Egoista: kdo to je? Rozhodně to není člověk, kterého napadne jít za kamarádem, který má problém, místo toho, aby se podíval na epizodu jeho oblíbeného seriálu. Sobci také nepřijdou na způsob, jak darovat jakoukoli částku na dobrou charitu. Pro egoistu je nejdůležitější pouze jeden člověk na světě – on sám. Zjistěte, kdo je egoista, jak ho můžete poznat, a zjistěte, jak egoista funguje v práci a zda je možné vybudovat šťastný vztah s člověkem této povahy.

Obsah:

  1. Egoista: kdo to je?
  2. Egoista: odkud pochází sobectví?
  3. Egoista v práci
  4. Egoista ve vztahu

Egoista- tento termín pochází z jednoho z charakteristických rysů lidského charakteru - mluvíme zde o egoismu. Toto slovo je odvozeno z latinského „ego“, což znamená „já“. Teoreticky se může zdát, že každý ví, kdo je egoista – ale je to skutečně tak?

Zde lze například zmínit sebestřednost - tento termín se často používá zaměnitelně se sobectvím, ale ve skutečnosti znamená něco jiného. Čím se tedy egoisté skutečně vyznačují?

Egoista: kdo to je?

Dalo by se říci, že životu egoisty dominuje jedno slovo: já. Když je něčí existence nasycena sobectvím, pak blaho a potřeby jiných lidí nemají absolutně žádný význam. Egoista se stará jen o sebe - nejdůležitější jsou pro něj jeho výhody, naplnění jeho snů a tužeb a zároveň si nevšímá, zda při realizaci svých cílů netrpí ostatní.

V situaci, kdy egoista stojí před volbou – získat požadovanou věc, ale ublížit někomu jinému nebo ji ztratit, ale negativně neovlivnit ostatní – nebude váhat. Vybere si sám. Egotisté nereflektují různé obecně uznávané hodnotové systémy a pravidla společenského života – řídí se pouze těmi principy, které sami uznají za vhodné.

Proč lžeme?

Mitománie: příčiny a příznaky

Histriónská osobnost, tj. chci být středem pozornosti

Egoista: odkud pochází sobectví?

Ve skutečnosti lze říci, že sobectví je zcela přirozené. Nakonecněkdy musíme být všichni sobečtí – to je prostě zdravé! Například mladá maminka, která je celý den zaneprázdněná doma, musí umět říct čas od času stop. Kvůli vyváženosti musí taková žena někdy odmítnout svému dítěti, aby si spolu hrálo nebo nepřipravilo večeři o třech chodech: prostě si musí najít pár chvil jen pro sebe.

Tento typ „zdravého“ sobectví může přinést velmi pozitivní účinky – relaxace totiž umožňuje nejen odpočinek, ale má výjimečně dobrý vliv i na zdraví lidského organismu. Někteří lidé jsou však dokonce extrémní egoisté – to, co k této situaci přispívá, se však ve skutečnosti neví.

Je možné, že určitý sklon k sobectví máme zakódovaný v genech. Existuje také možnost, že se lidé stanou sobci kvůli různým abnormalitám v rodičovském období výchovy. Co je však přímou příčinou toho, že je někdo jen egoista a ne např. altruista - to se v současnosti neví

Egoista v práci

V profesionálním prostředí není fungování s egoistou rozhodně jednoduché. Při realizaci společného projektu s ním je těžké počítat s jeho pomocí - egoista se bude snažit vyniknout, ukázat, že jeho účast na úkolu byla klíčová a nejdůležitější, aniž by přemýšlel o tom, jaký by to mělo efekt. pro zbytek týmu.

Ani strašidlo, že kolegové mohou kvůli svému chování přijít například o bonus, nebude pro egoistu dostatečným argumentem ke změně chování. Když pak někdo potřebuje pomoc - např. z osobních důvodů, bude si hledat náhradu, když by měl službu v práci - egoista, pokud mu to nevyhovuje a nevidí pro sebe potenciální výhody - rozhodně to nechápu. pomocnou ruku.

Ale může být egoista vůbec dobrým pracovníkem? Ano i ne. Hovoříme zde například o výkonu profese přímého prodejce. Pro zaměstnavatele v takové situaci může být egoista ideální – s vědomím, že jeho mzda závisí na prodejních výsledcích, udělá takový bezohledný zaměstnanec vše pro to, aby ze svého produktu prodal co nejvíce. Takové chování nemusí být pro spotřebitele výhodné – i když si starší lidé mohou koupit věci, které absolutně nepotřebují, a tím přijít o všechny své nahromaděné úspory, často na dlouhou dobu.

Egoista ve vztahu

V práci trávíme několik hodin denně, takže nastává okamžik, kdy nám egoista v práci zmizí z očí. Stává se však,že se setkáváme se sobectvím mezi našimi vlastními čtyřmi stěnami – někteří lidé jsou ve vztahu se sobci. Takový život nelze nazvat snadným.

Partnerka, která je sobecká a nemá ráda kamarády svého partnera, se s nimi rozhodně nebude moci setkat – i když ví, že na tom jejímu milovanému záleží. Egoistický partner zase nepustí přenos zápasu, i když jeho partnerka ve stejnou dobu navštíví lékaře a chtěla by, aby ji muž při něm doprovázel.

Egoismus ve vztahu v podstatě ovlivňuje všechny jeho dimenze, včetně sexuální aktivity. Sobec se nebude divit, že žena dosáhla orgasmu, sobec ​​nebude analyzovat, zda jsou uspokojeny potřeby jejího muže. Sobci se zajímají pouze o své potřeby – to, zda je jejich blízký spokojen, je vůbec netrápí. Může zde tedy vyvstat několik otázek: může egoista ve vztahu vůbec fungovat a může skutečně milovat?

Na tyto otázky prostě neexistují jednoznačné odpovědi. Mnohdy lidi – i na dlouhá léta – ovládá egoistický partner a zároveň, i když to cítí nesmírně bolestně, v takových vztazích stále setrvávají. To, že je někdo sobec, nemusí úplně eliminovat šance na soužití s ​​ním, ale důležité zde je, jak reaguje na žádosti o změnu. Otevřený, velmi upřímný rozhovor může být opravdu neocenitelný: musíte egoistu upozornit na to, které z jeho chování je prostě nepřijatelné.

Stává se, že – zvláště když k sobě oba partneři něco cítí – egoista na sobě začne pracovat a snaží se své jednání upravit. Někdy však zůstává zcela hluchý k prosbám jemu adresovaným, ve vztahu je neustále patrné sobectví jedné ze stran a na prvním místě jsou stále jen cíle a plány egoisty. V takovém vztahu se opravdu nevyplatí být – vždyť vztah má dávat pocit bezpečí a být prospěšný pro oba, nejen pro jednoho.

Stojí za to vědět

Egoismus: léčí?

Sobectví jako povahový rys se ve skutečnosti neřeší. Problémy spojené se sobectvím však již mohou být léčeny, neboť může jít o jeden z projevů některých poruch osobnosti, jako je například narcistická osobnost. V takovém případě může psychoterapie vést k odstranění sobeckého chování daného člověka, ale terapie je vícesměrná a má za cíl zlepšit celkové fungování pacienta, nejenzbavit se svého sobectví.

O autoroviLuk. Tomáš NęckiAbsolvent medicíny na lékařské univerzitě v Poznani. Obdivovatel polského moře (nejvíce ochotně korzující po jeho březích se sluchátky v uších), koček a knih. Při práci s pacienty se zaměřuje na to, aby jim vždy naslouchal a věnoval jim tolik času, kolik potřebují.

Kategorie:

Psychologie