Posttraumatická stresová porucha (PTSD) se může rozvinout po prožití různých traumat – jako je autonehoda, smrt blízkého člověka, ale i účast na vojenských operacích. Příznaky, které významně ovlivňují fungování pacienta, se mohou projevit i několik měsíců po vzniku stresové situace. Jaké příznaky se tedy mohou objevit v průběhu PTSD? Jaké jsou příčiny tohoto jedince a jak se léčí?

Posttraumatická stresová porucha(PTSD) byla v lékařských klasifikacích jasně odlišena až v 70. letech 20. století se u něj objevily nemoci v různých polohách. Jako důkaz lze uvést Odyssea, který zažil opakující se vzpomínky na války, kterých se účastnil. PTSD však nezažili jen literární hrdinové, ale i samotní autoři - Charles Dickens byl v 19. století účastníkem železničního neštěstí, po kterém ho vzpomínky na srážku pravděpodobně pronásledovaly do konce života.

Není divu, že posttraumatická stresová porucha mohla lidstvo provázet od samého počátku. Koneckonců, různé stresující, traumatické události se mohly stát kdykoli. V dnešní době je problém lékařům dobře znám. Je známo, že se může objevit v jakékoli věkové skupině a ženy bojují s PTSD častěji než muži. Byly také objeveny příčiny posttraumatické stresové poruchy

Příčiny posttraumatické stresové poruchy (PTSD)

Obecně řečeno, PTSD může být způsobeno různými, extrémně stresujícími, traumatickými, neobvyklými událostmi, které přesahují schopnost člověka se s nimi vypořádat. Není tedy možné zde jasně vyjmenovat všechny možné příčiny posttraumatické stresové poruchy.

Stejně jako se jeden člověk dokáže vyrovnat s událostí lépe, jiný člověk ve stejné situaci na tom může být o něco hůř a může se u něj nakonec rozvinout PTSD.

Posttraumatická stresová porucha je typicky spojena s prožitkem velmi silného traumatu a skutečně - může se stát, například:

  • vojáků v první linii,
  • u obětí sexuálního násilí
  • nebo účastníci a svědci některých nehod, např. dopravních nebo vlakových nehod.

PTSD se také může objevit po diagnóze extrémně závažného onemocnění nebo po smrti blízké osoby (zejména pokud byla smrt násilná nebo související s dítětem).

Rizikové faktory pro posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD)

Existují některé známé rizikové faktory posttraumatické stresové poruchy. Patří mezi ně především:

  • vyrůstat v dysfunkční rodině,
  • předchozí traumatický zážitek z dětství,
  • výskyt příznaků poruch osobnosti u pacienta,
  • nedostatek podpory z bezprostředního okolí,
  • významné životní změny předcházející traumatu (např. změna zaměstnání, stěhování).

Příznaky posttraumatické stresové poruchy (PTSD)

Pacienti mohou v průběhu posttraumatické stresové poruchy trpět různými typy onemocnění. Jedním z nejdůležitějších problémů v tomto případě je znovu prožít prožité trauma.

Pacienti s PTSD mají vtíravé, nechtěné myšlenky na traumatickou událost. Mohou mít noční můry související s traumatem. Takzvaný flashbacky, které se hovorově označují jako záblesky. Během nich má pacient dojem, že celou traumatickou událost prožívá znovu.

Dalším zásadním problémem s PTSD je vyhýbání se. Zabývá se velmi odlišnými aspekty života. Obecně se však člověk s PTSD spíše snaží vyhýbat jakýmkoli podnětům nebo situacím, které mu trauma připomínají.

Z tohoto důvodu se může vyhýbat určitým lidem, místům nebo určitým činnostem. Navíc se také stává, že pacient – ​​v obavě z návratu velmi těžkých vzpomínek – nebude chtít o svém traumatu vůbec s nikým mluvit.

Příznaky PTSD také zahrnují některé kognitivní poruchy a poruchy nálady. Stává se, že si pacienti nepamatují okolnosti traumatické události. Mají však také myšlenky, které jsou v rozporu s realitou o příčině traumatu nebo jeho důsledcích. Není neobvyklé cítit se provinile, snížit si sebevědomí nebo se obviňovat za to, že k traumatické události vůbec došlo.

V průběhu posttraumatické stresové poruchy se to také může státanhedonie (neschopnost cítit se šťastný) a depresivní nálada. Někteří pacienti pociťují dysforii místo depresivní nálady.

PTSD je spojena s jiným typem onemocnění, jako jsou například poruchy spánku nebo poruchy koncentrace. Pacienti, u kterých se rozvine PTSD, jsou často podráždění. Stává se také, že se snadno rozzlobí nebo reagují agresivně na různá selhání.

U lidí s úzkostí PTSD může být pozorován stav „zvýšené připravenosti“ k útěku v případě potenciální hrozby. Možné jsou i neduhy somatického charakteru, tzv somatické projevy úzkosti, jako je bušení srdce nebo bolesti hlavy.

Stojí za zmínku, že příznaky PTSD u jednoho pacienta mohou v průběhu času měnit svou intenzitu. Stává se, že nějakou dobu člověk prožívá různé neduhy a časem jejich intenzita klesá. Po vyslechnutí události, která je blízká traumatu, které prožil, se však dříve vyskytující symptomy vracejí se stejnou nebo dokonce větší intenzitou.

Vzhledem k výše popsaným možným symptomům posttraumatické stresové poruchy je jasné, o jak složitý problém se jedná. Je však třeba dodat, že následky PTSD – zejména při absenci léčby – mohou být extrémně závažné, a to jak pro samotného pacienta, tak pro jeho nejbližší okolí.

Následky posttraumatické stresové poruchy (PTSD)

Ve skutečnosti jsou možné důsledky PTSD poměrně snadno představitelné. Pozornost stojí za to vyvarovat se různých situací souvisejících s problémem, kterými může trpět rodinný a profesní život pacienta

PTSD však také zvyšuje riziko dalších duševních poruch, včetně:

  • depresivní poruchy,
  • úzkostné poruchy
  • nebo poruchy příjmu potravy.

Dalším problémem, který je u lidí s PTSD vystaven zvýšenému riziku, je zneužívání návykových látek.

Nelze nezmínit v podstatě největší hrozbu spojenou s jednotlivcem, kterou je sebevražedné chování.

Se všemi výše uvedenými problémy je jasně vidět důležitost včasné diagnózy a vhodné léčby PTSD.

Rozpoznání posttraumatické stresové poruchy (PTSD)

Diagnózu posttraumatické stresové poruchy provádějí psychiatři . Pro stanovení diagnózy je nutné shromáždit podrobný pohovor a provedení vyšetřeníduševní stav pacienta

Mezi diagnostickými kritérii pro PTSD je jedním z nejdůležitějších aspektů, že symptomy jednotlivce by se měly objevit v souvislosti s nějakou specifickou, traumatickou událostí.

Zde stojí za zmínku, že většinou se různé neduhy objeví nějakou dobu po traumatu. Tato doba může dosáhnout týdnů nebo dokonce několika měsíců,obvykle se však příznaky PTSD rozvinou do 6 měsíců od prožití traumatické události .

Při podezření na PTSD je nutné věnovat pozornost dalším subjektům, u kterých je třeba tento problém odlišit. V prvé řadě je nutné ji odlišit od akutní stresové reakce a poruch přizpůsobení. Diferenciální diagnóza by navíc měla zahrnovat také depresivní poruchy, úzkostné poruchy a obsedantně-kompulzivní poruchy.

Je také důležité věnovat pozornost tomu, zda má pacient „typickou“ PTSD, nebokomplexní posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). kdy pacient zažívá ne jedno, ale mnoho opakovaných traumat. V důsledku toho se u něj rozvine mnohem více symptomů než PTSD v důsledku jediného traumatu.

Léčba posttraumatické stresové poruchy (PTSD)

Při léčbě PTSD lze nejlepších výsledků dosáhnout kombinací dvou typů interakcí, kterými jsou psychoterapie a farmakoterapie.

Terapie traumatem je nepochybně obtížná a trvá dlouho. Navíc je pro pacienty poměrně často obtížné se jí zúčastnit, už jen kvůli tendenci spojené s PTSD vyhýbat se opětovnému prožívání traumatické události.

Obecně však může psychoterapie přinést hmatatelné výhody. Mezi interakce, které se doporučují zejména lidem s posttraumatickou stresovou poruchou, patří především terapie založené na expozici, kupř. kognitivně behaviorální terapie.

Farmakologická léčba posttraumatické stresové poruchy využívá především antidepresiva, jako jsou :

  • fluoxetin,
  • sertralina
  • nebo venlafaxin.

Užívání tohoto typu léků může pacientům pomoci, např. zlepšením jejich nálady a jízdy nebo snížením úzkosti. Obecně však pouze léky samotné neumožní trauma „propracovat“, proto by farmakoterapie měla doplňovat psychoterapii.

V případě PTSD se používají i jiné metody. Zde můžete dokonce zmínit:

  • terapieskupina,
  • terapie desenzibilizací pohybu očí
  • nebo opakovaná transkraniální magnetická stimulace.

Kategorie:

Psychiatrie