Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Běžecká deprese existuje. Ne každý tomu věří, ačkoli to chytne prakticky každého maratonce. A to ten, kdo teprve začíná, i ten profesionál, který běhá léta. Někdo se s tím vyrovnává lépe, jiný hůře – odtud ten rozdíl ve výkladu jejich stavu po maratonu. Jak se s tím vypořádat?
Běžecká deprese(postmaratonské blues) lze nejlépe popsat jako pokles výkonnosti a zároveň motivace. Psychika si sedne, tělo bolí. To je okamžik, kdy běžec začíná pochybovat o smyslu běhu a dokonce ho nenávidět. Je tam pocit nesmyslnosti a rezignace. Stav je velmi blízký obvyklé depresi, protože člověk se nechce s nikým setkat, s nikým mluvit a s největší pravděpodobností by nevyšel z domu.
Během této doby nejsou běžci schopni vrátit se do normálního života a zabývat se věcmi, které mají k běhu daleko. Naštěstí tento stav netrvá dlouho a jde o přechodnou fázi. Obvykle pomaratonské blues trvá několik dní. Bohužel po dalším maratonu má tendenci k recidivě.
Běžecká deprese – odkud pochází a kdy zasáhne?
Po uběhnutí maratonu se objeví Běh z kopce. Zajímavé je, že dosažený výsledek nemá vliv na výskyt deprese. Postmaratonské blues se může projevit i u těch, kteří vyhráli nebo dosáhli celoživotního maratonu. Neexistuje žádné pravidlo. Proč se tohle děje? Účast na maratonu je složitý proces. Nejde jen o samotný běh, ale i týdny příprav. Tréninkový plán, vše podřídit běhu, psychická příprava - to vše maratonce pohltí natolik, že se na nějakou dobu téměř vyřadí z běžného života. Vrcholem je samozřejmě samotný maraton. A po něm? Vyvstává problém. Zatímco příprava je proces, který se zapojuje postupně – dokud není cíle dosaženo, po dosažení cíle nedochází k postupnému ztišení – dochází k náhlému skoku. Tvrdý střet s každodenní realitou. Musí to bolet. A bolí to.
Maraton vám dodá adrenalin a jeho dokončení ve vás vyvolá pocit euforie. Tento příjemný stav však netrvá dlouho. Většinou to končí několik hodin po běhu, kdy běžec ještě pod vlivem emocí prožívá maraton, užívá si výsledek, chlubí se jím a vypráví o svém zážitku ostatním. Nejčastěji hned druhý den téma maratonu přestává existovatprostředí, takže se běžec musí vrátit do běžné „předmaratonské“ reality. Je to brutální zážitek, zvláště když je doprovázen fyzickou bolestí způsobenou reakcí těla na obrovskou námahu. Jak adrenalin opadá, běžci pociťují na svém těle účinky extrémního běhu. Bolest hlavy, dehydratace, bolesti svalů a malátnost spolu s malátností zaženou běžce do oranžové jámy.
Běžecká deprese – jak se s ní vypořádat?
Útěchou pro běžce může být to, že pomaratonské blues je přechodný stav a není tak vysilující jako tradiční deprese. Dá se to přirovnat například k baby blues, tedy pocitu efektu po porodu, který většinou po dvou týdnech ustane.
Jak rychle se maratónský běžec vypořádá s depresí, závisí na mnoha faktorech, včetně psychická a fyzická odolnost. Na běžeckou depresi neexistuje žádný lék, ale existují způsoby, jak jí předejít, nebo alespoň minimalizovat její příznaky.
Jak se vypořádat s depresí běžců:
Odpočinek po běhu
Stojí za to naslouchat tělu, které potřebuje po namáhavém cvičení regeneraci. Po uběhnutí maratonu byste se neměli náhle vracet ke svým každodenním povinnostem, ale dát si čas na postupný návrat do své psychické i fyzické formy. Je dobré si například udělat pár dní dovolené, hodně odpočívat a věnovat se radovánkám, které jsme při přípravách na maraton odložili. Svůj návrat do formy můžete také urychlit pomocí biologických regeneračních kúr.
Postupně se vraťte k běhání a kontaktu s lidmi
Běžecká deprese bude méně nápadná, pokud si po běhu nedáme od běhání příliš dlouhou pauzu a stanovíme si jiný cíl, o který budeme usilovat. Obnova by však měla být postupná. Vyplatí se začít s lehkým tréninkem. Je dobré se setkat s dalšími maratónci, kteří zažívají stejný výkonnostní pokles. V takové skupině bude návrat k běhání jednodušší a příjemnější. Pamatujte, že nepřítelem deprese je kontakt s jinými lidmi.
Dopřejte si dárek
Maratónský běžec si zaslouží ocenění, i když nedosáhl cíle, který zamýšlel. Už jen uběhnout maraton a vynaložit nadlidské úsilí je důvodem k odměně. Náladu si můžete zlepšit různými způsoby, například nákupem nových běžeckých bot, výletem, financováním dobrého koncertu.
Přijmout
Konečně stojí za to uznat, že maraton je u konce. Že cíl, na který jsme se tak dlouho připravovali, už není aktuální. Vyrovnání se stím to pro nás přestane být koncem světa. O to více, že takových „konců“ budeme mít v životě mnoho. Pomaratonské blues se po maratonech rád vrací, takže stojí za to být na to připraven. Přijetí nám umožní vrátit se do reality rychleji a méně bolestivě.