Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Respirační účinnost je účinnost dýchacího systému při dodávání kyslíku do krve a její okysličování. Stojí za to zjistit, co určuje respirační účinnost, jak ji můžeme zlepšit a jaké diagnostické testy se provádějí k jejímu posouzení.

Respirační zdatnostje schopnost dýchacího systému okysličovat krev, závisí především, ale nejen na stavu plic. V medicíně se tento termín nejčastěji používá v souvislosti s jeho nepřítomností – respirační selhání je závažný život ohrožující stav vyžadující okamžitou léčbu

Diagnostika dýchacího systému a jeho účinnost je založena nejen na laboratorních krevních testech, ale také na zobrazovacích a funkčních testech, např. spirometrie

O svou dechovou zdatnost se vyplatí pečovat, protože přímo ovlivňuje výkonnost celého těla, základní akce, které lze za tímto účelem podniknout, jsou přestat kouřit a pravidelně cvičit.

Respirační zdatnost: na čem závisí?

Respirační zdatnostje termín, který popisuje schopnost těla okysličovat krev. Ovlivňují to především tři faktory:

  • tzv. kapacita plic, tj. množství vzduchu, které mohou pojmout
  • průtok krve plicními cévami, který určuje schopnost krve přijímat kyslík
  • kapacita difúze kyslíku, tj. jak fungují alveolární buňky, jak rychle transportují kyslík do krve

Závisí především na stavu dýchacího systému, který je ovlivněn různými stavy, kupř.

  • respirační onemocnění, která snižují poddajnost plic, tj. schopnost plic plnit se vzduchem, např. chronická obstrukční plicní nemoc, emfyzém, atelektáza, zápal plic
  • respirační onemocnění, která zhoršují výměnu plynů, pronikání kyslíku do krve ztluštěním alveolárně-kapilární bariéry, např. plicní edém
  • patologické stavy dýchacích cest, např. obstrukce (dušení), laryngeální edém nebo spasmus dýchacích cest (např. při astmatickém záchvatu). Výrazně snižují nebo dokonce zabraňují transportu vzduchu do plic

Další faktory ovlivňující účinnost dýchání, které přímo nesouvisejí s dýchacím systémem, jsou například:

  • změny v plicních cévách, např. embolieplicní
  • stavy snižující schopnost expandovat hrudník, např. těžká obezita, deformity, zranění
  • složení dýchací směsi, pokud je ve vzduchu příliš málo kyslíku, tělo nedostává dostatek kyslíku a vede to k selhání dýchání
  • narušení funkce dýchacích svalů nebo dechového centra, které výrazně snižuje frekvenci a hloubku dýchání: poškození mozkového kmene nebo horní části míchy, předávkování některými léky, myasthenia gravis, popř. porucha elektrolytu
  • srdeční choroby, zejména srdeční selhání nebo šok, kdy zhoršený průtok plícemi způsobuje snížení okysličení krve
  • fyzická aktivita, trénovaní lidé mají větší kapacitu plic, a tedy i účinnost dýchání

Respirační selhání

Respirační selhání je stav, při kterém je narušena výměna plynů v plicích, některá onemocnění, která k tomu mohou vést, byla zmíněna dříve (šok nebo dušení).

Vede ke vzniku hypoxémie, tj. snížení parciálního tlaku kyslíku v arteriální krvi pod<60 mmHg, a niekiedy także do hiperkapnii - wzrostu ciśnienia parcjalnego dwutlenku węgla ≥45 mmHg.

V závislosti na dynamice progrese symptomů hovoříme o akutním nebo chronickém respiračním selhání

Akutní se vyvíjí náhle a je potenciálně reverzibilní, což k němu vede, např.

  • plicní edém (způsobený srdečním selháním nebo např. utonutím)
  • alveolární krvácení
  • těžký zápal plic
  • trauma
  • odma
  • šok

Syndrom akutní respirační tísně se také nazývá ARDS (syndrom akutní respirační tísně), tento termín odkazuje nejen na aktuální stav, ale také popisuje patologický proces v plicích, při kterém poškozením cév a buněk plic, hromadění tekutiny v alveolech, které zhoršuje výměnu plynů, což vede k hypoxémii.

Chronické respirační selhání se vyvíjí postupně a není plně reverzibilní. Vzniká v důsledku například chronických plicních onemocnění: chronická obstrukční plicní nemoc, pneumokonióza, cystická fibróza, onemocnění nervového systému a svalů.

Respirační selhání se projevuje dušností, cyanózou, zrychleným tepem, nesnášenlivostí zátěže, méně často kašlem nebo bolestí na hrudi. Je třeba mít na paměti, že převažují příznaky onemocnění vedoucí k tomuto stavu.

Jak zvýšit dechovou zdatnost?

Nejdůležitějším opatřením, které lze za tímto účelem učinit, je přestat kouřit, tabákový kouř vážně poškozuje dýchací cesty a alveoly vedoucí z jednohostraně k nadměrné produkci hlenu, který brání proudění vzduchu v plicích a na druhé straně narušuje buňky vystýlající alveoly, což snižuje schopnost výměny plynů

Další metody vyplývají z dříve popsaných faktorů ovlivňujících účinnost dýchání

Aby byla zachována maximální dechová účinnost, měla by být respirační onemocnění, zejména chronická obstrukční plicní nemoc a astma, kontrolována a léčena, což zpomalí nebo dokonce zastaví progresi onemocnění, a tím udrží aktuální dechovou zdatnost.

Dalším opatřením, které lze učinit pro zlepšení stavu dýchacího systému, je tzv. aerobní neboli dynamické cvičení. Jedná se například o běh, plavání, jízdu na kole, tedy sporty, při kterých se dýchání zrychluje a prohlubuje, na rozdíl od statických sportů (např. vzpírání), kde je úsilí často vyvíjeno bez dýchání.

Pravidelně provozovaný sport zvyšuje kapacitu plic, takže je větší plocha provzdušňována a výměna plynů probíhá na větší ploše. V důsledku toho se do krve dostává více kyslíku a zvyšuje se účinnost dýchání.

Fyzická námaha také pozitivně ovlivňuje práci srdce a oběhového systému a také práci dýchacích svalů, což navíc zlepšuje dechovou účinnost

Kromě toho je důležité kontrolovat svou tělesnou hmotnost, protože přebytek tělesného tuku ztěžuje práci dýchacích svalů a také snižuje objem hrudníku a plic.

Zajímavé je, že účinnost dýchání zvyšují i ​​inhalační léky používané např. při astmatu, způsobují rozšíření dýchacích cest, díky čemuž se do krve dostane více vzduchu a kyslíku a více se dostane do všech buněk tělo.

Hodnocení respirační zdatnosti

V současné době máme několik nástrojů pro hodnocení účinnosti dýchání, jedná se o laboratorní a funkční testy, včetně:

  • pulzní oxymetrie hodnotící obsah kyslíku v krvi
  • gasometrie, to je laboratorní test, který hodnotí obsah kyslíku, oxidu uhličitého v krvi a další parametry související nejen s dýchacím systémem

Oba tyto testy se používají především v nouzových případech, přičemž v pokročilejší diagnostice dýchacího systému se provádějí i:

  • spirometrie, což je test, který hodnotí práci dýchacího systému na základě měření průtoku vzduchu prováděného při nádechu a výdechu a dále diastolické a provokativní spirometrie prováděné po podání léků. Definují reakci dýchacího systému na různé situace, např. akcialergeny
  • pletysmografie - podobná spirometrii, ale měření celkové kapacity plic
  • 6minutový test chůze k posouzení celkové tělesné zdatnosti
  • plicní transferový test na oxid uhelnatý (TLCO), který hodnotí prostup plynů z alveolů do krve, a tím i zmíněnou difúzní kapacitu
  • Rentgen hrudníku pro diagnostiku, např. zápal plic
  • tomografie hrudníku
Sonda

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Kategorie:

Dýchací systém