K mimovolním pohybům může dojít u kohokoli – jak u dětí, tak u starších osob. V rámci této skupiny neurologických problémů se rozlišuje několik různých poruch, od třesu až po expresivní choreické pohyby. Výskyt mimovolních pohybů u pacientů vždy vyžaduje provedení rozsáhlé diagnostiky – příčinou těchto poruch mohou být i život ohrožující stavy

Mimovolní pohybyjsou různé motorické aktivity, ke kterým dochází bez vůle a vědomí pacienta. Objevují se v důsledku poruch funkcí tzv extrapyramidový systém, který je za normálních podmínek zodpovědný za řízení motorické koordinace a přesnosti pohybů. V případě dysfunkce extrapyramidového systému může spontánně – bez účasti pacientovy vůle – vyvolat motorickou aktivitu a v důsledku tohoto jevu se mohou objevit mimovolní pohyby

Neúmyslné pohybové aktivity mohou být důsledkem jak onemocnění přítomných od počátku života (např. dětská mozková obrna), tak důsledkem onemocnění prožitých v dospělosti – příkladem může být například mozková mrtvice nebo neoplastická onemocnění související se strukturou nervového systému

Mimovolní pohyby: třes

Třes jsou kmitavé, rytmické mimovolní pohyby. Existuje několik typů:

  • klidový třes,
  • úmyslný třes (objevující se na konci aktivity),
  • posturální třes (jinými slovy polohový třes, spojený se zaujetím určité polohy těla),
  • kinetický třes (objevující se po celou dobu trvání pohybu).

Příčinou třesu je řada různých chorobných stavů, ale nejen - problém se může objevit i v důsledku léků, které pacient užívá. Tyto typy mimovolních pohybů jsou nejčastěji spojovány s:

  • Parkinsonova nemoc a další parkinsonské syndromy,
  • Menší nemoc (tzv. esenciální třes),
  • hypertyreóza,
  • onemocnění mozečku,
  • Wilsonova choroba,
  • otrava (např. alkoholem, drogami nebo těžkými kovy),
  • farmakoterapie (např. antidepresiva, stabilizátory nálady nebo anxiolytika).

Základ pro výskyt třesuexistují také duševní poruchy - v takové situaci se mimovolní pohyby označují jako psychogenní třes

Mimovolní pohyby: chorea

Taneční pohyby jsou koordinované, náhlé, točivé pohyby kolem dlouhé osy těla a mohou zahrnovat různé části těla - poruchy pohybu mohou postihnout jak končetiny, tak osové svaly. Pohyby probíhají v rovině kolmé k dlouhé ose těla, zůstávají v bdělém stavu, ale během spánku mizí. Jejich intenzita může být extrémně vysoká při provádění nějaké jiné vědomé činnosti, taneční pohyby mohou být doprovázeny mimovolními pohyby obličeje (např. zamračení čela). Choreální mimovolní pohyby mohou být způsobeny:

  • Huntingtonova nemoc (jiný název pro tento stav je Huntingtonova chorea)
  • Wilsonova choroba
  • neuroakantocytóza
  • perinatální hypoxie
  • pląsawicy Sydenham
  • virová encefalitida
  • užívání léků (např. antipsychotika, stabilizátory nálady, fenytoin, dopaminergní léky; chorea je také vzácný, ale potenciálně možný vedlejší účinek perorální antikoncepce)
  • endokrinní poruchy (hypertyreóza, hypoparatyreóza nebo kůra nadledvin)
  • tah
  • systémový lupus erythematodes
  • polycythemia vera
  • antifosfolipidový syndrom
  • subdurální hematom

Mimovolní pohyby: atetóza

Atetotické pohyby jsou pomalé, kroucení a kroucení motorických činností (příkladem může být nadměrné kroucení prstů). Postihují především distální části končetin (zejména předloktí a ruce), pohyb probíhá v rovině rovnoběžné s osou končetiny Mimovolní pohyby v podobě atetózy nacházíme především u dětské mozkové obrny, Wilsonovy choroby a Huntingtonovy choroby. choroba. Způsobují je také různá vzácná genetická onemocnění, stejně jako mrtvice nebo záněty v nervovém systému. Příčinou atetózy jsou také poruchy prožívané ve velmi raném stádiu života, protože problém může být způsoben těžkou hypoxií v perinatálním období.

Mimovolné pohyby: balismus

K balismu dochází, když pacient zažívá mimovolní, trhavé pohyby odhazování končetin před sebou – je to podobná situace, jako když pacient odhazuje vlastní končetiny od sebe. Porucha postihuje především svaly proximální končetiny (tzv. tahové svaly). Tyto typy pohybů se objevují náhle a jsou velmi rychlé Balismus je způsoben všemi stavy, ve kterýchujetých kilometrů, tzv nízkotalamické jádro, které je součástí centrálního nervového systému. Tyto škody mohou souviset mj. se zánětlivými, autoimunitními nebo neoplastickými procesy mohou být jejich příčinou také cévní mozková onemocnění (např. mozková mrtvice).

Mimovolné pohyby: tiky

Tikami jsou krátkodobé, koordinované, mimovolní pohyby určitých částí těla. Mohou se projevit jako mrkání očních víček, třesení hlavy nebo zvednutí obočí, tiky mohou mít i hlasový charakter (ve formě chrochtání nebo ječení – k této situaci dochází při současné kontrakci hrtanu, krku a ústních svalů). Tiky se mohou vyskytovat jako jeden z hlavních příznaků některých onemocnění (jako je tomu u syndromu Gilles de la Tourette), stejně jako být jedním z onemocnění v průběhu jiných stavů (tiky se mohou objevit v případě mrtvice, neurodegenerativní onemocnění nebo v důsledku užívání určitých léků, např. neuroleptik)

Mimovolní pohyby: dystonie

U dystonie pacient zažívá současnou kontrakci protilehlých svalových skupin. Důsledkem tohoto jevu je, že pacient zaujme bizarní polohu nebo neobvyklé, nucené nastavení jedné z končetin do určité polohy. Nesprávné pohyby mohou mít mnoho podob, například: cervikální dystonie, torticollis nebo spazmus očních víček, tzv spisovatelská křeč nebo hudební dystonie. Dystonie jsou doprovázeny zvýšeným svalovým napětím a pocitem ztuhlosti, fenoménem spojeným s těmito mimovolními pohyby je často bolest. Typ dystonie jsou torzní kontrakce, které, ač jsou svou povahou podobné choree, trvají dlouho a mají více kroucenou formu. Dystonie se mohou objevit u řady různých onemocnění, příklady takových jednotek jsou:

  • Parkinsonova nemoc,
  • Wilsonova choroba,
  • roztroušená skleróza,
  • nádorů centrálního nervového systému,
  • tahů,
  • syfilis,
  • Creutzfeldt-Jakobova nemoc,
  • AIDS,
  • malformace mozkových cév

Výskyt dystonie může být také vedlejším účinkem užívání některých léků, příkladem jsou neuroleptika, metoklopramid, levodopa nebo bromokriptin

Mimovolní pohyby: myoklonus

Myoklonu se také říká svalové záškuby. Jedná se o rychlé, krátké kontrakce části vláken nebo celého svalu. Epizody myoklonu se objevují buď spontánně, nebo jsou vyprovokovány některými faktory - mohou být vyvolány např. světelné nebo hmatové podněty popřsluchové.

Myoklonus se může objevit při různých patologiích nervového systému - jejich výskyt může být spojen s demencí i metabolickými onemocněními, myoklonické mimovolní pohyby mohou být také důsledkem úrazu hlavy

Mimovolné pohyby: diagnostika

Na čem bude pacientův diagnostický proces založen, závisí především na tom, jaký typ onemocnění je u pacienta podezřelý. Používají se zobrazovací testy (např. počítačová tomografie nebo magnetická rezonance) a laboratorní testy (jak základní, jako je krevní obraz, tak specializované, jako je stanovení koncentrace ceruloplasminu v séru). Při podezření na geneticky podmíněné onemocnění lze provést podrobné genetické testy. Je třeba zdůraznit, že testy tohoto druhu se neprovádějí pouze u malých pacientů – např. příznaky Huntingtonovy choroby začínají až v 50. roce života a právě tyto pozdně se objevující neduhy mohou vést ke genetické diagnostice.

V případě mimovolních pohybů jsou důležité jak nemoci, které se objevily poprvé, tak ty, které jsou u pacienta již nějakou dobu přítomny. V posledně uvedené situaci by měl pacient věnovat zvýšenou pozornost jejich intenzifikaci, protože zvýšení intenzity nebo rozsahu mimovolních pohybů může naznačovat exacerbaci chorobného procesu, který způsobil mimovolní motorické aktivity, a to zase může být signálem indikujícím potřebu upravit dosud používanou léčbu.

Mimovolní pohyby: léčení

Mimovolní pohyby jsou symptomem, nikoli nemocí – proto je léčba založena na terapii základního stavu pohybových poruch pacienta. Kromě toho mohou být pacientům podávána neuroleptika (typicky používaná jako antipsychotika) ke zmírnění intenzity mimovolních pohybů.

Kategorie:

Neurologie