Pojmy „dysfunkční rodina“ a „patologická rodina“ se často používají zaměnitelně. Oba tyto pojmy však mají odlišný definiční rozsah: každou patologickou rodinu lze označit za dysfunkční, ale ne každá dysfunkční rodina je patologická. Zkontrolujte, jaké jsou rozdíly mezi dysfunkcí a patologií v rodině.

Odysfunkční rodinaříkáme, když jsou vztahy mezi jejími členy trvale narušeny a ovlivňují psychickou i fyzickou pohodu rodičů i dětí. Jedním z typů dysfunkce jepatologie- používá se k popisu nejzávažnějších forem domácího násilí, jako je fyzické násilí, sexuální zneužívání, alkoholismus, drogová závislost. O tom, zda lze danou rodinu považovat za patologickou, rozhoduje rozsah poruch jejího fungování.

Dysfunkční rodina - definice

Dysfunkční rodina neuspokojuje emocionální potřeby svých členů, neposkytuje bezpečí a vhodné podmínky pro správný vývoj a růst dětí. Jinými slovy - neplní důležité funkce z hlediska duševního zdraví samotných členů rodiny a celé společnosti

Zdrojem poruch v takové rodině jsou poruchy ve vztahu mezi rodiči a také jejich nesprávný vztah k vlastnímu „já“ (to platí pro celé spektrum poruch osobnosti – od duševních chorob až po závislosti, k citové nezralosti, přílišné ctižádosti atd.) . Podle pojetí rodiny jako systému, když je jeden z jejích prvků (matka, otec nebo jejich vztah) nefunkční, důsledky se dotýkají všech jejích členů. Například alkoholismus otce negativně ovlivňuje vztah s matkou, což následně ničí pocit bezpečí dítěte a vystavuje je dlouhodobému stresu. Výsledkem je, že malý člověk nezíská správné vzorce fungování v rodině a společnosti, trápí ho neustálý pocit ohrožení, cítí se méněcenný a bojí se navazovat hlubší vztahy s ostatními. Toto jsou charakteristické příznaky syndromu DDD - dospělé dítě z dysfunkční rodiny

Důležité

Dysfunkční rodina – vlastnosti

Charakteristické rysy dysfunkční rodiny jsou:

  • existence „rodinného tajemství“ – ostudného problému, který chtějí matka a otec za každou cenu utajit, a proto své děti varují, aby to nikomu neřekly; děti, které se často samy stydí, zřídka sdělují, že v jejich bezprostředním okolí není něco v pořádku;
  • nedostatek zavedených rolí a vzorců chování – při absenci řádné péčerodičovská role, matka často přebírá roli otce, starší sourozenci hrají roli rodičů ve vztahu k mladšímu;
  • nedostatek skutečné komunikace mezi členy rodiny - vzájemné kontakty jsou buď plné agrese a nepřátelství, nebo jsou povrchní a představují tichý souhlas s konfliktem;
  • rodina nevytváří podmínky pro rozvoj svých členů, není zde místo pro individualitu, je zde rezignace na vlastní potřeby pro udržení současné situace a zachování rodinného tajemství;
  • neexistuje žádná intimita a přijetí různých postojů a názorů;
  • neexistuje žádné povolení ukázat své pocity nebo slabosti, členové jsou nuceni předstírat, že je vše v pořádku.

Dysfunkční chování v rodině

Dysfunkční chování se liší v závažnosti a škodlivosti. Lze však usuzovat, že pokud se některý z nich vyskytuje v rodině neustále nebo často, máme co do činění s dysfunkční rodinou. Nejběžnější jsou:

  • alkoholismus otce nebo matky, drogová závislost nebo jiná závislost;
  • domácí násilí, včetně fyzického, psychického, sexuálního a ekonomického násilí (jak vůči partnerovi, tak dětem);
  • přehnané požadavky matky a/nebo otce na jejich děti as tím spojená přílišná přísnost a nedostatek shovívavosti;
  • emocionální zneužívání ze strany rodičů (vydírání dětí, jejich zneužívání v konfliktu s partnerem, nutící je postavit se na stranu);
  • emocionální chlad rodičů a nezájem o potřeby dětí;
  • nadměrná kontrola a přehnaná ochrana;
  • vystavení dítěte pohledu na korupční chování, např. krádež, drogovou závislost, smilstvo.

Kdy se dysfunkční rodina stává patologickou?

Z výše uvedených dysfunkčních chování v rodině jsou nejzávažnější alkoholismus, drogová závislost, domácí násilí a zapojení dítěte nebo jeho nucení k násilným či smilným činům. Lze je také považovat za determinanty patologické rodiny. To znamená, že každou patologickou rodinu lze nazvat dysfunkční, ale ne každá dysfunkční rodina je postižena problémem patologie. Například v situaci, kdy rodiče ze svých dětí dělají rukojmí vlastního konfliktu, zatahují je do sporu a zároveň je přehnaně kontrolují – lze takovou rodinu považovat za nefunkční, nikoli však patologickou. Stojí za to připomenout, že hranice mezi těmito dvěma pojmy nejsou ostré a dysfunkce se může kdykoli změnit v patologii

Kategorie:

Psychologie