lékař, zejména ten onkologický, je zároveň psycholog a jeho kontakt s pacientem je neocenitelný ve fázi celé diagnózy a léčby.

Říct 100% pravdu nebo ne - to je informační politika vůči pacientům a jejich příbuzným. Měli by lékaři vždy pacientům říkat, co je čeká a jaké jsou jejich šance na uzdravení?

Lékař je povinen informovat pacienta o jeho zdravotním stavu. Ne vždy však pacienti chtějí znát pravdu. Často se jí bojí. Dříve to byla praxe zatajování nepříjemných informací, ale podle mého názoru to nedělalo dobrotu. Pacient se neměl šanci připravit na nejhorší. A v případě nejhoršího scénáře rodina zůstane s mnohanedokončená práce. Osobně si myslím, že pokud chce pacient znát svou prognózu, mělo by mu být delikátně sděleno, jaký je jeho zdravotní stav. Obvykle pacient pověří k nahlížení do své zdravotnické dokumentace jinou jemu blízkou osobu. Často je tato osoba nárazníkem mezi lékařem a pacientem. Lékař jí může poskytnout úplné informace, pokud se pacient sám na svůj stav neptá nebo nechce znát pravdu. Na druhou stranu, pokud chce pacient vědět, co ho čeká a ptá se, lékař nemá právo zadržovat informace, a to ani na žádost příbuzných pacienta

Návrat do normálu po nemoci – co a kdo může pomoci?

Pacienti na onkologické léčbě čekají na tento den, kdy uslyší, že jejich léčba přinesla očekávané výsledky a prognóza je velmi dobrá. Bohužel ne každý si je vědom toho, že bude muset do konce života podstupovat periodická vyšetření. Toto je branka, kterou nelze uzavřít a často zůstává zdrojem obav. I zde je neocenitelná role lékaře, který svého pacienta povede, a rodiny, která pacientovi pomůže vrátit se do tohoto vytouženého a očekávaného každodenního života.