Diagnózu „rakovina“ většinou vnímáme jako verdikt. Ale i ve velmi těžkých situacích je možné s rakovinou bojovat a vyhrát ji. David Servan-Schreiber se naučil tvrdě, jak ovládat rakovinu.
Světový bestseller „Anti-trauma. Nový styl života “nevznikl, kdyby jeho autor neonemocnělrakovinou . Prof. Servan-Schreiber ve své knize ukazuje, jak stimulovat obranyschopnost těla k boji s rakovinou.
V úvodu knihy jste napsal: „Rakovina je v každém z nás. Záleží na nás, zda se proti tomu dokážeme bránit." Věříte, že někdo může vyhrát proti rakovině?
Prof. David Servan - Schreiber: Ne. Nenašel jsem všelék na rakovinu – ani v podobě ideální léčby, anidiety . Jsem lékař a vědec, ale stejně jsem se nechrání předrakovinou . Ale pomohlo mi to dozvědět se o mechanismech, které přispívají k nemoci, a způsobech, jak s ní bojovat nebo ji udržet pod kontrolou. Chci zdůraznit, že neexistuje žádný alternativní lék na rakovinu. Pokusy o léčbu bez použití klasické medicíny – chirurgie, chemoterapie, radioterapie, imunoterapie a v budoucnu i molekulární genetiky – selhávají. To však neznamená, že bychom neměli kromě technických možností medicíny využívat i naše přirozené obranné mechanismy. Buď k prevenci onemocnění nebo ke zvýšení účinnosti terapie.
Můžeme tedy ovlivnit nejen kvalitu, ale i délku života s rakovinou?
D. S.-S .: Po absolvování standardní terapie můžeme udělat hodně pro prodloužení vašeho života a upevnění vašeho zdraví. Můj příběh to dobře dokumentuje. Existují ale i další důkazy o účinnosti takového postupu. V listopadu 2008 byly zveřejněny výsledky studie ukazující dobu přežití žen s rakovinou prsu. Všechny dámy podstoupily standardní léčbu. Polovina z nich nezměnila svůj život po operaci nebo podstoupila jinou léčbu. Druhá skupina byla informována o metodách podpory zdraví. Tyto ženy se naučily jiné stravě, byly povzbuzovány ke každodennímu cvičení a bylo jim ukázáno, jak se vypořádat se stresem pomocí správného dýchání a jednoduchých metod koncentrace. Pozorovánítrvala 12 let. Ve skupině, která pro sebe nic neudělala, byl počet obětí vysoký. U žen, které hodně změnily svůj životní styl, klesla úmrtnost o 68 %. ve srovnání s první skupinou. To je důvod, proč změnit svůj život.
Představujete nový pohled na mechanismus vzniku neoplastického onemocnění
D.S.-S .: Můj koncept odkazuje na základní, ale stále málo známé principy imunitního systému, objev zánětlivých procesů ovlivňujících vznik nádorů, možnost blokování jejich růstu a šíření odříznutím od jídlo. Cokoli, co nedostane jídlo, neprospívá.
Co bychom tedy pro sebe měli udělat?
D.S.-S .: Každý může povzbudit tělo a mysl, aby jednaly proti rakovině. Za prvé bychom měli vědět, jak se chránit před negativními vlivy prostředí. Za druhé, jak změnit svůj jídelníček, abyste snížili příjem látek podporujících rakovinu a maximalizovali množství fytochemikálií, které aktivně bojují proti rakovině. Za třetí, musíme se naučit léčit psychické rány, které, pokud se nezahojí, přispívají k onemocnění. Čtvrtým principem je porozumět vlastnímu tělu, navázat s ním kontakt stimulací imunitního systému a snížením zánětlivých procesů.
Ve své knize však nedáváte doporučení, kterých bychom se měli držet. Vy určujete průběh akce.
D.S.-S .: Jsem lékař, takže mě zajímají praktická řešení, která pomáhají lidem a zmírňují utrpení. Sám jsem také pacient. Do knihy jsem tedy zařadil jen ty věci, které jsem si ověřil na sobě. Každá rada splňuje dva požadavky – je vědecky podložená a nekomplikuje každodenní život a zapadá do univerzální honby za štěstím. Smyslem života nemůže být soustředit se na vyhýbání se rakovině. Měli byste hledat, co udělá každodenní život bohatším a příjemnějším. Člověk nemá rád rozkazy. Musí si svobodně vybrat, dokonce i v smrtelné nemoci. Každý den dělám to, o čem píšu v knize a nemám pocit, že by mě k něčemu nutili. Naopak, věřím, že můj život se stal bohatším.
Kniha ukazuje, že jste změnili nejen svůj postoj ke způsobu stravování, ale i ke svému okolí, pacientům a blízkým.
D.S.-S .: Nemoc, zvláště nebezpečná jako rakovina, nás vždy změní. Pak není snadné myslet pozitivně. Ale po těžkých časech přijdou dobré. I když jsem v té době nebyl pro něžné pohlaví atraktivním objektem, uvědomil jsem si, že mohu být milován a milován. Mě to změnilo. Zároveň jsem si začal užívat každodenní lékařské zkušenostipráce. Změnil jsem svůj přístup k pacientům. Pochopila jsem, že terapie je i o držení za ruku, chvilce povídání o nedůležitých věcech, ale také zmírnění strachu ze smrti. Radost, kterou mi přinášela komunikace s pacienty, byla také motivací bojovat o život. Díky svým pacientům jsem také pochopila, že mohu ještě hodně dát druhým lidem. Takový objev povzbudí k životu, ale ne vždy to stačí. Dokázal jsem to.
měsíčník "Zdrowie"