Limbický systém je část nervového systému primárně zodpovědná za paměť a emoce. Limbický systém se vyvinul ve druhé polovině dvacátého století, ale nyní stále více vědců tvrdí, že by skutečně měl zmizet, alespoň z některých oddělení nervového systému. Zjistěte, proč tomu tak je, a podívejte se, jaké jsou funkce limbického systému a jaké problémy mohou vzniknout při poškození jeho jednotlivých součástí.
Obsah:
- Struktura limbického systému
- Funkce limbického systému
- Poškození limbického systému
Limbický systémse také nazývá limbický nebo marginální systém a první zmínky o něm se objevily v lékařském světě již v roce 1878 – tehdy Paul Pierre Broca zmínil limbický lalok, který je součástí mozkové kůry.
Mnohem širší pojem – limbický systém – vznikl mnohem později, v roce 1952, a jeho autorem byl Paul D. Maclean. Limbický systém – díky funkcím, které mu byly přiděleny – byl a stále je předmětem zájmu mnoha vědců.
Ve skutečnosti se však pohled na tento systém v průběhu let změnil. Dříve byly struktury patřící do limbického systému jasně odlišeny od ostatních částí mozku.
V současné době převládá mezi výzkumníky názor, že limbický systém by neměl být rozlišován v anatomických děleních centrálního nervového systému. Místo této struktury je patrné ve fyziologických děleních, tedy v těch, která rozdělují jednotlivé struktury mozku podle jejich funkcí.
Struktura limbického systému
Neexistuje žádná specifická klasifikace, která by rozlišovala různé struktury limbického systému. Jedno však mají společné: za nejdůležitější prvky tohoto systému jsou považovány hipokampus a amygdala. Kromě nich limbický systém zahrnuje také:
- průhledný oddíl,
- čichový mozek,
- extrémní třásně,
- část thalamických jader,
- hypotalamus.
Jak se léčí zánět limbického systému?
Typy onemocnění mozku
Jak se buduje mozek?
Funkce rozvrženílimbický
Úlohou limbického systému je ovládat dva jevy: paměť a emoce. Za první z nich je zodpovědný převážně hippocampus. Právě tento prvek mozku (nebo vlastně prvky, protože máme dva hipokampy - jeden v každé hemisféře mozku) je zodpovědný za zpracování čerstvých informací, které se k nám dostávají.
V hippocampu probíhají procesy související se zpracováním krátkodobé paměti (lidově čerstvé) - právě díky této struktuře si lze zapamatovat text čtený v danou chvíli. Je to proto, že v hippocampu dochází ke konsolidaci paměti a informace, které byly dříve v krátkodobé paměti, mohou být uchovány v dlouhodobé paměti.
Amygdala je druhou nejdůležitější strukturou v limbickém systému. Tento prvek zase souvisí především s emocemi. V reakci na různé faktory, které se k nám z okolí dostávají, je to právě amygdala, která je spojena s tím, že pociťujeme spokojenost, radost či euforii, ale také pocity opačné – strach nebo úzkost.
Tato struktura má spojení s mnoha dalšími prvky limbického systému, ale zvláště zajímavé je její spojení s hipokampem. Díky ní si lze tímto způsobem zapamatovat různé emoce, které prožíváme (mluvíme zde o tzv. emoční paměti).
Toto však nejsou jediné funkce limbického systému. Této tvorbě odpovídá mj také pro prostorovou orientaci, ale také ovlivňuje procesy probíhající v rámci autonomního nervového systému nebo endokrinního (endokrinního) systému
Působí také na impulzivní činnosti, vč. na konzumaci potravin a sexuálním chování. Předpokládá se také, že právě limbický systém je spojován s výskytem naší motivace k různým činnostem, ale také se uvádí, že je spojován s rozvojem různých závislostí u lidí
Tak široká škála funkcí limbického systému vyplývá ze skutečnosti, že mezi jeho jednotlivými prvky existují četné souvislosti.
Poškození limbického systému
Ačkoli se o limbický systém zajímalo mnoho výzkumníků, pro lékařskou komunitu je stále docela záhadný. Právě z tohoto důvodu stále a stále probíhá mnoho výzkumů, které se na tuto strukturu zaměřují – vč. týkají se různých abnormalit limbického systému, které mohou být zdrojem různých onemocnění.
Potenciální odkaz byl již zaznamenán u mnoha jednotlivců. Alespoň v průběhu jedné postavyepilepsie - mluvíme o temporální epilepsii - poměrně často jsou u pacientů pozorovány sklerotické změny v hipokampu. Degenerativní změny v limbickém systému mohou být zase spojeny s poruchami demence, jako je Alzheimerova choroba.
Různé abnormality v limbickém systému mohou také ovlivnit výskyt různých duševních poruch. Zde jsou nejprve zmíněny psychotické, úzkostné nebo afektivní poruchy a ADHD
V případě prvních, mezi které patří například schizofrenie, byly hlášeny případy pacientů, u kterých byl objem struktur limbického systému - ve srovnání se zdravými jedinci - snížen. Na konkrétní informace o vztahu mezi poškozením limbického systému a různými patologickými procesy si zřejmě musíme ještě počkat. Jedno lze říci s velkým přesvědčením – činnost limbického systému je pro naše fungování nesmírně důležitá.
Zdroje:
1. V. Rajmohan, E. Mohandas, Limbický systém, Indická psychiatrie J. 2007 duben-červen; 49 (2): 132–139
2. Lidská anatomie. Učebnice pro studenty a lékaře, ed. II a doplnil W. Woźniak, ed. Urban & Partner, Wrocław 2010
3. Neurologie, vědecká ed. W. Kozubski, Paweł P. Liberski, ed. PZWL, Varšava 2014
4. Materiály University Queensland Australia, on-line přístup: https://qbi.uq.edu.au/brain/brain-anatomy/limbic-system
O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent lékařské fakulty Lékařské univerzity v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.