Jaké jsou důvody, proč se děti nevystěhují ze svých domovů, i když by si měly založit vlastní rodiny? Stává se, že je rodiče více či méně vědomě drží blízko sebe. V jiných případech se mladí lidé řídí pohodlím a pocitem bezpečí, které jim poskytuje rodina. Zjistěte skutečné důvody neochoty opustit domov.

Nejprve si úzkostlivě představujeme den, kdy náš poklad sbalí věci a vydá se do světa. Později, když roky plynou a v pokoji syna nebo dcery se to hemží životem jako kdysi, je to pro nás ještě těžší.

Jsou moje dospělé děti "nestery"?

Magda, matka pětadvacetiletého a o tři roky staršího syna, vzpomíná na dobu svých studií: „Ačkoli jsem měla univerzitu v rodném městě, pronajala jsem si s kamarádkou ateliér. Byly doby, kdy byl nedostatek peněz, a tak bylo v kuchyni jen želé a těstoviny. Ale nikdy mě nenapadlo jít k rodičům, jíst a koupat se. Dívám se na své děti s úžasem. Dcera v nepřítomnosti studuje a pracuje v butiku, syn se pustil do podnikání s přítelem a je na tom dobře i finančně. Ani jeden z nich se ale z domu pořádně nedostal. Dcera je s námi. Můj syn zůstává se svou přítelkyní, ale každých pár dní mi dá pytel prádla a po jeho odchodu je lednice vždy prázdná."

Proč se dospělé děti vracejí do svých rodinných domů?

Když teenager tráví méně času ve svém rodinném domě, spí častěji s přáteli, pořádá několik dní výlety, zdá se, že okamžik, kdy se chce osamostatnit, je blízko. Nic takového se ale neděje. Stává se také, že dospělý syn nebo dcera již mají partnery, ale ti se většinou v noci vracejí k mámě a tátovi.

Čas na změnu nepřichází, i když je „dítě“ přes třicet. Ukáže se ale, že není výjimkou, protože má kolem sebe kamarády, kteří žijí podobně. Bez ohledu na to, jaký máte s dítětem vztah, nikdy to není pohodlné. Nebo vypuknou konflikty, protože dítě vyrostlo a nechce nic vysvětlovat a plnit příkazy. Nebo když to jde dobře, začneme se bát, co se stane, až odejdeme? Co když si na život nezadělá a na stáří zůstane sám? Proč nechtějí vyrůst? Důvodů je mnoho. Často si děti stále nebudují svůj vlastní život, protože… nemajís kým.

Mladší generace se stále později rozhoduje pro svatbu a založení rodiny. Pokud je v rodinném domě někdo, kdo vás obejme, poslouchá, jaké to bylo v práci, koukáte spolu na film nejen rodiče, ale i sestra nebo bratr, proč se stěhovat? Zůstat doma je snazší a ochrání vás to před osamělostí, která se stala běžnou: na Facebooku mají stovky virtuálních přátel místo pár skutečných přátel na ulici. Rodičovský dům je jediné jisté a trvalé místo, kde se nemusí předvádět a předvádět.

Společnou příčinou tohoto stavu věcí jsou aspirace mladých lidí, větší než dříve. Chtějí se lépe vzdělávat, protože to dává lepší šance na lepší nebo jakoukoli práci. Dvacátník proto často v jednom kurzu skončí a nastoupí do dalšího. A to stojí peníze a tyto náklady je často nutné přenést na rodiče.

Skutečné důvody pro neochotu opustit domov

Při pohledu na vaše dospělé děti také stojí za zvážení, zda jde o pohodlí. Možná mají důvody přemýšlet: "Proč bych měl jít sám, když sem dávají všechno?" Často to platí i pro lidi, kteří již vydělávají a mohli by se bez problémů uživit, ale myslí si, že jejich peníze jsou stále kapesné.

Pokud důvodem není pohodlnost, může se ukázat, že dospělý „hnízdo“ má obavy, zda má vůbec cenu zakládat rodinu. Je pro nás stále snazší rozhodnout se rozejít se. Pokud se s takovou situací mladý člověk setkal, protože se například příbuzní nebo přátelé rozvedli, je to pro mladého člověka signál: „Když se tolik rozvádí, může se mi stát totéž. Založení vlastní rodiny a samostatný život se tedy může ukázat jako zcestná investice.“ A když se rozchod týká rodičů, může mít i dilemata: "Nenechám matku samotnou, tolik se mi věnovala, sama to bude těžké" atd.

Mami, tati, nedělej si to těžké

Těžší to mají také děti, jejichž rodiče spolu nevycházejí. Nepřátelské vztahy mezi nimi nutí jednoho z nich, někdy i oba, hledat v dítěti spojence, důvěrníka, utěšitele. Někdy si je nechávají doma sami rodiče. "Bez tebe mi otec úplně otráví život", "Nebudu mít komu otevřít pusu, s matkou se nedá mluvit" - slyší mladík a ví, že jeho odstěhování znamená občanskou válku. Není neobvyklé, že rodiče nevědomě blokují nesmělé pokusy o osamostatnění a v rozhovorech se objevuje téma úspor. „Proč někomu plnit kapsy a platit nájem, když u nás můžete bydlet a ušetřit,“ říkají. To je docela rozumný argument, ale nevede k nezávislostiděti. Zejména proto, že úspory jsou často zřejmé.

Málokomu, kdo ještě neví, co to znamená hospodařit s domácím rozpočtem, se podaří udržet kázeň a šetřit každý měsíc na vlastní byt. Vyhlídky na vystěhování se vzdalují. Problém s vystěhováním má často poslední dítě, které v RD zůstalo. Sourozenci si už všichni zvykli na svůj život a své povinnosti vůči rodičům odsouvají na „poslední“. Problémem může být také přehnaná ochrana a kritika rodičů. Opakované „nezvládneš to“ nebo „tahle holka není pro tebe“ znesnadňuje start do samostatného života i po odstěhování dítěte. Protože se ukazuje, že partner není pradlena a uklízečka jako máma …

měsíčník "Zdrowie"

Kategorie:

Psychologie