Poruchy pohlavní identity (transsexualismus, transvestismus, transgenderismus) a poruchy sexuálních preferencí (fetišismus, pedofilie, exhibicionismus, masochismus, nahlížení) – ty první spočívají v potřebě žít jako osoba opačného pohlaví a ty druhé vedou k sexuálnímu uspokojení nebo vzrušení, jsou reakcí na neobvyklé předměty nebo činnosti, společensky nepoznané jako sexuální podněty. Jaké jsou příčiny těchto poruch? Nelze říci, že konkrétní příčina způsobuje konkrétní poruchu. Jejich příčiny nejsou zřejmé, ale bylo zjištěno, že se skládají z biologických, environmentálních a psychologických faktorů.
Poruchy genderové identity a sexuálních preferencí v klasifikaci MKN-10 byly zařazeny do skupiny „Poruchy návyků a pudů“. To znamená, že činy, které někdo pod vlivem těchto poruch provádí, nemají jasné a racionální opodstatnění, nelze je ovládat a většinou poškozují toho, kdo se jich ujal, i jeho okolí.
Poruchy pohlavní identity
Původ poruch genderové identity je kombinací mnoha faktorů. Výsledky výzkumu naznačují potenciální význam biologického základu: onemocnění centrálního nervového systému, genetické stavy a hormonální poruchy; a psychogenní pozadí: výchova dítěte, která nezohledňuje jeho biologické pohlaví, nespokojenost s biologickým pohlavím dítěte, problémy s citovými vazbami (špatné vztahy mezi otcem a synem, příliš hluboká vazba matka-syn, syn identifikující se s matkou) a komplexy vyplývající ze stavby těla.
Zde jsou nejčastější poruchy genderové identity:
transsexuál- osoba chce být akceptována jako zástupce opačného pohlaví. Nejčastěji je tato touha spojena s averzí k vlastnímu tělu a zejména k sexuálním charakteristikám. Transsexuál chce být léčen chirurgicky nebo hormonálně, aby se jeho tělo co nejvíce podobalo tělu pohlaví, které preferuje.
Světové statistiky zhruba ukazují, že transsexualismus se vyskytuje u 1 z 30 tisíc. muži (biologicky je člověkem muž a mentálně žena) a v 1 ze 100 tis. ženy (člověk je biologicky žena a mentálně muž). Výsledky polského výzkumu naznačují výhodu žen (3,4:1) vpostoj k mužům, kteří neakceptují své pohlaví (1:3,4)
ProblémV klinické praxi se transsexuálové rozlišují na: typ žena / muž F / M - transgender muž (duševně se cítí jako muž a fyzicky je ženou) a typ muž / žena M / F - transgender žena (duševně cítí žena a je fyzicky muž).
dvojrolový transvestismus- člověk se převléká do oblečení vhodného pro opačné pohlaví, stačí krátkodobý pocit sounáležitosti s touto skupinou. Není potřeba trvalá změna pohlaví (např. operační). Oblékání nevyvolává sexuální vzrušení,
poruchy genderové identity v dětství- vyskytují se v dětství (před pubertou). Člověk je nespokojený se svým pohlavím a velmi chce mít vlastnosti opačného pohlaví. Odmítá své pohlaví a zajímá se o oblečení a chování opačného pohlaví. Nesmí být diagnostikována na začátku a během puberty a nestačí, aby se chlapec choval jako dívka a dívka jako chlapec.
ProblémTransgenderismusje přechodnou formou mezi transsexualismem a transvestismem. Transgenederista nechce podstoupit operaci změny genitálií, ale používá hormonální terapii a rozhodne se pro mamoplastiku, tj. zmenšení prsou nebo zavedení implantátu, nebo mastekotomii, tedy odstranění prsu.
Poruchy sexuálních preferencí
Také jednotlivé poruchy sexuálních preferencí nelze diagnostikovat uvedením konkrétních a vždy stejných příčin. Parafilie, jak je tato skupina poruch také označována, obdržely několik teorií, které se snaží vysvětlit jejich etiologii. Za jejich zdroj jsou nejčastěji považovány poruchy sexuálního vývoje. Psychoanalytická teorie poukazuje na polymorfní deviantní sexualitu dítěte, tedy sexualitu, která může mít mnoho podob. Tyto postavy jsou ovlivněny tím, co se děje v dětství, např. konflikty v rodině a mezi rodiči, soutěživost, sexuální zneužívání, nepřijetí pohlaví dítěte, rigorismus.
Kognitivně behaviorální škola zdůrazňuje důležitost procesu učení. Neutrální podněty v jedné fázi vývoje v další se díky pozitivnímu nebo negativnímu posílení stanou sexuálně významnými a časem se změní ve zvyky; příkladem může být masturbace, která když dospíváme, podporuje mj. učení o potěšení z dotyku genitálních oblastí, později může nahradit sexuální kontakt, sloužit jako způsob, jak zmírnit sexuální napětí. Je důležité, aby sebeuspokojování nebylo stále častějšízpůsob, jak uvolnit jakýkoli druh napětí, které pochází ze stresu každodenního života. A „sáhneme“ po něm za úplně jiným účelem, než souvisí se sexuálním potěšením. To, jak uspokojujeme své sexuální potřeby, závisí na tom, jak se je naučíme uspokojovat.
Zdrojem poruch sexuální preference jsou mimo jiné také: endokrinní poruchy vyskytující se v prenatální a postnatální fázi, biochemické a mozkové změny struktury, dědičnost, vyšší rodičovský věk, perverzní osobnost, popírání existence lásky. Parafilie jsou častější u mužů. Mohou se objevit i u potenciálně zdravých lidí, např. při chronickém stresu, snížené emoční odolnosti, vysoké únavě, po psychoaktivních látkách.
fetišismus- nutkání vlastnit určité předměty. Závislost na nich způsobuje, že se člověk cítí sexuálně vzrušený. Některé věci jsou její fetiš a často je vidí jako prodloužení svého těla, jako jsou boty nebo oblečení. Někdy je úroveň sexuálního vzrušení ovlivněna materiálem, ze kterého jsou vyrobeny, např. pryž, kůže, plast. Předměty mohou být hlavním stimulem pro sexuální vzrušení (např. požádání partnera, aby si oblékl konkrétní oděv) nebo nezbytným prvkem k dosažení sexuálního uspokojení.
fetiš transvestismus- k sexuálnímu vzrušení potřebuje člověk nosit oblečení opačného pohlaví. Kromě toho, že se jen obléká (fetišismus), je důležité, aby vypadala jako opačné pohlaví. Má silnou potřebu se svléknout, když má orgasmus, a pak zmizí i její sexuální vzrušení. Tato porucha může být ranou fází transsexualismu.
exhibicionismus- periodická nebo neustálá tendence ukazovat pohlavní orgány cizím lidem (obvykle opačného pohlaví) nebo zdržovat se na veřejných místech, aniž by bylo nutné s nimi blízký kontakt. Často se během expozice exhibicionista sexuálně vzruší a poté masturbuje. Neklid se může zvýšit, pokud svědek expozice reaguje strachem nebo šokem.
sledování- člověk má neustálou nebo opakující se tendenci pokukovat po druhých, aniž by si toho byl vědom, během jejich blízkých záběrů nebo intimních aktivit, např. když se svlékají nebo mají sex. Divák se sexuálně vzruší a masturbuje.
pedofilie- dospělý se zapojuje do sexuálního kontaktu s dětmi, které jsou buď před nebo během puberty. Někdo preferuje pouze kontakty s chlapci a někdo pouze s dívkami, jsou i takoví, kteří anomají zájem o obě pohlaví. Porucha je častější u mužů.
sadomasochismus- osoba je v sexuálním vztahu, který umožňuje zotročení, ponížení a způsobování bolesti. Pokud se její partner rozhodne být obětí, pak je to masochismus, a pokud je to ona, sadismus. Sadomasochismus je diagnostikován, když je taková stimulace nezbytná k dosažení sexuálního uspokojení.
komplexní porucha sexuálních preferencí- osoba má více než jednu poruchu sexuálních preferencí a není možné určit, která z nich převládá. Sadomasochismus, fetišismus a transvestismus jsou nejčastější.
jiné poruchy sexuálních preferencí- v této skupině je více než 100 diagnostikovaných poruch, včetně: obscénních telefonátů, tření o jiné lidi na přeplněných veřejných místech (dusení se nebo terryismus); sexuální kontakty se zvířaty (zoofilie), použití dušení nebo hypoxie ke zvýšení sexuálních zážitků, nekrofilie, kdy sexuálním podnětem je lidská mrtvola, nebo gerontofilie, kdy se člověk sexuálně vzruší především při intimních kontaktech se staršími lidmi.