Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Sendvičovou generaci tvoří lidé nad 40 let, kteří jsou profesně aktivní a „orientovaní“. Jejich postavení znamená, že musí finančně podporovat jak své rodiče, kteří již nepracují, tak své dospívající děti, které ještě nepracují nebo svou kariéru teprve začínají. Jste z "sendvičové" generace? Podívejte se, co na vás čeká.
Někomu by se mohlo zdát, že střední věk je nejlepší období v životě člověka. Děti rostou, v práci to nějak jde, protože jsme dosáhli pozic, které nám přinášejí slušnější výdělky. Stabilizace, o kterou nám všem jde, se pomalu stává skutečností.
A přesto stále cítíme nedostatek času a tíhu zodpovědnosti za všechno a za všechny. Pořád po nás někdo něco chce, pořád jsme zaneprázdněni cizími záležitostmi, protože děti, protože staří rodiče, protože se objevila vnoučata.
Máte pocit, že nesledujete a že se asi nehodíte do hlavy vícegenerační rodiny? Rozveselíme vás! Nejste v tom sami. Právě jste se nepozorovaně stali členy klubu s názvemSandwich Generation
Sendvičová generace: co to je?
Sendvičová generace je sociologický pojem označující generaci profesně aktivních lidí středního věku, kteří se starají o dospívající děti, stárnoucí rodiče a v některých případech i další generace, tedy vnoučata a prarodiče.
Demografické změny ve společnosti a kulturní změny znamenají, že na jedné straně lidé žijí déle a na druhé straně se mladí lidé stávají stále nezávislejšími. V důsledku toho oba tyto „neproduktivní " generace očekávají podporu od profesionálně aktivních členů rodiny.
Nízké důchody rodičů znamenají, že sendvičová generace musí často přispívat na jejich údržbu. Nákup léků, nová pračka nebo návštěva sanatoria jsou často náklady, které si důchodci nebo invalidní důchody nemohou dovolit.
Finanční pomoc potřebují i mladí lidé. Kdo studuje, nepracuje, a pokud si už přivydělává v baru nebo jako chůva, vydělané peníze utratí za radovánky, jako je kino nebo nová halenka. Jídlo, noclehárna, kolo nebo dovolená – rodiče je zaplatí.
Když mluvíme o podpoře, kterou lidé z sendvičové generace poskytují svým rodičům a dětem, musíme mít na paměti, že nejde pouze o údržbu nebo finanční pomoc. To takévolný čas jim věnovaný, stejně jako možná nejtěžší veškerá tíha zodpovědnosti za rodinu a s tím spojený stres.
Generace sendvičů: Každý den
Příklad dne příkladného člověka z sendvičové generace může vypadat takto:
- připravuje děti ráno do školy - stává se, že jsou tři děti na podporu a každé z nich jde jinam,
- jakmile jsou nakrmeny a dodány na cestu, je čas na rychlou kávu a už se balí do auta,
- pokud se nám podaří dodržet pořadí a každé dítě se šťastně ocitne v příslušném výchovném ústavu, spěchá do …
- … pěkná, lehká a dobře placená práce,
- v práci si kromě plnění každodenních povinností najde čas na kontaktování rodičů, aby si domluvili odvoz k lékaři, do obchodu nebo k přátelům,
- člen sendvičové generace má extrémně napjatý program, takže takovéto zařizování vždy vytváří spoustu nervů,
- takový muž ho honí rovnou z práce do školy / školky, aby vzal své dítě / děti na koupaliště / balet / anglický jazyk / logopedii / šerm / suchou m altu / robotiku atd.,
- poté, co děti odejdou na mimoškolní aktivity, mají čas absolvovat kurzy domluvené s rodiči do supermarketu, na kliniku nebo do kostela,
- po návratu domů byste se měli postarat o večeři na zítra, ale předtím musíte udělat domácí úkoly s dětmi, vyprat, uklidit, zaplatit účty,
- pokud už je v rodině další generace, mladí rodiče na nás určitě nezapomenou, máme zaručenou procházku nebo pár hodin péče o vnuka, protože třeba zrovna z něčeho spadl nečekaný výlet do kina.
Sendvičová generace: kde je naděje?
Když přijde pozdě večer, my sendvičáci jsme prostě mrtví. Možná se cítíme naplněni, ale zároveň si myslíme, že se necháváme využívat, že z tohoto života vlastně nic nemáme. Den není z gumy, nedá se natáhnout, aby bylo dost času na všechny naše záměry.
Jsou lidé, kterým se takové pálení na oltáři rodiny moc líbí, nic lepšího si nedokážou představit. Ale většinou to není situace snů.
Obvykle nechceme omezovat své životy na to, abychom byli ochránci starých, mladých a docela malých. Nemáme sílu a vůli převzít zodpovědnost za několik generací kolem nás. A pak v nás roste frustrace, někdy rebelie a někdy deprese. Cítíme se v pasti, stejně jako ta šunka v sendviči mezi dvěma housky.
Pomoc zamítnutapříbuzní by v nás vyvolávali pocit viny a nedostatek času na realizaci vlastních plánů a snů nás činí nešťastnými. Jak se s touto nelehkou situací vyrovnat? Zdá se, že to nejlepší, co můžeme navrhnout, je kompromis.
Máme děti, máme starší rodiče? Mělo by se o ně starat. Pokud se ale nepostaráme o minimum času pro sebe, tato neustálá honička nás velmi rychle zabije. Proto se doporučuje trocha asertivity, dokonce i sobectví.
Zkusme dát rodinu dohromady na krátké setkání. Představme jim náš nápad na mírné přeuspořádání rodinných dispozic. Určitě pochopí, že když budete zdravější, svěžejší, šťastnější, budou z toho jen těžit.
Máme právo očekávat pomoc s domácími pracemi od starších dětí. I když od nich byli doposud propuštěni, i když na začátku zažijí mírný šok, nepochybně jim prospěje, když vám trochu uleví.
Zkrátka: snažme se o kompromis, snažme se za každou cenu vyhradit si byť jen malou část dne jen pro sebe. Pak všechno začne chutnat jinak a práce, rodičovství a odpočinek.