OVĚŘENÝ OBSAHAutor: Dominika Wilk

Uzemnění je jedním z terapeutických prvků, které představil psychoterapeut Alexander Lowen. Používá se ke snížení úzkosti. Ke snížení úzkosti je třeba se naučit techniky, které pomohou minimalizovat její sílu, jako je správný způsob dýchání, nejčastější návraty do přítomnosti nebo pouhé uzemnění. Co to je?

Co je úzkost a jak se projevuje?

Úzkost je subjektivní stav strachu, který není zaměřen na konkrétní situaci nebo objekt. Když pociťujeme strach, většinou se bojíme něčeho „hmatatelného“, např. neúspěchu u zkoušky, špatného výsledku testu atd. Při řešení úzkosti je většinou těžké určit, čeho se bojíme. Je to strach z něčeho, co neumíme specifikovat, například že „se stane něco špatného“.

Úzkost může samozřejmě souviset i s konkrétní situací, která má nastat v budoucnu a vzbuzuje v nás úzkost, nicméně tato emoce je nepřiměřená skutečné události, např. máme záchvat paniky z důvodu návštěva zubaře nebo vážná nás čeká rozhovor se šéfem a představujeme si, že to pro nás bude velmi negativní, což způsobuje např. automatické pocení.

Úzkost je velmi často doprovázena somatickými příznaky jako:

  • zrychlený tep,
  • nadměrné pocení,
  • silné svalové napětí,
  • bolest žaludku,
  • nevolnost.

Kromě toho se projevuje v behaviorální sféře - pak jsme paralyzováni strachem, neschopni jednat, nezvládáme jednoduché situace. Vezmeme-li v úvahu otázku psychiky: strach nás může zaplavit vlnou velké úzkosti, vést k pocitům odcizení sobě samým a občas budit dojem, že se zblázníme.

Úzkost nás také může vést k záchvatům paniky. Pokud k tomu dojde, pak máme alespoň čtyři z následujících příznaků:

  • mělčí dýchání,
  • chvění nebo chvění,
  • nadměrné pocení,
  • pocit dušení,
  • zrychlený tep,
  • palpitace,
  • náhlé záblesky chladu nebo horka,
  • od té doby nevolnost nebo nepohodlístrany žaludku,
  • závratě,
  • pocit nerovnováhy,
  • pocit odloučení od sebe, odcizení od sebe,
  • strach ze zbláznění,
  • strach ze smrti.

Uzemnění – co to je?

Uzemnění je způsob, jak obnovit vědomí do těla, když například kvůli strachu ztratíme kontakt s realitou. Když se bojíme, strach zatemňuje naše racionální myšlení a my se odřízneme od těla, od signálů, které z něj přicházejí.

Zvrácení této situace – tedy návrat do těla, k cítění, dokáže snížit úzkost a umožní nám vidět, že hrozba, které jsme se báli, se nevztahuje na přítomný okamžik. Tady a teď jsme v bezpečí a garantem našeho bezpečí a vnitřního klidu je tělo, které stabilizované, ustáleným dechem dokáže uklidnit rozbouřené myšlenky.

Koncept uzemnění je odvozen z bioenergetické analýzy vytvořené psychiatrem a psychoterapeutem Alexandrem Lowenem, který prostřednictvím práce s tělem pomáhal pacientům uvolnit potlačené emoce a později je zapracovat na psychoterapii. Lowen také obnovil vědomí těla (pokud ho někdo „zmrazil“, např. v důsledku sexuálního nebo jiného násilí), a také pomohl dosáhnout vnitřní rovnováhy prostřednictvím uzemnění, tedy energetického spojení se zemí.

Pojem uzemnění vysvětlil Lowen pomocí analogie k energetickému okruhu, který se snadno přetíží, když je odkryt silnějším energetickým nábojem, a tím je náchylnější ke spálení. Totéž se děje s mužem, který se neuzemněný, pohlcen přemírou citů a emocí může pod tlakem své síly zlomit a jeho psychika i tělo tím budou velmi trpět.

Autor bioenergetické analýzy zdůrazňuje, že uzemněný jedinec vydrží mnohem více než člověk, který je labilní vůči emocím, protože být uzemněn znamená spojit se se svým tělem, s vlastní sexualitou a s ostatními lidmi.

Uzemnění – co to je?

Aleksander Lowen pracoval s tělem, takže metoda uzemnění, kterou navrhoval svým pacientům, byla spojena s pečlivě vybranými fyzickými cvičeními uspořádanými v určitém pořadí.

Samotné uzemnění podle bioenergetické analýzy spočívá v soustředění se během cvičení na komunikaci se zemí, se zemí, jejíž kontakt je možný prostřednictvím nohou a chodidel (při Lowenových workshopech se cvičí naboso).

Osoba účastnící se sezení musí cítit, jak energie proudící z jejího těla proudí dolů k nohám a nakonec k zemi, na které stojí, aby cítila, jak je silná.kořeny, jimiž země drží celé její tělo a s tímto přívalem nové energie cítí, jak se velká síla proudící z tohoto uzemnění vrací nohama nahoru do jejího těla a obnovuje vitalitu celého těla.

Uzemnění - příkladová cvičení

Uzemnění podle svahu

Jedním ze základních cviků používaných na uzemnění je pozice „bend“. To však není obvyklý sklon, který si pamatujeme z hodin tělesné výchovy. Než to uděláte, zkuste nejprve cítit naše chodidla a celé tělo.

K tomu si vezměte tenisák nebo jiný, malý, ale tvrdý míček, se kterým pomalu rolujte nohama, abyste v nich znovu získali cit. Poté obnovíme vědomí našich nohou a celého těla. Můžeme tedy začít například jemným poplácáváním po těle, počínaje lýtky, stehny, boky, břichem, hrudníkem, přes záda, ruce a hlavu. Měli bychom hlasitě vzdychat, abychom znovu získali vědomí dechu. Tímto způsobem oživíme celé tělo.

Jakmile ucítíte každou část svého těla, položte chodidla na šířku boků, mírně pokrčte kolena a pomalu se předkloňte, snažte se (ale není to nutné) dotknout se prsty země. Tento cvik se od běžného sklonu liší tím, že nenapínáme páteř ani svaly šíje či zátylku. Snažíme se pustit hlavu a ruce co nejvolněji. Naše nohy jsou tu, aby nás držely – stejně jako silné kořeny drží strom.

Konečně můžeme svěřit břemeno přemýšlení o bezpečnosti naší země něčemu většímu, co nás drží a nedovolí nám nás zničit. Je to odpočinek pro hlavu a okamžik procítění síly nohou.

Při takovém ohybu, který trvá i pár minut, se můžeme trochu pohupovat a není na tom nic špatného. Buďme flexibilní, nechme kolena držet váhu zbytku těla. Po provedení cviků, které stojí za to opakovat několikrát v jednom sezení, jemně zvedněte obratle za obratle. Na konci si hlasitě povzdychneme.

Cvičení na židli

Posaďme se na židli. Důkladně prohmatejme své tělo, zejména chodidla opřená o podlahu. Pomohou nám cvik dokončit během chvilky. Nyní vstaňme ze židle, neopíráme se o nábytek, ale použijme podložky na nohy, které udrží váhu těla.

Uděláme to tak, že pevně přitlačíme nohy k podlaze a prudce se vytlačíme nahoru. Díky tomuto cvičení pocítíme sílu našich nohou, které nás ponesou, kam budeme chtít, a které ponesou vše, co v sobě poneseme.

Uzemnění hlavy

Když nám vtíravé myšlenky nedají spát, když přemíra stresu a povinností přetíží naši hlavu, můžeme mít pocit, že to nezvládnemevšeho kolem nás je příliš mnoho a jsme přetíženi tím, co vám svět a život přináší. Pak jsou prospěšná cvičení na uvolnění hlavy a péči o ni.

Jedním z nich je držet hlavu ve vlastním objetí. Jakkoli se to může zdát triviální, položení jedné ruky na čelo a druhé na záda, na zadní část hlavy, které reprodukuje gesto jiné osoby, která vám drží hlavu, umožňuje vašim myšlenkám pustit se.

Najednou se cítíme bezpečně, nemáme pocit, že musíme všechno ovládat, nebo se stane něco špatného. Něžné gesto vůči nám samým nás osvobozuje od povinnosti stálé bdělosti. Hlava má pocit, jako by ji někdo držel, takže z ní může odpadnout veškeré napětí a může přestat nést tolik váhy, což umožní zbytku těla relaxovat a například lépe spát (pokud děláme cvičení večer).

Druhým cvikem na odlehčení hlavy je držení hlavy „v koši“. Toto cvičení můžeme provést tak, že uděláme japonské sedni nebo zaujmeme jakoukoli polohu vsedě, ve které můžeme sklopit hlavu k zemi.

Pak sepneme ruce před sebou v košíku a vložíme hlavu do tohoto propletení. Zároveň si ověřujeme tím, že se ptáme sami sebe, zda jsme schopni dát našim rukám váhu toho, co máme v hlavě, zda se naše hlava v našem objetí cítí bezpečně.

Kategorie:

Psychologie