Vasopresin (také známý jako adiuretin nebo antidiuretický hormon) je oligopeptid, jehož molekula se skládá z 9 aminokyselin. Vasopresin je produkován neurony supraventrikulárních a periventrikulárních jader v hypotalamu. Odtud je transportován axonálním transportem do zadní hypofýzy, ze které se hormon uvolňuje. Adiuretin je látka s krátkým poločasem rozpadu, který se odhaduje na přibližně 20 minut.

Vasopresin(adiuretin, ADH, AVP) je antidiuretický hormon produkovaný hypotalamem a uvolňovaný zadní hypofýzou.

Hlavní úlohou vasopresinu je regulovat vodní rovnováhu lidského těla. Tento hormon má však mnohem větší účinek, protože může také mj. vést ke stažení krevních cév a dokonce ovlivnit lidské chování. Ideální stav je stav, kdy je množství vazopresinu přizpůsobeno potřebám těla – základem pro vznik onemocnění může být jak nadbytek, tak příliš málo antidiuretického hormonu

Obsah:

  1. Vasopresin: mechanismus účinku a regulace sekrece
  2. Vasopresin: příčiny a příznaky nedostatku
  3. Vasopresin: příčiny a příznaky nadbytku
  4. Vasopresin: testy k určení jeho množství v těle
  5. Vasopresin: jeho analogy a antagonisty a jejich použití při léčbě různých onemocnění

Vasopresin: mechanismus účinku a regulace sekrece

Uvolňování vazopresinuzávisí především na osmolalitě krevní plazmy a mozkomíšního moku (tyto parametry závisí na obsahu elektrolytů v plazmě a mozkomíšním moku) a na cirkulující objem krve. Osmolalita je řízena tzv osmoreceptory, které se nacházejí v hypotalamu, a informaci o objemu cirkulující krve zaznamenávají baroreceptory (receptory reagující na změny krevního tlaku), které se nacházejí v karotických dutinách a krevních cévách

Podnětem pro uvolňování vazopresinu může být jednak snížení objemu cirkulující krve (což naznačuje pokles krevního tlaku), ale také zvýšení osmolality plazmy (tj. stav, kdy množství elektrolytů v plazmě překračují fyziologické hodnoty). V okamžiku, kdy to přijdePo kterémkoli z výše uvedených jevů dochází ke zvýšení sekrece vazopresinu zadní hypofýzou - tělo pak může pomocí adiuretinu znovu získat svůj rovnovážný stav.

Vasopresin působí primárně na ledviny a krevní cévy. V2 receptory pro vazopresin jsou přítomny v ledvinách - jsou umístěny v distálním stočeném tubulu a sběrném tubulu nefronu. Stimulace těchto receptorů způsobuje zvýšenou produkci a také zvýšenou inkorporaci výše uvedených prvků glomerulu akvaporinů do membrán. Jsou to bílkoviny, kterými se z moči původně vytvořené v ledvinách vstřebává voda, která se pak vrací zpět do krve. Výsledkem renálního působení vazopresinu je, že ledviny produkují koncentrovanější moč - získaná voda se vrací zpět do cirkulující krve, což vede ke zvýšení krevního tlaku a také ke snížení (ředěním) osmolality krve.

Antidiuretický hormon má také své receptory v krevních cévách – to jsou receptory V1. Stimulace těchto struktur způsobuje stažení cév. Toto je další mechanismus, kterým vazopresin způsobuje zvýšení krevního tlaku. Tento účinek je však mnohem menší než účinek, ke kterému dochází v důsledku působení hormonu na ledviny a jejich receptory V2.

Jiné hormony mohou také regulovat sekreci vazopresinu. To je případ angiotensinu II, který stimuluje uvolňování vazopresinu z hypofýzy. V případě síňového natriuretického peptidu (ANP) je tomu naopak – ten přímo inhibuje uvolňování již zmíněného angiotenzinu II, a tím – nepřímo – ANP snižuje uvolňování vazopresinu

Vasopresin však ovlivňuje mnoho dalších procesů. Agregace krevních destiček je regulována vazopresinem, neboť adiuretin vede k uvolnění von Willebrandova faktoru a tzv. faktor VIII. Kromě toho vasopresin také ovlivňuje procesy glukoneogeneze probíhající v játrech. Stále více nasvědčuje tomu, že adiuretin také ovlivňuje naše chování, pravděpodobně proto, že se tento hormon podílí na utváření lidských sociálních vztahů a potenciálně má také vliv na lidské libido.

Vasopresin: příčiny a příznaky nedostatku

Vzhledem k úloze vazopresinu v těle je snadné vidět, co se může stát, když hormon není správně vylučován. Nedostatek vazopresinu vedek nadměrné ztrátě vody z těla. To může mít za následek velmi silnou, neustálou žízeň pacienta (nazývanou polydipsie) a může vést ke zvýšenému vylučování moči (tzv. polyurie).

Fyziologicky je většina vazopresinu vylučována během nočního klidu – jinak by byl náš spánek často přerušován kvůli močení. U pacientů s nedostatkem vazopresinu taková regulace neexistuje – pacienti se mohou v noci často budit, což může mít za následek trvale vysoký stupeň únavy.Výše uvedené příznaky se mohou objevit jak v případě nedostatku vazopresinu, tak při potížích nejedná se o množství hormonu v těle, ale o vadu jeho účinku na specifické receptory. Příliš málo vazopresinu může být důsledkem poruch jeho produkce v hypotalamu nebo jeho uvolňování z hypofýzy samotné – tento stav se nazývá centrální diabetes insipidus.

Druhá forma tohoto onemocnění, diabetes insipidus, je spojena s poruchou renálních V2 receptorů pro vazopresin. Tyto receptory jsou ve svém průběhu prostě necitlivé na antidiuretický hormon, takže ani správně vylučovaný vazopresin není schopen uplatnit svůj fyziologický účinek v nefronech.pozor na určitý výjimečný stav. Je to nutkavá, tedy povinná pitná voda. Nízká hladina vazopresinu je v takové situaci do jisté míry fyziologická - při nadměrném přísunu tekutin do těla se vazopresin nevylučuje - pro udržení přiměřené rovnováhy je nutné přebytečné tekutiny vylučovat (a nezadržovat je , což by bylo způsobeno vylučováním vazopresinu).Příliš málo vazopresinu se můžete dehydratovat také konzumací určitých … tekutin. To je případ alkoholu, protože má inhibiční účinek na uvolňování vazopresinu.

Vasopresin: příčiny a příznaky nadbytku

Nadbytek vazopresinu vede na rozdíl od jeho nedostatku k nadměrnému zadržování vody v těle. Tento stav je také vážný, protože může vést k hyponatrémii, což je snížení množství sodíku ve vašem těle. Je to dáno tím, že se zadržuje stále více vody, čímž se snižuje koncentrace sodíku – ten se prý „naředí“ v přebytečné tekutině v těle podle potřeby. Příznaky nadměrného vazopresinu souvisejí hlavně s nervovým systémem a mohou zahrnovat:

  • bolesti hlavy
  • nevolnost a zvracení
  • změny nálady
  • snížení svalového tonu
  • křeče
  • porucha vědomí

Stav s příliš velkým množstvím adiuretik v těle je známý jako syndrom nepřiměřené hypersekrece antidiuretického hormonu (SIADH). SIADH se může objevit v důsledku:

  • neoplastická onemocnění (syndrom se může objevit zejména v případě plicních novotvarů, ale také v souvislosti s novotvary slinivky, močového měchýře, tlustého střeva, centrálního nervového systému a leukémií)
  • roztroušená skleróza
  • epilepsie
  • porfyrie
  • týmu Guillain-Barre
  • Infekce HIV nebo rozvoj AIDS
  • chronická onemocnění dýchacích cest (např. cystická fibróza nebo emfyzém)
  • infekce dýchacích cest (např. v průběhu plicního abscesu nebo tuberkulózy, ale také při zápalu plic)
  • selhání pravé komory
  • užívání určitých léků (např. karbamazepin, diuretika, antidepresiva, antipsychotika a morfin).

Důsledkem těchto onemocnění je buď zvýšené uvolňování vazopresinu z hypofýzy, nebo jeho ektopická (tj. mimo hypotalamus) produkce – některé druhy rakoviny mohou produkovat buď vazopresin nebo látky podobné tomuto hormonu.

Vasopresin: testy k určení jeho množství v těle

K diagnostice stavů spojených s nedostatečným množstvím nebo nesprávnou aktivitou vazopresinu v těle se používají různé testy. Jeden test, který se používá, je jednoduše měřit množství vazopresinu v krvi. Důležité však je, že k tomu, abychom mohli dospět k jakýmkoli závěrům, je důležité znát parametry osmolality plazmy, proto se výše uvedený test provádí současně se stanovením koncentrace vazopresinu v krvi.

Diagnostika může také zahrnovat dehydratační test a dehydratační-vazopresinový test. Při prvním testu, který se provádí v nemocničním prostředí, nemůže pacient několik hodin pít tekutiny. Během restrikce tekutin se analyzuje osmolalita a specifická hmotnost moči, jakož i osmolalita a obsah sodíku v krvi. V situaci, kdy i přes zástavu přísunu tekutin pacient nadále vylučuje nestlačenou moč, lze mít podezření na diabetes insipidus. Další fází diagnostického procesu je však zjištění, jaký konkrétní typ diabetes insipidus u pacienta existuje – za tímto účelem se provádí doplnění testu.Dehydratačně-vazotlakový test je založen na podání vazopresinového analogu desmopresinu pacientovi. Pokud se po jeho podání zvýší specifická hmotnost moči a osmolalita, pak lze usoudit, že má centrální diabetes insipidus spojený s deficitem vazopresinu. Na druhou stranu v opačné situaci, kdy i přes podání desmopresinu zůstávají parametry moči nezměněny a stále se odchylují od normy, naznačuje existenci diabetického diabetes insipidus, tedy takového, u kterého vazopresin nemá co působit. na, protože vada se týká renálních receptorů pro tento hormon.

Vasopresin: jeho analogy a antagonisty a jejich použití při léčbě různých onemocnění

Vzhledem k vlastnostem vazopresinu je docela snadné vidět, že někdy můžete pacientům pomoci podáním látek s aktivitou podobnou antidiuretickému hormonu a někdy je užitečné použít antagonisty vasopresinu. Existují látky známé jako syntetické analogy vazopresinu, jako je desmopresin a terlipresin.

Desmopressin vykazuje vlastnosti snižující diurézu, a proto se používá při léčbě centrálního diabetes insipidus, ale také při léčbě nočního pomočování u dětí. Vzhledem k tomu, že desmopresin (jako vazopresin) může zvýšit uvolňování von Willebrandova faktoru a faktoru VIII z krevních destiček, lze jej také použít k prevenci krvácení.

Terlipresin je zase sloučenina, která působí primárně na cévy – tento lék způsobuje kontrakci buněk hladkého svalstva přítomných v těchto strukturách, díky čemuž jej lze využít ke kontrole krvácení (např. z jícnových varixů) V jiných situacích se používají léky, které jsou klasifikovány jako antagonisté vasopresinu. Označují se jako vaptany (jako příklad lze uvést tolvaptan) a používají se mj. při léčbě hyponatremie (nízká koncentrace sodíku v krvi), cirhózy nebo srdečního selhání.

Kategorie:

Zdraví