Psychologové říkají, že přežít katastrofu a povodeň je katastrofa, je vedle války zdrojem největšího psychického traumatu. Mnoho obětí povodní přišlo o veškerý svůj majetek. Mnozí sotva přežili. To, čím si prošli, muselo mít dopad na jejich psychiku. Někteří si ale nějak poradí bez pomoci specialistů, jiní takovou pomoc potřebují.

V reakcích naposttraumatický streszpůsobený katastrofou a může se objevit mj.po povodnilze rozlišit několik fází

  • První je hrdinská fáze .Toto je období, kdy se toho kolem obětí povodní hodně děje. Příslušné služby vydávají varovné zprávy, evakuace pokračuje, existuje naděje.
  • Pak přichází fáze líbánek. V tomto období dostávají oblasti postižené povodněmi pomoc – jak organizovanou, institucionální, tak i spontánní, soukromou. Tato fáze může trvat od 2 týdnů do 2 měsíců.
  • Konečně přichází fáze deziluze, nazývaná sekundární katastrofa. Pomoc končí, lidé postižení katastrofou začínají mít pocit, že utrpěli obrovské ztráty, které nelze napravit žádnou pomocí. Nastupuje deprese, nastupuje deprese.
  • Další fází je fáze rekonstrukce, ve které se konečně začnou normalizovat životy jednotlivců. A stane se to víceméně po roce.

Psychické trauma po povodni: kdy je psychologická pomoc nejvíce potřeba?

Záleží na jednotce. Často, zvláště u dětí, hned po nějaké katastrofě. Posttraumatický stres se může objevit kdykoli. V případě dětí je nejdůležitější obnovit jejich pocit bezpečí. Děti by měli příbuzní častěji objímat, protože právě v této situaci potřebují především blízkost. Měli by si být vědomi toho, že i když k takovým katastrofám dochází, dospělí dělají vše pro to, aby jim zabránili a co nejdříve odstranili následky.

Na oplátku do bezpečného světa se stávají letní tábory pro děti obětí povodní. Ale pozor, nejdříve si promluvte s miminkem. Pokud to zapírá rukama a nohama a absolutně nechce jít, nenaléhejte. Starším dětem pomáhá překonat trauma tím, že zdůrazní, jak byly při povodni statečné, jak úžasně se staraly o starší (často se dělat). že „to bude v pořádku“, protože to nic neznamená. SpíšeMělo by jim být řečeno, že se již udělalo tolik pozitivního, že se toho napravilo tolik, že trochu více úsilí, a že budou schopni překonat problémy. Stejně jako u dětí je potřeba vyzdvihnout jejich vynalézavost a odvahu. Musí věřit v sebe, nyní více než kdy předtím. Takové rozhovory se mohou odehrávat v přítomnosti dětí, které se zaprvé budou cítit bezpečněji v náručí svých blízkých, zadruhé vyslechnou, jak jsou jejich rodiče posuzováni – jako hrdinové – a oni se tak budou cítit. Budou přesvědčeni, že s tak úžasnými rodiči musí být všechno v pořádku.

Co by mělo být nejdůležitější v prvních okamžicích katastrofy:

  • Poskytnout zraněným bezpečné místo, aby se k nim dostalo co nejméně podnětů vytvářejících stres.
  • Projevování lásky, něhy, slovy i gesty.
  • Odpoutání pozornosti od situace a zapojení se do něčeho jiného, ​​nejlépe užitečného, ​​aby se zraněný mohl cítit potřebný.
  • Opětovné potvrzení přesvědčení, že vše je pod kontrolou a že existují lidé a instituce, které se o ně postarají.

Kategorie:

Psychologie