Vina – odkud pochází? I když je to nepříjemné, pocit viny je známkou citové zralosti. V některých případech se však jedná o příznak onemocnění. Jak tedy odlišíte zdravé aspekty viny od předzvěstí nemoci?

Vina- kdo to někdy necítí? I když je to pocit nepříjemný, psychologové ho berou jako příznak duševní zralosti. Zralí lidé by se měli cítit provinile, když někomu ubližují. Kdyby tomu tak nebylo, stali bychom se psychopaty s poruchou osobnosti.

Obsah:

  1. Odkud pochází vina?
  2. Jaká je role viny?
  3. Kdy je vina příliš vysoká?

Odkud pochází vina?

Vina se vyvíjí ze strachu. Zpočátku děti nedělají špatné věci, protože se bojí trestu. Rodiče dávají najevo svůj nesouhlas, uplatňují sankce a nutí tak své děti k mravním zásadám – „nelži“, „poslouchej starší“ atd. strach z trestu se brzy změní v hlas svědomí. I když už rodič neříká „nekradeš“, dítě stále „slyší“ hlas. Tento proces lze nazvat sociálním zráním nebo socializací. Způsobuje, že zralí lidé dodržují sociální normy a chtějí se jimi řídit. Pokud rodiče neuplatňovali sankce, byli příliš shovívaví, nezajímali se o to, co dítě dělá, neučili normy nebo je učili nedůsledně (např. táta zpochybňuje názor maminky nebo rodič říká, že lhát se nedá a on lže), by vychoval děti, které nedodržují normy. Tyto děti mohou dělat špatné věci, aniž by se cítily provinile. Jedná se o poruchu zvanou psychopatie. Děti vychované v ústavech se také mohou stát psychopaty – chybí jim příbuzní, od kterých by se člověk mohl a chtěl naučit slušnému chování.

Naše každodenní LEŽ, aneb proč říkáme nepravdu

ODPOUŠTĚJÍCÍ: Jak se omluvit a omluvit se?

POZITIVNÍ MYŠLENÍ má velkou sílu – využijte jeho sílu

Jaká je role viny?

Pocit viny nám brání dělat zlé skutky, ale má i jinou vlastnost – způsobuje, že kdyžděláme něco špatně, chceme za to být potrestáni! Trest, pokání a náprava přináší úlevu svědomí. To je důvod, proč se někomu omlouváme, když jsme mu ublížili, a proč chodíme ke zpovědi. To je důvod, proč někteří zločinci sami přiznávají vinu, i když není šance, že budou dopadeni. Někdy vina přiměje padoucha zanechat na místě činu stopy, díky nimž ho policie dokáže odhalit.

Je to proto, že v naší duši začíná vina autonomně, nezávisle na naší vůli a vědomí. Už jen tím, že děláme špatné věci, se cítíme provinile, ať se nám to líbí nebo ne. O tom, zda se cítíme provinile nebo ne, pro nás rozhodovala výchova a osobnostní konstrukce. Sami to moc neovlivníme. Lidé samozřejmě páchají špatné skutky a nehledají za to trest, ale výčitky svědomí je stejně potrápí. To se projeví například pocitem ztráty psychické pohody a častějším onemocněním. Skutečná úleva přichází pouze tehdy, když chybu napravíme, někdo nám odpustí nebo nás někdo, komu věříme, přesvědčí, že s našimi činy nebylo nic špatného. Tuto moc odpuštění obvykle připisujeme kněžím a psychoterapeutům.

Kdy je vina příliš vysoká?

Vzhledem k tomu, že pocit viny je často spouštěn "sám" a navíc je založen na strachu, může odhalit nemoci naší psychiky. Například patologická vina je jedním z důležitých příznaků deprese. Nachází se také u úzkostných poruch, nízkého sebevědomí a poruch osobnosti. Dobře to ilustruje následující dialog mezi pacientem a terapeutem:

Terapeut:Proč si myslíte, že vaše pomoc při tapetování kuchyně vašich sousedů byla ohavný čin?

Pacient:Protože květinové vzory na sousedních proužcích nesešly tak, jak by měly.

Terapeut:Jak velké byly tyto rozdíly?

Pacient:Asi tři milimetry.

Terapeut:Na všech pásech?

Pacient:Na dvou.

Terapeut:A kolik pásů bylo celkem?

Pacient:20-30.

Terapeut:Všiml si toho někdo?

Pacient:Ne, soused byl potěšen účinkem. A to je ta nejohavnější věc, tyhle mezery jsem mu ani neukázal, nepřiznal jsem si, že jsem mu tak zkazil kuchyň…

Pacient zažívá depresi a jeho iracionální vina je příznakem nemoci. O patologickém pocitu viny mluvíme, pokud se objeví, i když člověk nikomu nic špatného neudělal, to, co udělal, byla jen triviální věc nebo myslel jen na špatný skutek, aniž by to skutečně uvedl do praxe.

Důležité

Jak se mohu osvobodit od chorobného pocitu viny?

Psychologové vyvinuli několik účinných metod, jak se osvobodit od patologické, iracionální viny.

Kognitivně-behaviorální terapieje naučit pacienta rozpoznávat logické chyby ve vlastním myšlení. Depresivní člověk si může například vyčítat, že si soused na kluzkém chodníku zlomil nohu: "Věděl jsem, že chodník je kluzký, mohl jsem ho něčím posypat." Tato mylná představa zvaná personalizace zahrnuje převzetí odpovědnosti za negativní události mimo naši kontrolu.

Pilulky na úzkostsnižují přehnanou vinu, protože snižují úzkost, která je za nimi stojí.

Můžete se také naučit snižovat úzkostpsychologickými metodami- např. pomocí relaxačního tréninku, sebepotvrzení a transcendentální meditace (zklidnění a "pročištění mysli"). Tyto léčby přinášejí ještě lepší výsledky než tablety, protože zabraňují opakování patologických pocitů viny, ke kterým často dochází po vysazení léků.

měsíčník "Zdrowie"

Kategorie:

Psychologie