Chirurg se zabývá léčbou nemocí operativně. Chirurg kromě rozsáhlých lékařských znalostí musí mít manuální zručnost a mentální předpoklady, díky nimž dokáže rychle reagovat v náhlých, nepředvídaných situacích – a takových může být na operačním stole mnoho.

Chirurgiaje slovo odvozené z řečtiny. Pochází z následujících slov:cheir- ruka aergon- čin, akce=chirurgie- manuální práce , ruční práce. Chirurgie je obor medicíny, který se zabývá chirurgickou léčbou. Chirurgie se nejvíce rozvinula v devatenáctém století, kdy byla vynalezena anestezie a lékaři se kromě získávání lékařských znalostí začali vzdělávat v oblasti chirurgických metod. V minulosti operace prováděli řemeslníci, ne medici, protože se tvrdilo, že to není práce pro lékaře.

Obsah:

  1. Chirurgie ve starověku a středověku
  2. Chirurgie v moderní době
  3. Chirurgie - typy operací
  4. Chirurgie - chirurgické specializace
  5. Chirurgie - chirurgické techniky

Chirurgie ve starověku a středověku

Historie chirurgie sahá až do starověku. V té době se používal především k léčbě poranění a při porodu, dále k rituálním procedurám, např. k obřízce (muži i ženy), kastraci, přikrytí hlavičky miminka prkny, aby mělo tvar věže. , nebo trepanace lebek, aby od nich odehnaly zlé duchy.

Byly však země, kde chirurgie dosáhla vyšší úrovně. Ve starém Egyptě se léčily zlomeniny, výrony a vykloubení, otevřené rány a nádory, prováděly se základní gynekologické a stomatologické výkony. V Indii, kde byla chirurgie nejvyšším stupněm lékařské iniciace a kde se například krádež trestala amputací nosu (často spolu s dalšími částmi obličeje), plastická operace nosu, rtů a uší jako umění šití ran a … střev, odstraňování kamenů z močového měchýře a šedého zákalu. V Řecku se již vědělo, jak postupovat, mj. s vředy a píštělemi a právě tam Hippokrates provedl první operaci k přeříznutí průdušnice neboli tracheotomii a v Římě se v té době prováděly a rozvíjely operace kýly – kvůli mnohavojenské expedice - vojenská chirurgie

V raném středověku prováděli operace mniši a kněží, protože měli přístup ke knihám. Protože však byla tehdejší ordinace spojena s bolestí a byla v rozporu s ideou křesťanství, duchovní ji předali tzv. lékaři ran, holiči (zabývali se pouze krveprolitím, baňkováním, nasazováním zlomenin, vytrháváním zubů, přikládáním obvazů na čerstvé rány) a tzv. lazebníci, kteří mohli vykonávat některé činnosti holičů. V nepřítomnosti zástupců výše jmenovaných profesionální skupiny, chirurgické zákroky převzali … popravčí

Lékaři ran se však postarali o to, aby se chirurgie dále rozvíjela jako jedna z lékařských věd. V roce 1300 bylo v Paříži možné studovat chirurgii na koleji sv. Kosmy a Damiána a v roce 1452 byl v Hamburku založen první evropský cech chirurgů - prototyp současného odborového svazu

Chirurgie v moderní době

Dalšími úspěchy souvisejícími s rozvojem chirurgie byly pokusy v 17. století podávat léky do žil a krevní transfuze, v 18. století formulovat principy znehybnění všech zlomenin, zejména ramenního kloubu, a označení místa pro amputaci nohy.

Prvním velkým průlomem v historii moderní chirurgie bylo použití éteru jako anestetika. Poprvé se tak stalo v roce 1846 v Bostonu (USA), i když uvedení pacienta do „jiného“ stavu vědomí pomocí např. opia nebo máku, aby při zákroku necítil bolest , byl praktikován již ve starověku a středověku. V roce 1867 začíná éra antisepse a bakteriologie karbolickým obvazem - díky Ludwiku Pasteurovi.

Druhým průlomem v chirurgii je objev prvního antibiotika, penicilinu, a v roce 1935 sulfonamidů, tj. chemických organických sloučenin, které inhibují růst bakterií, Alexandrem Flemingem v roce 1982. Od té doby se chirurgie začíná vyvíjet stále dynamičtěji a dělí se na užší a užší specializace.

Chirurgie - typy operací

Chirurgie se dělí na 2 základní typy:

  • měkká chirurgie(obecné) - týká se chirurgie měkkých tkání, zejména břišní stěny. Měkký chirurg se zabývá např. odstraněním slepého střeva, odstraněním žlučníku, odstraněním kýl, rakovinných nádorů, ale i sešíváním ran po nehodách, odstraněním kožních mateřských znamének,
  • tvrdá chirurgie- tvrdý chirurg se zabývá chirurgickou léčbou kostních tkání, např. zaváděním zubních protéz, fixací zlomenin a poškození kostí.

Chirurgie - chirurgické specializace

Chirurgiese dělí na dvě hlavní části:

1.obecné , známé také jakoúvod do chirurgie , které se týká např. obecných zásad hojení ran a infekcí, krevní transfuze, výživy, regulace elektrolytová rovnováha těla, před a pooperační, život ohrožující pomoc, chirurgické techniky,

2.podrobné , které zahrnuje části tzv. orgán:

  • hrudní chirurgie - hrudní chirurgie- chirurgické řešení vrozených vad a poranění hrudních orgánů, tj. plic, pohrudnice, bránice, mediastina a jícnu, kromě srdce!
  • cévní chirurgie,
  • kardiovaskulární chirurgie - kardiochirurgie- chirurgická léčba srdce a cév; zahrnuje postupy, jako je implantace bypassu, náhrada srdeční chlopně, operace aneuryzmatu aorty; samostatnou sekcí je dětská kardiochirurgie, která se zabývá léčbou vrozených vad kardiovaskulárního systému v děloze a dětském věku,
  • urologie,
  • maxilofaciální chirurgie- kraniofaciální chirurgie,
  • stomatochirurgie- chirurgické ošetření dutiny ústní a přilehlých oblastí,
  • neurochirurgie- chirurgická léčba defektů, poškození a onemocnění nervového systému vč. mícha, mozek, periferní nervy,

a speciální oddělení jako:

  • onkologická chirurgie- chirurgická léčba nádorů,
  • ortopedie,
  • úrazová chirurgie-traumatologie- úzce souvisí s ortopedií, zabývá se chirurgickou léčbou kostí, kloubů, vazů, svalů a šlach , širší význam zahrnuje orgány mimo pohybový systém,
  • transplantační chirurgie orgánů - transplantologie ,
  • bariatrická chirurgie- chirurgická léčba obezity.
Víš, že…

…dětská chirurgieje zcela samostatný úsek chirurgie. Dítě smí operovat pouze dětský chirurg na oddělení dětské chirurgie. Dospělý chirurg smí operovat dítě pouze v život ohrožujících stavech.

Chirurgie - chirurgické techniky

Metody provádění chirurgických zákroků se dělí na 2 typy:

1.invazivní , které zahrnují úplné otevření kůže, aby se dostala k poškozenému, nemocnému orgánu, např.laparotomie , tj. úplné otevření dutiny břišní, 2.minimálně invazivní , tj. chirurgické zákroky prováděné přirozenými otvory těla, např.

  • transvaginální technika- dostat se k pohlavním orgánům přes vagínu,
  • endoskopická technika(endoluminární) - vstup do těla jícnem;

nebo minimálními řezy ve schránkách - např.laparoskopická technika .

Bibliografie:1. Oskar Pelzer,"Chirurgie - repertoár pro studenty Karkonoski College" , Karkonoskie College v Jelení Hoře, 2008 2. Janusz H. Skalski, Ryszard W. Gryglewski,„Meritirious for Medicine“ , Termedia Medical Publishing House, Poznaň 2009

Kategorie:

Sada pro pacienta