Neurotransmiter (neurotransmiter, neuromediátor) je chemická molekula, která umožňuje přenos signálů mezi nervovými buňkami, ale nejen. Neurotransmiterem je jak amin serotonin, tak hormon vasopresin nebo aminokyselina glycin. Jaké další neurotransmitery se u lidí rozlišují a co se stane, když je počet jednotlivých neurotransmiterů v těle narušen?

Neurotransmiter( neurotransmiter ,neuromediátor ) jsou chemické molekuly, kterými jednotlivé buňky nervově působí komunikovat mezi sebou, to dokázal v roce 1921 německý farmakolog Otto Loewi. Neurotransmitery jsou látky, které jsou typicky produkovány a uvolňovány z nervových buněk. Neurony - prostřednictvím neurotransmiterů - vysílají nervové signály nejen do jiných buněk nervového systému, ale také do svalových buněk nebo buněk patřících do žláz s vnitřní sekrecí.

V současné době se rozlišuje více než 100 různých neurotransmiterů a další se stále objevují. Je tu však záhadný aspekt: ​​v nervových buňkách jsou informace vysílány jako elektrické stimuly, takže co mají chemické látky ve formě neurotransmiterů k jevům spojeným s elektřinou?

Neurotransmitery: Fyziologie působení

V nervových buňkách jsou neurotransmitery klasicky uloženy ve specifických strukturách nazývaných synaptické váčky. Zde dochází k vysvětlení vztahu mezi elektrickými a chemickými impulsy v neuronech. No, synaptické vezikuly se obvykle nacházejí v blízkosti jednoho z prvků synapse (což je spojení mezi dvěma nervovými buňkami nebo nervovou buňkou a svalovou buňkou), což je presynaptické zakončení. Dosažení konce presynaptického elektrického impulsu vedoucího k jeho depolarizaci vede k připojení synaptických váčků k presynaptické membráně. Nakonec je neurotransmiter exocytózován (uvolněn) do synaptické štěrbiny.

Pouhá skutečnost, že neurotransmiter je mezi pre- a postsynaptickými terminály, nestačí k přenosu signálu mezi buňkami. Aby k tomu došlo, musí se neurotransmiter navázatnachází se v postsynaptické membráně s jejími charakteristickými receptory

Co se stane, když se neurotransmiter naváže na receptor, závisí například na typu neurotransmiteru. Existují excitační neurotransmitery, které - jakmile dosáhnou postsynaptického zakončení ve správném množství - vedou k depolarizaci nervové buňky a k vyslání impulsu přenášeného přes synapsi. Inhibiční neurotransmitery zase působí jinak, jejich účinkem je výskyt hyperpolarizace, tedy stavu, kdy je snížená dráždivost nervové buňky

Neurotransmitery: příklady neurotransmiterů

Dnes je na seznamu více než 100 neurotransmiterů a vědci tu a tam objevují nové látky, které lze také zahrnout do této skupiny. Ve skutečnosti jsou neurotransmitery extrémně širokou škálou sloučenin, příklady nejdůležitějších neurotransmiterů jsou:

  • kyselina glutamová
  • kyselina γ-aminomáselná (GABA)
  • glycin
  • serotonin
  • dopamin
  • noradrenalin (norepinefrin)
  • adrenalin (epinefrin)
  • histamin
  • adenosin
  • hormony (jako je vazoaktivní střevní peptid, oxytocin a vasopresin)
  • endogenní opiáty (např. dynorfin, endorfiny)
  • neurokininy
  • acetylcholin
  • oxid dusnatý

Chemická struktura jednotlivých neurotransmiterů může být velmi různorodá. Neurotransmitery zahrnují jak aminokyseliny (jako je glycin), peptidy (jako je látka P), purinové deriváty (jako je adenosin) a monoaminy (jako je například noradrenalin nebo dopamin).

Neurotransmitery: příklady toho, jak různé neurotransmitery fungují

Různé neurotransmitery se od sebe liší nejen svou stavbou, ale také místy v těle, kde jsou nejvíce zastoupeny, a účinky, které vyvíjejí.

Dopaminje neurotransmiter, který vykazuje odlišné aktivity v různých částech nervového systému. V rámci struktur pyramidového systému odpovídá dopaminu mj pro koordinaci pohybů a svalové napětí. V limbickém systému tento neurotransmiter ovlivňuje naše emoce, zatímco ve strukturách endokrinního systému je úkolem dopaminu řídit sekreci hormonů – dopaminu se někdy také říká prolaktostatin, protože snižuje uvolňování prolaktinu

Serotoninje neurotransmiter, kterému se někdy říká „hormon štěstí“. Serotonin je produkován nejen uvnitřnervový systém, ale také mj v trávicím traktu nebo v krevních destičkách. Tento neurotransmiter souvisí s naší náladou, ale také reguluje spánek, má vliv na chuť k jídlu a chování při řízení.

Kyselina γ-aminomáselná (GABA)je jedním ze základních inhibičních neurotransmiterů v nervovém systému. Právě pod vlivem jejího působení se můžeme zklidnit a zklidnit, působením inhibičního účinku GABA je i snížení závažnosti úzkosti. Teoreticky by se zdálo, že při absenci GABA by lidé mohli být aktivní neustále – koneckonců, pak by nic nebrzdilo činnost nervového systému. Taková situace by však byla rozhodně nepříznivá - nedostatek GABA by mohl vést k takové hyperaktivitě nervových buněk, která by vedla ke škodlivé stimulaci, spojené i s pocitem extrémní úzkosti

Endogenní opioidy , jako napříkladendorfiny , jsou dalším typem neurotransmiterů štěstí. Jejich působení může vyústit až v euforické stavy, navíc u tohoto typu neuromodulátorů tohoto typu mohou vést k potlačení pocitu tak nepříjemných pocitů, jako je bolest nebo necitlivost

Adrenalin- látka známá především jako droga v mnoha různých život ohrožujících stavech - je zase neurotransmiter, který řídí činnost nadledvin, ale také ovlivňuje průběh spánku. Navíc je to adrenalin, který je základním neurotransmiterem sympatiku a je zodpovědný za mobilizaci těla ve stresových situacích.

Neurotransmitery: onemocnění související se systémy neurotransmiterů

Pravděpodobně není překvapením, že poruchy v počtu neurotransmiterů v těle jsou považovány za potenciální příčiny různých onemocnění.

Například nedostatek serotoninu je jednou z možných příčin depresivních stavů u lidí. Serotonin obecně přitahuje pozornost vědců, protože jeho nedostatek v těle může teoreticky vést k nespavosti a agresivnímu chování, ale může také přispívat k rozvoji záchvatovitého přejídání u lidí.

Dopamin a jeho abnormality v těle jsou primárně spojeny se dvěma entitami. V psychiatrii se uvádí, že u pacientů se schizofrenií se u některých částí mozku může vyvinout nadměrná dopaminergní aktivita (přispívající k rozvoji produktivních symptomů, jako jsou halucinace a bludy u této choroby), a nedostatečná dopaminergní aktivita v jiných částech mozku . Dopamin souvisí i s dalším, tentokrát neurologickým onemocněním, kterým je onemocněníParkinsonova nemoc – právě nedostatky tohoto neurotransmiteru vedou k výskytu motorické dysfunkce u pacientů

Nemoci související s neurotransmitery mohou být také demence. Taková závislost je možná například v případě Alzheimerovy choroby, kdy se u pacientů může objevit nedostatek acetylcholinu, tedy nedostatek neurotransmiteru spojený mj. s paměťovými procesy.

Neurotransmitery: účinek na neurotransmitery využívají lékaři, ale nejen oni …

Účinky ovlivňující neurotransmiterové systémy lékaři využívají již dlouhou dobu. Zde lze zmínit např. podávání dopaminových prekurzorů ve formě levodopy pacientům s Parkinsonovou nemocí nebo antidepresiva, z nichž nejoblíbenější jsou přípravky snižující zpětné vychytávání serotoninu (tyto přípravky se stručně označují jako SSRI). V případě pacientů s demencí jsou doporučovány léky ze skupiny inhibitorů acetylcholinesterázy, které inhibicí enzymu štěpícího acetylcholin vedou ke zvýšení množství tohoto neurotransmiteru v těle pacientů

Výše ​​popsané ovlivnění neurotransmiterových systémů se bohužel jeví jako nejvíce oprávněné - znalost informací o neurotransmiterových systémech je využívána i k rozhodně nelegálním účelům. Příkladem je řepková pilulka - látka v ní obsažená, kyselina γ-hydroxymáselná, je přirozeně se vyskytující neurotransmiter, který se v lidském těle tvoří z kyseliny γ-aminomáselné. Neurotransmiter ve formě kyseliny máselné je však u člověka přítomen v malém množství, zatímco řepkové pilulky obsahují velké množství této látky. Kyselina Γ-hydroxymáselná patří mezi inhibiční neurotransmitery – její konzumace ve vysokých dávkách může vést k takové inhibici nervového systému, která má za následek zhoršení paměti, ospalost nebo dokonce ztrátu vědomí. Právě tyto vlastnosti uvedené sloučeniny jsou zodpovědné za akce vyvíjené řepkovými pilulkami, které jsou bohužel stále přítomné v naší realitě.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Přečtěte si další články od tohoto autora

Kategorie:

Neurologie