Pan Marek pracoval od roku 1981 v Polish Ocean Lines. Během této doby, jako mladý muž, cestoval po celém světě. V pozdějších letech začal pracovat jako elektroautomatizační důstojník na lodích plujících v Singapuru, kde působil 24 let. Celkem strávil na moři 37 let.
Po dovršení 65 let se rozhodl skončit s prací na moři. Přiznává, že na souši plyne čas úplně jinak, je aktivní člověk, žije s manželkou v rodinném domku u lesa a v létě tráví několik měsíců ve svém bytě u moře. Pan Marek má dvě vnučky, se kterými sdílí každou možnou chvíli. Když slyšel diagnózu: rakovina prostaty, jeho svět se obrátil vzhůru nohama.
Pan Marek Koziński mluví s panem Markem Kozińskim o rakovině prostaty. Ed. Marcelina Dzięciołowska
Vaše dobrodružství jsou působivá! Ve vaší profesi by se měla pravidelně provádět série testů, že?
Ano, musíte získat zdravotní osvědčení každý rok jako obnovení svého diplomu.
Jaký výzkum je nezbytný?
Všechno možné. V případě rakoviny to ale nefungovalo, protože rakovina se může rozvinout i několik měsíců po získání zdravotního průkazu. Na takové věci si musíte dávat pozor sami.
Za celou dobu, kdy jste byli požádáni o potvrzení své schopnosti pracovat, nedošlo nikdy k žádným znepokojivým výsledkům?
Absolutně ne, vždy jsem byl zdravý, výsledky jsem měl příkladné. V roce nálezu rakoviny jsem měla 100% Zdravotní průkaz, takže by to nebyla překážka v práci. Byl jsem v dobrém zdravotním stavu a rakovina byla zjištěna přílišnou horlivostí.
Jak to je?
Měl jsem dvouměsíční prázdniny a rozhodl jsem se tento čas strávit „běháním“ po doktorech. Když jsem byl požádán, abych opustil dveře, vrátil jsem se oknem. Dělal jsem i koronarografii, pak jsem byl pár dní v nemocnici. Byla jsem i na vyšetření krevního tlaku, zátěžovém EKG - vše dopadlo dobře. Žádný z testů provedených na základě zdravotního průkazu neukázal, že bych mohl mít rakovinu.
Rakovina vám tedy byla diagnostikována při preventivních prohlídkách. Nevyskytly se žádné rušivé příznaky?
Nebyly žádné příznaky. Díky mémuhořkost byla objevena brzy. Jinak by se rakovinné buňky mohly dostat do krevního oběhu nebo metastázovat, a to by bylo ještě horší. A pokud se to dostalo do kostní dřeně, prognóza je naprosto špatná.
Co se stalo dál?
V Polsku jsem šel k velmi uznávanému onkologovi chirurgovi, kde ultrazvuk ukázal, že prostata je zvětšená, tedy mám lehký zánět. Dostal jsem vhodné léky a odjel jsem na měsíc do Rijeky, měl jsem uvolněný životní styl, bral jsem léky, lehkou práci bez trochy alkoholu v té době.
Co se stalo, když se Pán vrátil?
Po měsíci užívání léků jsem se vrátil do Štětína. Šel jsem k lékaři, který pak objevil bulku. Doktor usoudil, že se děje něco velmi vážného, a tlačil čas, aby byly testy co nejdříve provedeny. Byl jsem doporučen na MRA, čekací doba byla asi šest měsíců.
Jaký byl výsledek této studie?
Výsledek ukázal vysokou pravděpodobnost rakoviny. Pak jsem se vrátil s tímto výsledkem ke svému lékaři, který se pak chytil za hlavu - rakovina se již rozvíjela. Abych to potvrdil, byla jsem objednaná na biopsii, na kterou jsem musela dva měsíce čekat. Výsledek jsem dostal v lednu 2022, jedna strana prostaty byla zcela „čistá“, zatímco druhá strana ukazovala 20 procent. rozvíjející se rakovina.
Jaká byla vaše reakce na tuto diagnózu?
Rozbil jsem se. Pamatuji si, že mě tehdy jeden mladý obyvatel utěšoval a ujistil, že se to dá všechno léčit.
Co vás v této složité situaci nejvíce znepokojovalo?
Že prostata bude muset být řezána. Ve svých 63 letech jsem věděl, že to skončí plenkami, že to bude konec pohlavního styku, svět se prostě zhroutí… Byl jsem doporučen do nemocnice na excizi
Naštěstí mi rezident, se kterým jsem mluvil, dal adresu nemocnice, kde by moji rakovinu léčili, a ujistil mě, že taková invazivní operace nebude nutná. Nebyla to však hrazená léčba.
Chápu, že jste nesouhlasili s odstraněním prostaty?
Samozřejmě, že ne! Bylo by to to nejhorší, co bych mohl udělat. Nesouhlasil jsem s excizí prostaty, nedovedl jsem si představit, že bych nebyl sexuálně aktivní. Byl jsem extrémně aktivní člověk, důstojník v Singapuru, takové řešení mě nenapadlo!
Co jsi udělal?
Zavolal jsem do Evropského zdravotního centra v Otwocku a řekl, že musím letět do práce ještě na pár měsíců, ale už jsem měl všechny potřebné výsledky testů potvrzující přítomnost rakoviny, dostal jsem příslušnou injekci – to byl tzv hormonální kastrace kteráúplně zastaví progresi nemoci, takže jsem letěl.
Pohybovali jste se mezi prací a nemocí.
Ano. Po návratu domů jsem měl domluvenou schůzku v nemocnici, tak jsem nasedl na vlak a zamířil tam. Když jsem přijel, byl mi přidělen samostatný pokoj, vybalil jsem si věci, odpočinul si a pak mě navštívilo mnoho lékařů různých odborností včetně anesteziologa. Proběhly i potřebné testy, které určily, zda jsem vhodný pro HIFU proceduru (moderní léčebná metoda s nízkou invazivitou – pozn. redakce).
Chápu, že pro HIFU nebyly žádné kontraindikace? Kdy byla procedura?
Nebylo. Druhý den pobytu jsem byl připraven na operaci a byl jsem zcela v anestezii. Ošetření trvalo 2-3 hodiny a druhý den ráno jsem se probudil na své posteli. Vedle mě byl pán, který také podstoupil operaci HIFU.
Protože jsem si od minulého poledne nic nepamatoval, zeptal jsem se, jestli jsem neřekl nějaké divné věci související s prací, jako že jsem byl v Iráku, protože příštích pět let bych neměl nic prozradit podrobnosti o tom související.
Lékařské konzilium usoudilo, že je vše v pořádku a slyšel jsem, že mohu jít domů.
Ulevilo se vám?
Určitě ano, tím spíše, že pokud bych souhlasil s navrhovanou operací, tedy excizí prostaty, dostal bych i chemoterapii. HIFU vylučuje chemoterapii, jedná se o léčbu ultrazvukem a může se zbavit rakoviny.
Prostata tímto žádným způsobem netrpěla?
Žádné. Po této léčbě nemám žádné stopy. Všechny přirozené funkce, jako je močení, se asi po 24 hodinách obnovily a hned po zákroku jsem si nechal zavést katetr.
Obdrželi jste po zákroku nějaká konkrétní doporučení?
Také mi byly předepsány léky a doporučeno, abych za šest měsíců provedl kontrolu, hlavně magnetickou rezonanci. Byl jsem požádán, abych asi dva měsíce nevykonával těžké aktivity. Nemohl jsem tak dlouho čekat a po měsíci jsem šel do práce. V Singapuru o mých zdravotních problémech nikdo nevěděl.
Jaké byly výsledky testu po 6 měsících?
Šel jsem do Otwocku jako komerční pacient. PSA bylo pravděpodobně 0,7, což není nic. Byl jsem na ultrazvuku prostaty a dalších nezbytných vyšetřeních a výsledky dopadly na výbornou. S těmito výsledky jsem jel i ke svému lékaři do Štětína, který jednoznačně řekl, že není šance na návrat rakoviny. Další testy jsem měl provádět každý rok.
Už je to od té dobyněkolik let. Byly výsledky kontrolního testu zatím v pořádku?
Ano, samozřejmě. PSA byl stále 0,7 a zbytek výsledků byl také normální. Před pár dny jsem byla na ultrazvuku prostaty, také je vše v pořádku.
Jaký byl váš život po operaci?
První rok po HIFU jsem měl obrovský problém s erekcí, ve skutečnosti tam nebyla. Bylo to s tím velmi špatné, tak jsem požádal svého lékaře o podporu a dostal jsem předpis na lék na erekci.
Věděla o tom vaše žena?
Samozřejmě, že ne. Nebylo se čím chlubit. Důležité je, že byla s výsledky spokojená. Nyní je absolutně nemusím brát, k erekci dochází přirozeně a nejdůležitější funkce jsou zachovány.
Rád bych se dotkl tématu emocí. Řekněte mi prosím, jak jste se cítil, když jste bojoval s nemocí? Co vám pomohlo projít tímto procesem?
Zpočátku jsem zuřil, byla úplně zlomená. Hlavně jsem se bála, že to bude konec mého sexuálního života, konec normálního čůrání, nošení plen. Nedovolil jsem, aby mi tohle všechno přišlo na mysl, ani jsem si nedovolil přestat pracovat. Rozhodl jsem se odejít a zůstal jsem sám.
Udržoval jsi tehdy kontakty s rodinou?
Telefonický kontakt jsem měl jen na rodinu, která mě podporovala, ale na lodi jsem na ni byl úplně sám, dá se říct, že jsem byl tři měsíce v izolaci. Nebylo cesty zpět, neměl jsem kam jít a o lékařské péči tam nemohla být ani řeč, protože v arabských zemích je medicína na jiné úrovni. Pokud by navíc někdo v práci zjistil, že jsem nemocná, okamžitě mě poslali domů. Byl jsem na to sám, ale bránil jsem se.
Co se stalo dál?
V práci neviděl nic špatného, moje práce byla lehká a dělal jsem ji každý den. Po mém návratu domů se kolem mě strhla obrovská bouře. V jednu chvíli jsem nevěřil, že je tato diagnóza vůbec pravdivá, protože jsem měl předchozí výsledek PSA 6,00, šel jsem na re-test, který ukázal PSA 8,00. Po měsíci se PSA nadále zvyšoval. Cítil jsem, že rozhodnutí odejít bylo správné, protože mě zneklidňovaly obrovské nervy, které se bohužel mohly negativně odrazit na mých rodinných vztazích. Moje žena se mi snažila pomoci, dokázala mluvit s lidmi, kteří podstoupili resekci prostaty.
Co vaše žena zjistila?
Že je to něco strašného, prostě peklo a že kdyby věděli, že v Polsku je záchrana v podobě HIFU, nepřemýšleli by o prodeji auta nebo o jeho půjčení, pokud by tím neprošli co museliprojít.
Jak ukazuje to, co jsem mohl udělat na webových stránkách klinik, které provádějí HIFU ošetření, taková služba stojí kolem 25 000 PLN. nahoru. Na jednu stranu je skvělou zprávou, že existuje i jiná možnost než invazivní operace, na druhou stranu si však takovou operaci nemůže dovolit každý.
Lidé, se kterými jsem mluvil a kteří vědí, že je možné provést HIFU proceduru, bez váhání prohlásili, že raději prodají svůj majetek než pneumatiku. A rozumím tomu naprosto dobře. V takových situacích nejsou důležitá drahá auta a luxus, protože zdraví je to, co mě baví nejvíc - sám to vím.
Již dříve jste zmínil, že jste byl vždy aktivní člověk, plný síly a vůle žít. Mohl byste mi prosím říct, jak vypadá život po rakovině ve vašem případě?
Několik týdnů po operaci jsem se cítil natolik dobře, že jsem na svou nemoc nemyslel. Vždyť jsem tehdy letěl do práce. Téma rakoviny prostě zmizelo. Denně dělám mnoho sportů.
Jaký druh sportu děláš?
Nordic walking, plavání, aktivní sport - lehké činky, jemné běhání jsou můj denní chléb, moje normálnost. Mám vlastní posilovnu, takže ji ráda používám každý den, pracuji na břiše a tak dále. Po celou dobu dbám na to, aby váha nešla příliš vysoko. Úplně jsem se odstřihl od myšlenek na práci, jsem v důchodu a vedu velmi rekreační životní styl.
Chybí vám práce?
Trochu mě to přitahovalo, ale vypukla pandemie, tak jsem toho nechal.
Možná to bylo znamení, že je čas odejít do důchodu. Děkuji za rozhovor.
Myslím, že ano. Děkuji.
O autorovi
Marcelina DzięciołowskaEditor po mnoho let spojený s lékařským průmyslem. Specializuje se na zdraví a aktivní životní styl. Soukromá vášeň pro psychologii ji inspiruje k tomu, aby se v této oblasti zabývala obtížnými tématy. Autor série rozhovorů z oblasti psychoonkologie, jejichž cílem je budování povědomí a boření stereotypů o rakovině. Věří, že správné mentální nastavení dokáže zázraky, proto prosazuje odborné znalosti založené na konzultacích s odborníky.