Smyslová deprivace vám umožňuje přerušit tok podnětů z jednoho nebo více smyslů k člověku. Toto téma jistě dokáže vzbudit zájem: na jednu stranu se prý díky senzorické deprivaci dá zcela uvolnit nebo zmírnit bolest. Na druhou stranu existují náznaky, že smyslová deprivace může vést k různým duševním poruchám.

Smyslová deprivaceslouží k „odtržení od světa“. Asi každý člověk si po dni plném dojmů a povinností řekl, že by chtěl mít alespoň chvilku klidu nebo možnost se zcela odříznout od reality. Někomu to připadá nereálné, ale díkysmyslová deprivaceto rozhodně možné je.

Jako smyslovou deprivaci rozumíme stav, kdy na člověka nepůsobí jeden nebo více smyslových orgánů. Jednoduché smyslové deprivace lze dosáhnout i doma - k tomuto účelu stačí např. důkladné zakrytí očí (zraková deprivace) nebo ucpání uší (nedostatek sluchu). Lze se také připravit o pociťování podnětů ze strany mnohem větších smyslů - k tomuto účelu slouží tzv. deprivační komory.

Smyslová deprivace je zajímavý problém a zároveň vyvolává spoustu kontroverzí. Zastánci smyslného přerušení zdůrazňují, že smyslová deprivace jim umožňuje vstoupit do stavu výjimečné relaxace. Její odpůrci zase poukazují na to, že smyslová deprivace může vést i k … nepříčetnosti. Komu tedy věřit?

Smyslová deprivace: historie

Počátky rozvoje konceptu smyslové deprivace sahají do 50. let minulého století. První pokusy o tom, jak působí na lidskou mysl odříznutím od vnějších podnětů, byly provedeny na studentech a vedl je psycholog Donald Hebb. Subjekty trávily většinu času nehybným ležením ve svých postelích. V místnostech, ve kterých se nacházeli, bylo minimální osvětlení. Studentům byl odříznut zrak a sluch: nosili speciální brýle a uši měli izolované speciálními polštáři. V experimentu byl také použit smysl pro dotekovou deprivaci - subjektynosili speciální rukavice s prodlouženými prsty, díky kterým byl eliminován i pocit hmatových podnětů

Studenti se výzkumu neúčastnili v rámci dobrovolné práce - dostávali odměnu. Pravidlo v tomto případě bylo jednoduché: čím déle těmto specifickým podmínkám vydrží, tím více dostanou zaplaceno. Je pochopitelné, že se subjekty snažily vydržet co nejdéle. Bohužel se ukázalo, že ne každý mohl zažít smyslovou deprivaci dlouho: jejich mysl to prostě nevydržela.

V podobném období, v roce 1954, se tématem senzorické deprivace zabýval neurofyziolog John Lilly. Vyvinul techniku ​​nazvanou Restricted Environmental Stimulation Technique, REST (přeloženo do polštiny „Terapie omezené environmentální stimulace“). V případě Lillyho metody by k senzorické deprivaci došlo poté, co se člověk ocitne ve speciální deprivační komoře. Velikost takového zařízení umožňovala dospělému, aby se do něj volně vešel. Deprivační komora byla naplněna roztokem síranu hořečnatého o teplotě odpovídající teplotě lidského těla. Během pobytu v deprivační komoře člověk necítí sluchové, zrakové a hmatové podněty a - díky vlastnostem síranu hořečnatého - ztrácí smysl pro gravitaci

Smyslová deprivace: potenciální výhody

Zastánci senzorické deprivace a deprivačních komor zdůrazňují mnohé z jejich potenciálních výhod. Smyslová deprivace je podle nich skvělý způsob relaxace, dá se využít k meditaci, ale i ke zmírnění průběhu různých zdravotních problémů (jako jsou například syndromy chronické bolesti).

Mechanismus, kterým by smyslová deprivace tak blahodárně působila na fungování lidského těla, by spočíval mimo jiné ve stimulaci činnosti jedné z částí autonomního nervového systému – parasympatiku. Účinky způsobené tímto mechanismem zahrnují:

  • stimulace rozvoje T lymfocytů (což zlepšuje imunitní stav těla),
  • rozšíření cév (díky kterému se např. snižuje krevní tlak),
  • pomalý srdeční tep.

Během pobytu v deprivační komoře se také očekává zvýšení vyplavování endorfinů, které jsou obecně považovány za hormony štěstí. Endorfiny pomáhají snižovat míru únavy, ale mají také účinek snižující bolest. Na druhé straně by se snížila sekrece stresových hormonů, tedy kortizolu a adrenalinu.

Pozorováno běhemsezení v deprivační komoře je fenoménem i změna charakteru mozkových vln - lidé v podmínkách smyslové deprivace mohou zažít tzv. θ vlny (theta). Nejde o nějaké abnormální mozkové vlny – fyziologicky se u člověka objevují před usnutím a při probuzení. Existuje názor, že když se objeví vlny theta, lidé mohou mít zvýšenou koncentraci, snáze získávají nové znalosti nebo mohou být mnohem kreativnější.

V deprivační komoře, jak již bylo zmíněno, není pociťována existence gravitace. Takový jev by měl příznivý vliv na osteoartikulární systém – takové stavy by vedly k uvolnění lidských svalů a kloubů, z čehož by mohli profitovat lidé trpící ortopedickými nebo revmatologickými onemocněními.

Pomocí senzorické deprivace byly činěny i pokusy léčit problémy jako závislost na nikotinu či alkoholu, ale také deprese a úzkostné poruchy. Výzkum možnosti využití senzorické deprivace v léčbě nikotinismu provedl v minulém století Peter Suedfeld. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin: jedna pociťovala pouze smyslovou deprivaci, druhá zase čas od času odvysílala zprávy informující o škodlivosti kouření. Výsledky, které vědec získal, byly poměrně překvapivé – totiž subjekty z obou skupin měly po skončení experimentu výrazně sníženou chuť kouřit cigaretu. Ale jak k tomu vedla smyslová deprivace - to nebylo prokázáno.

Smyslová deprivace: hrozby

Zdá se, že dočasné odříznutí od světa může přinést jen výhody. Inu, tento aspekt zůstává dost diskutabilní – vyplývá z toho, že příliš dlouhá pauza v podnětech může lidskému nervovému systému prostě uškodit. Lidský mozek zpracovává obrovské množství informací – s největší pravděpodobností množství větší, než zpracovávají nejmodernější počítače. V situaci, kdy mozek dostává výrazně snížené množství podnětů (podle některých autorů pobyt v deprivační komoře snižuje zátěž mozku informacemi až o 90 %), se tento lidský orgán doslova rozběhne … zbláznit s nuda. Dochází pak k tomu, že sebemenší výkyvy v koncentraci neurotransmiterů způsobují velmi silnou odezvu nervových buněk. Tato reakce může být tak silná, že člověk v podmínkách smyslové deprivace může začít pociťovat duševní poruchy.

To, že smyslová deprivace může vést k poruchám fungování psychiky, prokázaly již první zkušenostina tento aspekt. Bylo zjištěno, že u lidí, kteří byli příliš dlouho v podmínkách smyslové deprivace, se mj. různý obsah halucinací nebo bludný obsah. Navíc někteří z těchto lidí měli problémy tohoto charakteru ještě nějakou dobu poté, co sestoupili ze smyslové deprivace. Mezi další potenciální psychiatrické problémy, které mohou být způsobeny nadměrnou smyslovou deprivací, patří deprese, změť antisociálních myšlenek nebo chování.

Smyslová deprivace zajímala i svět kinematografie. Film Altered States of Consciousness, natočený v 80. letech, byl o vědci, který chtěl otestovat všechny možné stavy vědomí. Využil mj. ze smyslové deprivace – ve filmu se nakonec ukázalo, že výsledkem experimentů bylo, že se muž ocitl na pokraji nepříčetnosti. Taková negativní reprezentace smyslové deprivace byla důvodem pro zavedení jiného termínu pro tento fenomén, kterým byl již zmíněný REST.

Stojí za to vědět

Smyslová deprivace v Polsku

Deprivační komory jsou k dispozici v Polsku - sezení s využitím těchto zařízení lze využít ve větších městech země, jako je Varšava nebo Poznaň. Vyplatí se vyzkoušet tuto metodu k relaxaci? Popsané potenciální psychické problémy, které se objevují po příliš dlouhém pobytu v podmínkách smyslové deprivace, mohou být děsivé, ale v případě nabízených sezení je riziko spíše nízké. Tato sezení netrvají příliš dlouho – nejoblíbenější doba, kdy zůstat odříznuti od vnějších podnětů, je asi 60 minut.

Kategorie:

Psychiatrie