Výskyt halucinací (halucinací) by teoreticky mohl být považován za důvod k návštěvě psychiatra, nicméně na rozdíl od zdání jsou tyto poruchy někdy spojovány nejen s duševními poruchami. Halucinace mohou být způsobeny jak mozkovým nádorem, tak selháním jater. Diagnostika jejich příčiny je důležitá, protože právě její léčba umožňuje zmírnit výskyt abnormálních pocitů, kterými jsou halucinace.
Halucinace(také nazývané halucinace) je příznak, který patří ke kognitivní poruše. Halucinace jsou smyslové zážitky, které vznikají bez působení nějakého kauzativního podnětu (např. vidění předmětu, který tam ve skutečnosti není).
Pacient je přesvědčen, že pocity jsou pravé – není možné ho přesvědčit, že věci, které vidí, ve skutečnosti neexistují. Nesprávné pocity týkající se smyslových orgánů se mohou objevit u zcela zdravých lidí (např. před usnutím a při probuzení ze spánku), ale jsou také spojeny s mnoha různými chorobnými stavy.
Halucinace: příznaky a typy
Halucinace jsou klasifikovány podle smyslových orgánů, ke kterým se vztahují. Z tohoto důvodu se rozlišují následující:
- zrakové halucinace(včetně vidění jednoduchých vjemů, jako jsou záblesky, ale i složitých tvarů - siluety lidí, zvířat nebo neexistujících předmětů),
- sluchové halucinace(slyšení všech druhů praskání, cvakání nebo hlasů nebo dokonce hudby),
- chuťové halucinace(pocit - bez jakéhokoli podnětu - nějaká chuť, obvykle nepříjemná),
- somatické halucinace(spočívá v tom, že pacient cítí hmatové podněty, např. má dojem, že se nad ním pohybuje nějaký hmyz),
- čichové halucinace(pacient pociťuje vůni, která pro ostatní neexistuje, jako v případě chuťových halucinací, bývá pro pacienta nepříjemná, např. pach pálení).
Halucinace se dělí nejen podle obsahu, ale také podle rozsahu prožitků pacienta. Proto vyniká:
- jednoduché halucinace , týkající se jednoho konkrétního smyslového orgánu,
- složené halucinaceve kterýchobjevují se abnormální vjemy dvou nebo více smyslů (např. zrakové halucinace jsou doprovázeny halucinacemi sluchovými).
Výše uvedené typy halucinací jsou považovány za symptomy naznačující existenci nějaké patologie, existuje však forma halucinací, která se může objevit jako fyziologický jev. V tomto případě mluvíme ohypnopompických halucinacíchahypnagogických halucinacích . První se objevují při probuzení ze spánku, zatímco druhé mohou doprovázet usínání. Tyto problémy mají obvykle podobu zrakových a sluchových halucinací.
Halucinace: příčiny
Halucinace se mohou objevit v průběhu onemocnění jako:
- schizofrenie,
- psychotické poruchy,
- Alzheimerova choroba a další formy demence,
- Parkinsonova nemoc,
- neoplastická onemocnění centrálního nervového systému (to platí jak pro primární mozkové nádory, tak pro metastázy do této oblasti těla),
- epileptické záchvaty,
- epizod migrény,
- delirium tremens,
- syndrom Charlese Bonneta,
- užívání psychoaktivních látek – alkoholu, drog nebo legálních opojení (halucinace se mohou objevit jak během užívání, tak v důsledku jejich náhlého vysazení),
- vysoká horečka,
- významná renální nebo jaterní dysfunkce,
- meningitida,
- nízká hladina glukózy v krvi (hypoglykémie),
- poruchy elektrolytů (např. hyponatremie, tj. příliš nízká koncentrace sodíku v krvi),
- smyslová deprivace.
Halucinace: léčba
Halucinace samotné se neléčí – terapie by však měla pokrývat onemocnění nebo poruchu, která vyvolala jejich výskyt. Než k tomu však dojde, musí být pacient správně diagnostikován. Může zahrnovat mj. provádění zobrazovacích testů (např. počítačová tomografie) nebo EEG testů.
Po diagnóze lze zahájit kauzální léčbu halucinací. Léčebný režim závisí v tomto případě na problému daného pacienta: u pacientů s rakovinou mozku se terapie zaměří na eliminaci proliferačního procesu, u lidí trpících demencí bude nasazena farmakoterapie. Pokud se ukáže, že halucinace souvisí se schizofrenií, budou pacientovi předepsána antipsychotika.
Halucinace se rozhodně nesmí podceňovat - při rozboru příčin potíží si lze celkem snadno všimnout, že iživot ohrožující stavy
O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent medicíny na lékařské univerzitě v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.Další články od tohoto autora