Zkušenost se smrtí milovaného člověka je tak bolestivá, že trvá dlouho, než se vrátí do normálu. Ti, kteří incidentem nejvíce bolestivě utrpěli, potřebují hodně pozornosti a péče – i když říkají, že všechno zvládnou perfektně. Často je potřeba pomoci někoho zvenčí, koho se toto truchlení přímo netýká, např. člena širší rodiny, přátel nebo známých.

Co tedy můžete udělat, abyste rozveselili svého bratrance nebo blízkého přítele? Hlavně se nevyhýbejte mluvení o jejím problému. Ostatně mlčení o zesnulé osobě nepomůže člověku vtruchlenívyrovnat se slítostía bolestí ze své ztráty. Navažte kontakt se sirotkem co nejdříve. Seznamte se s ní, ale snažte se vytvořit podmínky a atmosféru pro rozhovor. Ať je to místo, které zná, má ráda a cítí se tam dobře. Neexistuje jediný nejlepší způsob, jak zahájit konverzaci. V každé situaci se musíte spolehnout na svou vlastní citlivost aempatii . Opřít se můžete i o upomínky zesnulých – to dává osiřelým náhradu za teplo a blízkost. Nesnažte se ho však nutit, aby ho uklidnil a v žádném případě nedávejte rady typu: „Chyťte se, máte pro koho žít“ – dosáhnete totiž opačného efektu! Pokud něco řeknete, projevte svůj soucit, a pokud ona, pozorně poslouchejte, nepřerušujte, nechte ji mluvit. Toto naslouchání může být obtížné. Může se objevit nuda, únava – to je přirozená obrana posluchače před bolestivými emocemi druhých. Ale pokud se rozhodnete pro rozhovor, volte slova pečlivě. Jen nikomu neříkej to, co sám nechceš slyšet.

Skupinová terapie pro pozůstalé

Další formou pomoci pozůstalým jsou tzv podpůrné skupiny, tedy spolky a kluby pro lidi prožívající ztrátu svých blízkých. Ve Spojených státech jsou populární už dlouho, v Polsku je takových skupin stále málo, ale počet takových skupin každým rokem přibývá. Pokud vás tato forma terapie zaujala, vyhledejte ji ve Střediscích krizové intervence (fungují při hospicích, nadacích, psychologických ambulancích) ve vašem městě. Vyplatí se využít tento typ podpory. Americká zkušenost ukazuje, že podpůrné skupiny jsou lepším zdrojempomoc lidem, kteří ztratili své blízké, než kontakt i s tím nejlepším psychologem. Jsme-li totiž ve skupině lidí, kteří mají stejný problém, rychleji se jim otevřeme, lépe si rozumíme a ochotněji s nimi sdílíme své vlastní pocity a zkušenosti. To zase umožňuje hladší přechod od šoku, smutku – přes popírání, nářky, pocit nespravedlnosti, nespravedlnosti, agrese – do fáze životní reorganizace.

Truchlení nám svým způsobem pomáhá osvojit si novou identitu – po ztrátě milovaného člověka se stáváme něčím jiným než dříve, takže i náš život bude jiný. Ale nejdřív musíš vykřičet bolest a utišit bolest z rozchodu.

Podpůrná skupina přijímá všechny formy vyjádření zoufalství účastníků. Z toho důvodu tam lidé často říkají věci, které by se neodvážili říct ani svým blízkým – ze strachu, že se zesměšní nebo zraní své city. Navíc v podpůrné skupině mluvíte na veřejném fóru – a otevřené povídání o utrpení pomáhá rychleji pojmenovat a řešit problémy. A to je první krok k nalezení nového smyslu svého života.

Jak podpořit pozůstalého?

  • Buďte k dispozici pozůstalým členům rodiny. Zůstaňte s nimi v kontaktu.
  • Poslouchejte je. Nechte je ukázat svůj smutek a vyjádřit vše, co chtějí v tuto chvíli sdílet s ostatními lidmi.
  • Povzbuďte je, aby mluvili o osobě, která zemřela. Někdy dokonce tyto konverzace zahájíte.
  • Ukažte, že přijímáte a chápete jejich pocity, a v případě potřeby vysvětlete, co cítí.
  • Buďte upřímní a otevření. Přiznejte to, pokud neznáte odpovědi na některé obtížné otázky.
  • Podporujte sdílení rodinných vzpomínek, dobrých i méně příjemných (můžete například navrhnout společné prohlížení alb s rodinnými fotografiemi nebo nahrávkami oslavy).
  • Pamatujte na důležité události v životě vaší rodiny (výročí, svátky atd.).
  • Zeptejte se, jaký druh podpory je potřeba. Nabídněte svou pomoc – dejte členům rodiny vědět, že se na vás můžete vždy spolehnout.

Jak se chovat k lidem, kteří utrpěli ztrátu?

  • Neutěšujte pozůstalé. Neříkej jim, aby nebyli smutní.
  • Neříkejte jim, co by měli cítit a myslet.
  • Nedávejte jim vědět, co cítí, protože to není pravda!
  • Neříkej: "Měl by ses cítit lépe" - i když od smrti milovaného člověka uplynula dlouhá doba.
  • Neříkej: „Aspoň máš ještě matku (nebo otce).“
  • Ne.zpochybňovat jejich hodnoty nebo přesvědčení (např. náboženské přesvědčení).
  • Nepodporujte své rodiče, aby před svými dětmi skrývali svůj smutek a smutek.

Kniha prof. Martin Herbert, „Smutek v rodině“, vydalo Gdaňské psychologické nakladatelství

„Zdrowie“ měsíčně

Kategorie:

Psychologie