OVĚŘENÝ OBSAHAutor: lek. Łukasz Kujawa

Syndrom horní duté žíly (SVCS) je skupina klinických příznaků klasifikovaných jako onkologické mimořádné události, neboť postihuje většinou pacienty s neoplastickým růstem v hrudní oblasti. Syndrom horní duté žíly vyžaduje účinnou diagnózu a okamžitou léčbu vhodnou léčbou.

Syndrom horní duté žíly (SVCS) se obvykle vyskytuje s hyperplazií mediastina, která brání průtoku krve vena cava nebo mu brání. Horní žíla (VCS) je žilní céva velkého kalibru. Vychází z přechodu brachiocefalických žil (levé a pravé) a vlévá se do pravé srdeční síně. Sbírá krev z horní části těla – hlavy, krku, horní části hrudníku. Probíhá v pravém horním a středním mediastinu, v těsné blízkosti extrémně důležitých orgánů a struktur, včetně pravé plíce, průdušnice, pravého bronchu, aorty, kmene plicnice a mediastinálních lymfatických uzlin.

Syndrom horní duté žíly: příčiny

Symptomy syndromu vyplývají z obstrukce průtoku horní dutou žílou. Nejčastější (neboť tvoří více než 80 % případů) je rakovina – jak její přímá infiltrace, tak zevní tlak nádoru na tenkostěnnou cévu. Rakovinové příčiny jsou především:

  • rakovina plic – nejčastější (70–80 % případů SVCS),
  • non-Hodgkinův lymfom,
  • převody na výše uvedené lymfatické mediastinum

Méně časté:

  • metastáz rakoviny prsu,
  • nádory ze zárodečných buněk lokalizované v mediastinu,
  • brzlík,
  • Hodgkinův lymfom,
  • mezoteliom pleury,
  • rakovina jícnu,
  • rakovina štítné žlázy.

Méně často, protože asi ve 20 % případů mohou být za zablokování odtoku horní dutou žílou zodpovědné i nenádorové příčiny, jako například:

  • aneuryzma hrudní aorty,
  • žilní trombóza spojená s přítomností cévního katetru,
  • idiopatická mediastinální fibróza,
  • fibróza jako důsledek chronické mediastinitidy,
  • tuberkulóza,
  • benigních nádorůmediastinum.

Syndrom horní duté žíly: příznaky

Důsledkem DVT je stagnace a zvýšení žilního krevního tlaku v oblasti horní části těla - nad stenózou. Nejběžnější příznaky jsou:

  • otoky obličeje, krku a horních končetin;
  • modřiny kolem hlavy a krku;
  • zarudnutí spojivek;
  • nadměrné plnění krčních žil

Kromě toho si pacienti mohou stěžovat na onemocnění, jako jsou závratě, bolesti hlavy a poruchy vidění. V pokročilých případech si poradíme s těžkou dušností, chrapotem, stridorem, bolestí na hrudi, až poruchami polykání. Nemoci se mohou zesílit vleže nebo v nakloněné poloze.

Dlouho se rozvíjející syndrom horní duté žíly vede ke vzniku kolaterálního oběhu – alternativní cesty venózního odtoku krve do srdce. Klinickým projevem tohoto stavu jsou viditelné rozšířené žíly na povrchu hrudníku

Mezi nejnebezpečnější následky DVT patří: edém mozku, laryngeální edém a plicní embolie.

Syndrom horní duté žíly: Diagnostika

Ve velké části případů je diagnóza syndromu horní duté žíly možná prostřednictvím klinického vyšetření, ale v rámci dalšího řízení jsou nutné další diagnostické testy. I standardní rentgenový snímek (rentgenové vyšetření) může odhalit dilatované mediastinum a pleurální výpotek často doprovázející syndrom. Mnohem více informací však poskytuje vyšetření počítačovou tomografií (CT), díky kterému lze odlišit příčinu, přesnou lokalizaci stenózy či přítomnost trombózy. Zobrazování magnetickou rezonancí (MR) a venografie jsou velmi dobré, ale méně často dostupné

Při řešení neoplastické příčiny - histopatologické vyšetření má velký význam, zvláště když byl syndrom horní duté žíly diagnostikován před stanovením přesné diagnózy. Určení typu novotvaru je zásadní, protože ovlivňuje typ léčby.

Syndrom horní duté žíly: Léčba

Léčba hluboké žilní trombózy může být symptomatická nebo kauzální. Konzervativní léčba zahrnuje podávání glukokortikosteroidů (hlavně dexamethason) a diuretik. Jejich aplikace může vést ke krátkodobému zmírnění příznaků.

Kauzální léčba má však klíčový význam. Radioterapie je léčba první volby u pacientů s maligním syndromem horní duté žíly. Ozáření mediastina je zvláště indikované a účinné u pacientůpacientů se známým karcinomem plic (zejména malobuněčným karcinomem). Radioterapie se obvykle podává urgentně, zvláště v případech, kdy je nástup rychlý.

Výjimečně, pokud je stav pacienta vážný - lze ozařování provést bez předchozí histopatologické diagnózy. V případě nádorů, tzv u chemosenzitivních (např. lymfomů) je preferovanou léčbou chemoterapie.

Paliativní chirurgické výkony, jako je angioplastika cévního vstupu kombinovaná s implantací stentu nebo výroba bypassových štěpů, se používají méně často, zejména u vybraných pacientů

Syndrom horní duté žíly: prognóza

Vzhledem k riziku vážných komplikací je syndrom horní duté žíly lékařskou pohotovostí a vyžaduje urgentní zásah. Existují metody, které umožňují poměrně účinně zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života. Nicméně prognóza závisí na základním onemocnění, pokud se syndrom vyvinul sekundárně po rakovině. V případě rakoviny plic ukazuje na významný pokrok procesu a je nepříznivým prognostickým faktorem

Kategorie:

Kardiologie