Počítač se používá pro práci, studium a zábavu. Stále častěji se však stává naším pánem. Anna Krasuska hovoří s psychiatričkou Lubomirou Szawdyn o lidech závislých na počítačích.

Před monitorem počítače můžete být opravdu někým – šéfem, vítězem, lvem v hale… Pro některé virtuální realita nahrazuje skutečný život.

Můžete se stát závislými na počítačích stejně jako na chemikáliích?

Počítač, stejně jako všechny technologické pokroky, má usnadňovat život. Pokud jde o práci nebo informace, je to v pořádku. Pokud to ale úplně vyplní čas a my už neděláme nic jiného, ​​jen zůstáváme před monitorem, tak je něco špatně. Stáváme se závislými na věcech, které jsou nenáročné a zábavné, nebo díky nimž se cítíme důležití. Všechny prostředky napomáhající životu, když je nemůžeme použít, jsou škodlivé.

Všem?

Je mýtem, že ohrožené jsou pouze děti. Pokud se v této virtuální kapsli ocitne hned dítě, které ještě ani nestihlo ochutnat život, má samozřejmě menší šanci na správný vývoj. To se ale týká i dospělých, od žen v domácnosti, důchodců až po seniory, kteří navštěvují erotické stránky. Začíná to nevinně – nějaký solitaire, hodina na Allegru, pár e-mailů – a neví se, kdy uplyne půl dne. Jako u všech závislostí se čas začíná dramaticky zkracovat. Myslíme si, že sedíme hodinu nebo dvě a je to celou noc.

Trávit čas před počítačem je dnes něco přirozeného. Jak poznáte, že jde o závislost?

Jako vždy - po odstoupení týmu. Někdo jde na pozemek s notebookem a kvůli bouřce nepůjde elektřina. Pokud tento muž zoufale sedá do auta a hledá, kde by se mohl připojit, protože bez počítače nevydrží ani vteřinu, má abstinenční příznaky. Předpokládejme, že se mu nepodaří najít moc – pak mohou nastat všechny charakteristické poruchy: nespavost, agresivita, deprese, úzkost, včetně deliria. V extrémních případech přestanou existovat další důležité funkce. Člověk jí jen proto, aby přežil, ale jinak nedělá nic jiného, ​​než že uvízl v tomto tunelu.

Stojí za to vědět

Globální standardy

Dítě do 10 let by nemělo trávit více u počítače nebo televizního monitorunež půl hodiny denně. Mezi 10. a 12. rokem může být tato doba prodloužena na 45 minut. Pro teenagera jsou normou dvě hodiny.

Vzdaluje se od světa?

Ano, a to je na závislosti to nejtragičtější. Všechny vaše obrovské, úžasné oblasti zkušeností jsou redukovány. Vzdáváte se plnosti života, jen abyste se lentikulárně zaměřili na jednu věc. Všechno ostatní se přestává počítat - příbuzní, přátelé, vlastní rozvoj …

Následky jsou stejně závažné jako u jiných závislostí?

Podobné, protože se týkají fyzické i duševní, rodinné a sociální sféry. Jeden z mých pacientů před maturitou téměř nikdy nenavštěvoval. Měl svalovou slabost. Duševním důsledkem je odcizení a pocit osamělosti. Stává se, že člověk uvíznutý před monitorem ztrácí jedinou šanci navázat skutečné vztahy s lidmi. Sociální škodou je například to, že závislý pracovník je méně produktivní. Tráví hodiny na internetu, ale tráví málo času skutečnou prací. Vážným problémem je také rostoucí agresivita mezi dětmi.

A další závislosti – snadno přejít z jedné na druhou?

Velmi snadné. Počítačové hry jsou školkou pro hazard. Napětí ve hře způsobuje, že mozek produkuje více dopaminu, který je později stále potřeba. Kromě toho se mladí lidé učí žít pod tlakem výher a pak se jim nepodaří se s tím vyrovnat.

Dnes se spousta lidí stýká na různých fórech, gadu-gadu. Taky to bolí?

Připomínat si, co měla Zosia copánky ve druhé třídě, je v pořádku, ale snadnost komunikace ukolébá naši ostražitost. Setkání na fóru neznamená, že navazujete skutečné vztahy. Je to takový zástupný společenský život. Je rozdíl mezi výměnou informací na obrazovce a budováním kontaktu, protože bez neverbální sféry je rozhovor neúplný. Být s jinou lidskou bytostí vyžaduje zrak, sluch, čich a dotek.

Lidé si domlouvají skutečné schůzky …

Což – jak se často ukazuje – přináší velké zklamání. Ve virtuálním kontaktu si svého partnera snadno idealizujeme, a když se nakonec setkáme v „reálném světě“, ukáže se, že ten druhý je úplně jiný, než jsme si představovali. Lidé, kteří svůj společenský život zakládají na internetu, často nevědí, jak se v reálném kontaktu chovat. Nedokážou udržet vztah. Jedná se tedy obvykle o jednorázová setkání.

Počítač je zábava života?

Ve virtuálním světě můžeme být skvělými šéfy, mít kariéru, učit se různé věci, ale to má malý dopad narealita. Pokud si muž nedokáže poradit v reálném životě, stroj ho to nenaučí. Přechod do závislosti – jakékoli závislosti – je vždy spojen s emocionálními problémy. Samozřejmě se zde spouští celý mechanismus popření. Závislý člověk podvádí sám sebe, nachází si výmluvy, aby byl závislý. Proto se při sezení u počítače vyplatí položit si otázku: „proč to dělám?“. Pokud odpověď zní: „utratit čas“, znamená to, že se musíte zamyslet nad sebou.

Pokud má někdo pocit, že je náchylný k závislosti, co může dělat?

Abyste měli přehled o struktuře vašeho dne. Musíte se starat o všechny oblasti svého života: potřebu práce, relaxace, rozvoje atd. Někdy je nutná léčba, ale vše se dá upravit – buď budíkem, nebo s pomocí terapeuta. Musíte jen chtít a mít vhled do sebe.

Léčba je podobná jako u jiných závislostí?

Ano. Je to terapie zaměřená na to, aby lidé lépe rozuměli sami sobě. Že by si uvědomil, pro co žije, našel svou identitu a věděl, jak užitečně strávit každý den. Pak také lépe pochopí ostatní. Není snadné vrátit se z virtuálního světa do reálného života. Cokoli, co vyžaduje úsilí z naší strany, je obtížné. Ale opravdu to stojí za to, protože těchto několik desítek let našeho bytí na Zemi je velmi málo času. Škoda toho promarnit sezením před obrazovkou! Kromě toho by asi každý člověk chtěl po sobě něco zanechat … něco víc než jen účty za internet.

„Zdrowie“ měsíčně

Kategorie:

Psychologie