Louskáčkovský syndrom je syndrom komprese levé renální žíly přes aortu a horní mezenterickou tepnu. Tento syndrom o sobě může dát vědět mnoha způsoby. Pacient si stěžuje na bolesti břicha, někdy s křečovými žilami. Někdy se stále cítí unavený. Stanovení diagnózy tedy není snadné. Zjistěte, co je to syndrom louskáčka, jaké další příznaky může mít a jak se léčí.

Louskáčkovský syndromnebokompresní syndrom levé renální žíly přes aortu a horní mezenterickou tepnuje diagnostikován v každé fázi života, jak u dospělých, tak u dětí. Je to nesmírně nevděčná nemoc. Někdy musí lékař jít dlouhou cestou, aby jeden po druhém vyloučil další problémy, než stanoví správnou diagnózu. Mezitím se pacient cítí hůř a hůř. Stává se, že se léčí např. s páteří. Dostal předepsané cvičení, rehabilitaci a fyzikální terapii a nezlepšuje se. Naštěstí po stanovení diagnózy se uzdravíte poměrně rychle, protože léčba není příliš složitá.

Nejednoznačné příznaky

Mezi stížnosti lidí se syndromem Louskáčka patří:

  • bolesti žaludku
  • bolesti zad, hlavně v bederní oblasti (v dolní části zad)
  • bolesti ledvin
  • bolest v podbřišku
  • gastrointestinální příznaky, zejména nevolnost, zvracení
  • anální varixy (hemoroidy)
  • křečové žíly končetin
  • u mužů křečové žíly semenného provazce
  • u žen křečové žíly ovariálního plexu
  • obecná slabost
  • hematurie (hematurie)

Co je to syndrom louskáčka

Syndrom louskáčka nelze nazvat nemocí. Spíše jde o anatomickou vadu, vrozenou cévní anomálii. Zahrnuje rozšíření levé renální žíly v důsledku jejího sevření mezi abdominální aortou a horní mezenterickou tepnou. Cévy stlačují renální žílu způsobem připomínajícím princip louskáčku (tento termín se vyskytuje i v gastroenterologii - jícen louskáčkovského typu se projevuje bolestivými křečemi jícnu). V důsledku tohoto tlaku se zvyšuje žilní tlak, což vede k rozvoji kolaterální cirkulace - přes nadledvinkové, bederní a genitální žíly.

Diagnostické testy

Po obdržení výsledků testu moči může být podezření na syndrom louskáčka. To je indikováno proteinurií, hematurií nebo hematurií. K hematurii dochází v důsledku přímého spojení mezi žilními dutinami, které mají velmi tenké stěny, a přilehlými kalichy ledvin. Dalším stupněm diagnostiky je ultrazvukové vyšetření dopplerem, počítačová tomografie nebo magnetická rezonance. Obvykle tyto metody zcela postačují k tomu, aby bylo zajištěno, že pacient má syndrom Louskáčka. V případě pochybností lze provést retrográdní venografii levé renální žíly se současným měřením tlaku v této žíle před stenózou a ve vena cava inferior. Je to však již invazivní test.

Stojí za to vědět

Syndrom louskáčka by měl být během těhotenství velmi pečlivě sledován. Pohyb vnitřních orgánů ženy během této doby může vyvinout ještě větší tlak na levou ledvinovou žílu. Stává se však také, že během těhotenství se tento tlak uvolní.

Jak se léčí syndrom louskáčka

Stává se, zvláště u dětí, dospívajících a mladých dospělých, že syndrom sám odezní. Souvisí to s procesy, které probíhají v mladých organismech – děti rostou, mění se proporce těla, a tak vnitřní orgány mírně mění svou vzájemnou polohu. V určitém okamžiku se svorka na levé ledvinové žíle může snížit nebo úplně zmizet.

V ostatních případech se syndrom louskáčka léčí chirurgicky. Operace spočívá v odblokování stlačené nádoby a obnovení správného průtoku. Často je vyžadováno použití stentu v komprimované žíle. Toto řešení poskytuje dobré výsledky a poškození ledvin je velmi vzácné. V extrémně závažných případech je nutná transplantace ledviny (samozřejmě její cévní pedikl je již umístěn na bezpečnějším místě) nebo dokonce nefrektomie, tedy odstranění ledviny.

Po operaci by měl být systematicky prováděn ultrazvuk ledvin a testy moči.

Kategorie:

Kardiologie